Patery knihy plodů básnických/Po bitvě

Patery knihy plodů básnických
Pozdravení pěvcovo	Po bitvě	Věčnost

Údaje o textu
Titulek:	Po bitvě
Autor:	Jiljí Vratislav Jahn
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 221 – 222.
Licence:	PD old 70

Nad Bílou horou děsný klid,
měsíce jen ji hlídá svit.

Hrom děl utichnul, bitvy řev,
a s vrchu kane zvolna krev.

Z daleka vane těžký vzdech,
jak ze srdce by dral se Čech.

Pod Bílou Horou mrtvol val,
tam kmet se z mrákot povybral,

rozproudila se v posled krev,
a zazní hlas jak duchů zpěv:

»Svůj život jsem dobojoval,
svůj poslední boj promrhal.

Ó velký Žižko, Jiríku,
to konec našich podniků!

Má rodina je bídě v plen,
můj národ v srdce poraněn,

rozprášen bratrů chrabrý šik –
však nelká boží bojovník!

Však věřím v Boha mstitele,
všech utištěných přítele!«

Dohlesnul kmet, a kane krev, -
i ozývá se nový zjev:

»Rodiny svojí nelituj,
jsme s tebou všichni, otče můj!

My s tebou sili v roli té
Svobody símě krvavé;

až osení to dospěje,
vrah národu se zachvěje.

Ve zhanobeném popeli
procitne náhle duch smělý,

A nad našimi pak rovy
vnuk slávu předkův obnoví!«

Utichnul otce, syna zpěv,
utichnul zpěv, vytekla krev.

Jen z Hvězdy stromů teskný šum
zalétá k mrtvým hrdinům.

Zařinčí zbraně bezděky,
než ulehnou si na věky.

A vane přidušený vzdech
ze srdce omráčených Čech.

Pak dusný klid, obzor se tmí —
na výši jen Bůh mstitel bdí.

(V Osvětě, 1878.)