Podivuhodné příhody Robinsona na pustém ostrově/Úvod
| Podivuhodné příhody Robinsona na pustém ostrově Gustav Adolf Gräbner | ||
| Úvod | I. Touha po cizině | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Úvod |
| Autor: | Gustav Adolf Gräbner podle Daniela Defoea |
| Zdroj: | GRÄBNER, Gustav Adolf. Podivuhodné příhody Robinsona na pustém ostrově. Překlad Václav Leopold Moser. Praha : Mikuláš a Knapp, 1874. s. III–VIII. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 100 |
| Překlad: | Václav Leopold Moser |
| Licence překlad: | PD old 100 |
| Související: | Robinson Crusoe |
Vypravování o Robinsonovi na pustém ostrově jest obrazem prvních lidí. Jako skoro všichni ostatní živočichové i první lidé požívají nemnohých rostlin syrových, jich semen, ovoce, kořenů, bambolin a p., žízeň vodou hasíce; ponenáhlu jsou jim pokrmem různější rostliny syrové a později též maso syrové, nápojem šťávy z rostlin a z ovoce. Výjevy přírodní (blesky, sopky) seznámí člověka s ohněm, jenž mu pomáhá připravovati pokrmy: pečením, smažením, vařením. Ještě však neumějí si lidé oheň sami způsobiti a protož musejí o to dbáti, aby jim neuhasl. Pozorujíce, že není vždy stejné hojnosti potravin, učí se pečovati o budoucnost; následujíce příkladu živočichů některých (ssavců), naučí se požívati mléka. Jako mnozí jiní živočichové lidé na počátku spávali pod stromy neb na stromech, potom v jeskyních, jež později ohrazovali, útoku se bojíce nepřátelského. Pečujíce o budoucnost zařizovali si sklepy, komíny a p. Robinson chodil ovšem po ostrově oblečen jsa v šaty; avšak první lidé zajisté že chodili nazí. Nepříznivé povětří nutilo je, že ponenáhlu některé částky těla odívati počali, nejprve listím a korou stromů. Zbraní původní jsou hůl a klacek, po té kopí, později šíp a luk. Nemajíce nástrojů první lidé upotřebují pouhých rukou, ponenáhlu lastur a kamenů, z těch hotoví rýče, motyky a p.; k řezání mají nejprvé jen vlastní zuby, později ostré kameny, dřeva, kosti. Nádobami jsou jim hrsti, přehrští, později skořábky kokosové a p. Brzo naučí se hotoviti z rostlin kabely, koše a p. K odnášení věcí byli lidé s počátku jenom na vlastní síly obmezeni; později pomáhala jim páka, vlačidlo. Práce a zaměstnání lovců, rybářů, zedníků, obuvníků, kovářů, štítařů, provazníků, krejčích, košařů, dobytkářů jsou prvními počátky řemesel; avšak z prvu různá tato zaměstnání nejsou rozdělena mezi různé lidi, nýbrž jeden každý člověk podle potřeby jedno každé z těchto řemesel provozuje. Pozorováním přírody, ponenáhlým poznáváním rostlin a živočichů vznikají vědy a umění. Z užívání jednoduchých prostředků k ulehčení bolesti tělesné vzešli počátkové umění lékařského. Jako jiní živočichové také prvotní člověk myslí pouze na ukojení tělesných potřeb; pročež v té době není řeči o ctění nějaké vyšší bytosti; péče o vlastní blaho a hovění vlastním potřebám a chtíčům řídí pouze a jedině prvního člověka v jeho jednání; pročež jest on sobeckým, nedbaje a nestaraje se nikterak o bližního.
