Patery knihy plodů básnických/Meč a pluh

Patery knihy plodů básnických
Vystěhovalci	Meč a pluh	Pochodně křesťanstva

Údaje o textu
Titulek:	Meč a pluh
Autor:	Antonín Kosina
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	BÍLÝ, F.: Patery knihy plodů básnických. Telč: Emil Šolc, 1892. s. 313.
Licence:	PD old 70

Starý rytíř blízek smrti
syny k sobě zavolal,
by požehnal skráně jejich,
rodné statky své jim dal.

»Drahé děti, brzy k sobě
povolá mne mocný Bůh — —
hle, tam vizte dědictví své:
ostrý meč a klidný pluh!

Tobě, synu starší, statný
meč ten budiž údělem,
vládni hradem, chrabrosti pak
zůstaň věrným přítelem!

A ty, synu mladší, tichý,
vezmi v podíl tento pluh —
tam v údolí v polích, chýších meč
žehnej tobě dobrý Bůh!«

Starý otec zemřel klidně,
a již vložen v země klín,
k dědictví se svému vrátil
s celým srdcem každý syn. —

Na hradě tam starší vládne,
již zní kolem chvalná řeč,
nad něho že reka není,
ni nad jeho ostrý meč.

V klidu však a ve tichosti,
v smavém vonném údolí
bratr mladší s vesničany
v tiché práci zápolí.

Čí však práce z obou bratří
přetrvala dlouhý věk?
Kterou mladší pluhem konal,
či vítězem zůstal rek?

Viz ty šedé zříceniny,
tam dřív sídlil mocný pán,
tam někde v sklepě leží
tupý a rzí rozežrán.

Avšak hleď tam do údolí,
jak se v slunka záři stkví,
jak se v šíř i dálku vlní
zlatých klasů bohatství!

Tiché, zbožné, svaté práci
žehnal hojně dobrý Bůh — —
posud tam se v pilné ruce
leskne starý klidný pluh!

(V Jarém Věku r. 1885.)