Patery knihy plodů básnických/Z pouti slovenské
| Patery knihy plodů básnických | ||
| Až umru | Z pouti slovenské | U Těšína bubny bijou… |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Z pouti slovenské |
| Autor: | František Táborský |
| Zdroj: | kramerius.nkp.cz Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | BÍLÝ, F.: Patery knihy plodů básnických. Telč: Emil Šolc, 1892. s. 361 - 360. |
| Licence: |  PD old 70 |
Žár nebes sálal. Ve stínu jsme dleli
a hověli si, božích darů sytí
na dvoře čistém při okrouhlém stole,
pod námi pažit vonného byl kvítí.
Zvuk na rtech, ba i dech tajíce v prsou,
jsme poslouchali, hostitel jak milý,
stařičký pastor, Sládkoviče četl,
a staré líce se mu rozohnily.
A paní pastorová k hostům nese
svou ruční práci, tichounká a čistá —
květ v album uschlý, jenž nepozbyl barvy, —
plésť přestává, slov hlubší slyšíc místa.
A krásné dcery z ticha uklízely
a uklidivše, za stůl s námi sedly,
pozorně slouchajíce věštná slova,
a chvílemi zrak velký, třpytný zvedly.
Syn také u pastora kmeta sedí,
mladistvý theolog, jun přísný, vážný,
a stará matka občas se zálibou
svůj pohled k němu vznáší, dobrý, strážný.
A pastor čte, hlas se mu pružně vlní,
tu chví se žalobou, tu bouří hněvem,
a dumný zrak mu zanícením plane —
vše mlčí jako v chrámě jato zpěvem.
Čte Velký půst,[1] a líce jemu zbledly,
hlas mocný div že neselže mu časem,
on vráskovitou ruku zvedá k nebi
a věštbu hřímá rozpoutaným hlasem:
»Hotovi buďte, připraveni stále!
Muk velkých přijde ještě velký pátek,
zběsile vzkřiknou volnosti vší vrazi —
a potom —? Velkonoční slavte svátek!«
Hlas v hrdle jemu vázne, muži mlčí,
stařičká paní slzí, — mne krev pálí,
a pastorovy dcery velkým zrakem
tak zamyšleně hledí v snivou dáli…
(V Osvětě r. 1883.)
- ↑ Báseň A. Sládkovičova