Na nejnižším ještě stojíce stupni lišili se lidé způsobem života dosti nepatrně od ostatních živočichů; jakmile se však s ohněm seznámili, vysoko nad ně se povznesli. Ještě větší jest rozdíl, jehož dosáhli, rozšířivše svou známost přírody a plodů její. Jednak náhodou, jednak pozorováním poznávají, které rostliny jim nejlepším jsou pokrmem a které jim nesvědčí; které jim v nemoci bolesti mírní a poškozené zdraví navracují. Také poznávají, kteří živočichové se k nim chovají nepřátelsky, kteří přátelsky: ony hledí vyhubiti, tyto sobě druží a ochočují. Jsou pak živočichové tito člověku nejen k užitku (masem, mlékem, máslem, sýrem atd.), nýbrž stávají se též jeho společníky, přátely a důvěrníky, s nimiž se pobaví a potěší. Tak děje se v nejprvější době pastýřské a kočovnické. Avšak i jiným způsobem nastane znamenitý pokrok. Hrom a blesk, bouře, zemětřesení, sopky a p. vzbudí v člověku strach, jakož i myšlenku, že jsou ježte nějaké vyšší bytosti; pozoruje-li blahodárné ale střídavé působení slunce, bývá-li vysvobozen z nebezpečí, dostane-li se mu nenadálých a nezasloužených radostí a p.: začíná ponenáhlu vyšší bytosti mysliti si také dobrými. Tímto poznáním člověk hledě k mravům lepším se stává. Snaží se míti jakési spojení s těmito vyššími bytostmi, zalíbiti se jim, odvrátiti od sebe hněv jejich. Tak vznikají 1) oběti, t. j. přinášení darem vzácných věcí, 2) potřeba baviti se s oněmi vyššími bytostmi — bohy. Této potřebě vyhoví se modlitbami, konanými nejprvé jen na některých místech (na návrších, v hájích), neboť má se za to, že na takových místech Bůh zvláště přebývá. Avšak 3) i život tak se zařídí, jakož se myslí, že se bohu líbiti musí, a podle toho začne také člověk chovati se k jiným tvorům zemským. Pozoruje-li dále, kterak rostliny pravidelně a střídavě rostou, květou a ovoce nesou; pozoruje-li, že živočichové právě tam se narodí, kde nacházejí hojně potravy, potřebné k životu jejich: přichází člověk k poznání, že ony vyšší bytosti vše na nejvýš moudře řídí a spravují. Poznání to vzbuzuje důvěru v prozřetelnost božskou a naději v pomoc její v čas nouze a potřeby. Tak povstaly a zdokonalily se ponenáhlu první myšlenky a city náboženské. Když však člověk rozšířil známosti své, stal se ještě schopnějším, aby ještě více těžil ze štědrých darů přírody, aby si život příjemnějším způsobil než dříve. Pokrmů začíná býti hojněji a připravují se čím dále tím rozmanitějším způsobem. Tak tvoří se počátkové rolnictví, mlynářství, pekařství a p. Konečně naučí se člověk sám oheň způsobit. Jednak pozorováním jednak náhodou naučí se hotoviti a zdokonalovati nádoby (hrnce a p.). Na místě jeskyň stavějí si lidé chýže, v nichž zařídí také zvláštní byty množícím se zvířatům domácím, s nimiž dříve v jedné bydleli prostoře. Čím více poznávají, kterak může tělu škoditi nepříznivé počasí, mnohé zvíře, mnohá rostlina, tím více poznávají také potřebu přiměřených šatů. Potřebě té vyhoví se nejsnáze kožemi zvířat zabitých. Zkušenost osvědčí se opět dobrou učitelkou, mnohdy též náhoda přispěje, a tak stává se oděv čím dále tím lepší. Tudíž povstalo krejčovství, koželužství, kožešnictví a p. Že však nebylo posud většího společenstva mezi lidmi, opakují se takové pokusy a taková zaměstnání, kdykoli se potřeba vyskytne, vždy u týchž a týchž osob.
