Patery knihy plodů básnických/Frajtr Kalina
| Patery knihy plodů básnických | ||
| Tambor | Frajtr Kalina | Starý kozák |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Frajtr Kalina |
| Autor: | Vítězslav Hálek |
| Zdroj: | Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive |
| Vydáno: | Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 198 – 199. |
| Licence: |  PD old 70 |
O, nejsem jen tak leccos vám!
Na moutě — jak vám povídám:
neb veliký byl Bonapart —
však mnou by býval na capart!
»Aj, aj, veliký Bonapart?«
Nu ano, ano — na capart.
My šest kanónů jedině,
a Francouz po vší dědině;
však lepší, než pan generál,
jsem pořádek já udělal!
»Aj, aj, než sám pan generál?«
Nu ano, ano — udělal.
Nám pálí Francouz naproti,
jak když se peklo vyrotí;
však my tak jako z kamenů
se smějem jeho plamenu!
»Aj, aj, tak jako z kamenů?«
Nu ano — jeho plamenu.
Tu Bonapart si myslil sic,
že nás má hnedle, jako nic;
však já bych věru na pět mil
mu ještě notně zatopil!
»Aj, aj, vy ještě na pět mil?«
Nu ano, ano — zatopil.
A jak tu já s kanónem stál —
tu jede on jak generál
a kouká se skrz perspektiv,
a zrovna na mne — žádny div!
»Aj,aj, na vás skrz perspektiv?«
Nu ano, ano — jaký div?
A když už mně na ránu byl,
tu jsem já sobě pomyslil:
»Hej, teď tvá bije hodina,«
teď zvíš, kdo frajtr Kalina!
»Aj aj, tvá bije hodina?«
Nu ano — frajtr Kalina.
Již k pánvi držím žhavý lunt,
bych osudný vypálil špunt,
jenž by mu na vždy posvítil,
že víc by ránu necítil! —
»Aj, aj, mu na vždy posvítil?«
Nu ano, ano — necítil.
V tom ke mně lajtnant přiskočí
a na patě mne otočí:
»Hej, kamaráde, pro pět ran!
Vždyť on je přec jen velký pán!«
‚Aj, aj pan lajtnant, pro pět ran?‘
Nu ano, — přec jen velký pan.
A na mou duši, jak zde jsem,
já cítil lítost v srdci svém:
hrom do mne, když to udělám,
na moutě — on je velký pán!
»Aj, aj, že když to udělám?«
Nu ano, ano — velký pán!
A já jsem dobrák. Jenom chtít,
a moh’ jsem věčnou slávu mít;
neb jak byl velký Bonapart —
mnou byl by býval na capart!
»Aj, aj, že velký Bonapart?«
Nu ano, ano — na capart.
Bůh svědek — on to uznal sám.
Hned na koni se pustil k nám,
a sejmul se svych prsou řád,
a — mně ho připnul na kabát!
»Aj,aj, že sejmul s prsou řád?«
Nu ano, ano — na kabát.
Nuž, děti, hleďte — já to znal!
A teď kdy Bonapart by vstal —
on sám svědectví na to dá,
že ja byl frajtr Kalina!
»Aj, aj, on sám svědectví dá?«
Nu ano — frajtr Kalina.