Patery knihy plodů básnických/Kovářská

Patery knihy plodů básnických
První slza	Kovářská	Slavné ráno

Údaje o textu
Titulek:	Kovářská
Autor:	František Ladislav Rieger
Zdroj:	Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive
Vydáno:	Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 135.
Licence:	PD old 70

Není muže nad kováře,
muž on celý přímé tváře!
On zná státi na svých nohou,
on též tuhé rámě má.
Díla věčná, krásu mnohou,
rukou, hlavou vykoná.
U nás, u nás
jde ráz na ráz,
tu rána na ránu co hrom dopadá,
nadarmo nižádnou kovář nezadá.

Kovář rád má všecko rázné,
řeč ni rány nechce prázdné,
slovo mužné, rány hrotné,
statný čin pro dobrou věc;
a tak ohne, zmlátí, protne
každý odpor našinec.

Kovář je vždy muž od rány
jako doma tak před pány;
křivé srovná, vzdorné zlomí,
přítel práv, ne lichých slov
buší kov neb zrádce hromí,
jak co přijde na nákov.

Kovář nezná hluky marné,
vyčká času k ráně zdárné;
prv než železo je žhavé,
nechá hučet prázdný měch.
Znáť se z rány v době pravé
pravý kovář — pravý Čech.

Česká vlast nám Bohem dána,
uhlím, rudou požehnána:
uhlí dává světlo, plamen,
železo zas sílu dá.
Ohni srdcí, síle ramen,
světlu hlav se svět podá.

Čech vždy kovář býval řádný,
bystrý duchem, ranou pádný:
znal kout rochadla i stroje,
ostrý meč i bodrý mlat.
Nechcem hanbit předky svoje:
svoji na svém chceme stát!
U nás, u nás
jde ráz na ráz;
tu rána na ránu co hrom dopadá,
nadarmo nižádnou kovář nezadá.

(V Obrazech života, 1861.)