Patery knihy plodů básnických/Tři doby v zemi české

Patery knihy plodů básnických
Vlastenská	Tři doby v zemi české	Oběť lásky

Údaje o textu
Titulek:	Tři doby v zemi české
Autor:	Boleslav Jablonský
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 105 – 107.
Licence:	PD old 70

I.

Byl jednou čas, kde krásné Čechův jméno
tak slavně znělo v uších národů,
že od celé Evropy bylo ctěno
co jméno rekův, chrabrých vojvodů.

Byl jednou čas, kde každý hrdým býval
tím krásným, slavným, mocným jménem Čech;
kde české vlasti syn se honosíval,
že ctitelem jest věd a uměn všech.

Byl jednou čas, kde sladké slovo české
s výsosti trůnu slavně znívalo,
kde slovo to v harmonii nebeské,
v palácích knížat se ozývalo.

Tenkráte cítil Čech, že Čechem jesti,
tenkráte hájil kmene svého čest,
tenkráte kvetlo v zemi lvově štěstí,
jemuž lze jen při lásce k vlasti kvést.

II.

Však ten čas minul. Nepříznivá doba
nastala jest českému národu,
sil jeho mravních zmocnila se mdloba,
on klesl sám v duchovní porobu.

Čech přestal vlast, svou matku milovati,
on sebe sám přestal si vážiti;
on přestal na své otce vzpomínati,
jich hodným být, přestal se snažiti.

Čech zapřel vlast, i krev i mluvu svoji,
on z domu vyhnal bůžky otců svých;
on s cizincem se v řeči, mravu pojí
a odříká se bratří pokrevních.

I zatmělo se slunce české vlasti
i zaplakal tu její genius,
ze země prchly národní vše slasti,
i prchly sbory slavných českých Mus.

Ó, což tu želel vlasti věrný ctitel
uplynulých těch zlatých v Čechách dob!
Ó, což tu truchlil pravý lidu přítel,
vida, an národ v mrzký klesá hrob!

III.

Však ejhle! »Vzhůru!« volal anděl Páně
»Povstaňte z hrobů!« trouba jeho zní —
»Vyjasněte se chrámu vlasti báně!
spěj národe k slavnosti vzkříšení!«

Tak lásky k vlasti anděl slavně hlásá
a hle, tisíce z hrobů vstávají,
z nich všeliký, že opět živ jest, jásá
a všichni Pánu díky vzdávají!

Duch arciotcův v zázračné své síle
oživuje vše vlasti končiny,
radostně zní tu: Vstalť jest této chvíle!
Z úst obětníkův, v chrámě otčiny.

Nuž vstaňte všichni, jižto posud spíte,
dennice vzešla — jitřenka se rdí —
slavíci pějí — aj proč ještě dlíte?
Hana tomu, kdo by byl poslední.

Ó žijte, bratří! národu zas svému,
nebuďte mrtví jeho údové,
přihlaste zas se k matce své a k němu
co věrní bratři, věrní synové.

Svůj jazyk ctěte, zvyky své a práva,
dokažte skutkem, že jste Čechové —
a vlasti naší opět vzejde sláva,
kterou se skvěli slavní předkové.

(V Květech r. 1846.)