Patery knihy plodů básnických/Polednice

Patery knihy plodů básnických
Sirotkovo lůžko	Polednice	Mateří douška

Údaje o textu
Titulek:	Polednice
Autor:	Karel Jaromír Erben
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 103.
Licence:	PD old 70

U lavice dítě stálo,
z plna hrdla křičelo.
»Bodejž jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!«

»Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u vaření
pro tebe, ty zlobo, ty!«

»Mlč! hle husar a kočárek —
hrej si! — tu máš kohouta!«
Než kohout, vůz i husárek
bouch, bác! letí do kouta.

A zas do hrozného křiku —
»l bodejž tě sršeň sám —
že na tebe, nezvedníku,
Polednici zavolám!

»Pojď si proň, ty Polednice,
pojď, vem si ho zlostníka!« —
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce hnáty křivé,
hlas — vichřice podoba!

»Dej sem dítě!« — » Kriste pane!
odpusť hříchy hříšnici!«
Div že smrt jí neovane,
ejhle tuť — Polednici!

Ke stolu se plíží tiše
Polednice jako stín:
matka hrůzou sotva dyše,
dítě chopíc na svůj klín.

A vinouc je, zpět pohlíží —
běda, běda dítěti!
Polednice blíž se plíží,
blíž — a již je v zápětí.

Již ztahuje po něm ruku —
matka tisknouc ramena:
»Pro Kristovu drahou muku!«
klesá smvslů zbavena.

Tu slyš: jedna — druhá — třetí —
poledne zvon udeří;
klika cvakla, dvéře letí —
táta vchází do dveří.

Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrám dítě přimknuté:
matku zkřísil ještě stěží,
avšak dítě — zalknuté.

(V Dennici r. 1840.)