Jakmile nebylo člověku více nutno starati se tak úzkostlivě o nejpilnější potřeby a když počal bažiti po živobytí pohodlnějším, začaly se v něm ozývati žádosti nových pokrmů, žádosti hojnějších statků a širších vědomostí. Z té příčiny vydal se na cesty a při té příležitosti setkal se s jinými lidmi. Nastaly mezi nimi poměry obchodní (výměna jakož i vzájemná podpora při podnicích), avšak i spory, jakmile se jeden od druhého poškozeným aneb ohroženým býti domníval. Takové poměry nepřátelské vzbudily pak opět povinnost mysliti na zachování sama sebe (nutná obrana). Povstaly války a provázející je hrůzy, neštěstí a bída. Ve válce stává se člověk divokým a ukrutným a klesá opět s výše dokonalosti mravní, pozbývaje důvěry v Boha i v sebe. Avšak zase objeví se prozřetelnost boží a člověk opět se vzmůže; s novými setká se nehodami, klesne opět a opět tím pevnější povstane. Zvykaje čím dále tím nejsnadnější věci snášeti, očišťuje se člověk, až se v něm vyvine čistá povaha mravně nábožná. Nepřestane již nikdy klaněti se Bohu, staví mu kamenné oltáře a v drsnějším ponebí také chrámy. Válka vypudí pilného řemeslníka z dílny a na místě pokojného řemesla musí starati se o přípravy k obraně; zbraně, jichž užíváno druhdy toliko k zabíjení zvířat, zdokonalují se nyní, příbytky a osady ohrazují se zdmi a příkopy.
Ve zmatcích válečných vyniknou někdy mužové, jací býti mají: proniknuti nábožností a ctností, obdařeni bystrým rozumem i mužnou odvahou, vroucí láskou k bližnímu. Vlastního se odvažujíce života stávají se ochránci a osvoboditeli slabých a utištěných, povznášejí se na reky a vzory pokolením budoucím. Ochrana ohroženým poskytnutá činí tyto ochráncům a osvoboditelům oddané; jiní připojují se k nim dobrovolně z úcty k rozšafnosti takových reků a podřizují se jim. Hojnější zkušenost a zralejší náhledy činí je však také schopnými k tomu, aby spoluobčanům zákony dávali. Nastává poměr pána a služebníka, později obec, a ze spojení více obcí konečně država, říše. Obec a država ukládají jednomu každému určité povinnosti, aby se pořádek celku zachoval.
Tyto jsou se strany jedné: péče o bezpečnost osoby a majetku jakož i o tělesné a duchovní blaho poddaných; se strany druhé: poslušnost, konání uložených služeb, péče o život náčelníkův a p. Náboženství neobjeví se více co ctění Boha od jednotlivého člověka, nýbrž náboženství jest již věcí společnou; nastane společné vyznání víry. O tomto vyznání víry a zvláště o povinnostech k Bohu a k bližnímu potřebují mladší lidé poučení a toho dostává se jim od těch, kdož jsou v národu nejmoudřejší; mezi těmi vynikají opět někteří, jež Bůh obdařil zvláště jasnou známostí vůle a bytosti své, obdařil náboženskou nadšeností a neohrožeností. Takovým způsobem ke stavu, jenž pečuje o výživu, a ke stavu, jenž pečuje o obranu, přidružuje se stav třetí, jenž pečuje o poučení. Nastane poměr mezi kněžími a nekněžími. Tím učiněn počátek rozličných stavů společnosti lidské, poněvadž se vyžadují dokonalejší výkony, nastane nutnost dělení práce, tak že se jednotlivá zaměstnání a řemesla čím dále tím více zdokonalují.
Lidé nepřestávají více na šatech z koží zvířecích, nýbrž z látek rostlinných hotoví se šaty pohodlnější, čím více zmáhá se obchod mezi národy, čím více naskytuje se příležitostí k pozorování, čím hojnější objeví se náhody a příhody, tím více rozmnožují a rozšiřují se vědomosti lidské a z toho pochází čím dále tím větší zdokonalení všech věcí lidských. Avšak pilnost, schopnost a šetrnost není všem lidem stejná, z čehož pochází nové rozřadění společnosti lidské: někteří stávají se bohatými, ostatní ostávají chudobnými.