Pampelišky/Jak povstaly hory

Pampelišky Stanislav Řehák
Tatařík	Jak povstaly hory	Sedm spících

Údaje o textu
Titulek:	Jak povstaly hory
Autor:	Stanislav Řehák (jako Stanislav Řehák Kamenický)
Zdroj:	ŘEHÁK KAMENICKÝ, Stanislav. Pampelišky. Povídky, pověsti a pohádky. Nové Město nad Metují: Bohdan Böhm, 1889. s. 29. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Jistý muž cestoval po Srbsku. Tu přišel k místu, kde široko daleko viděl jen holé vrchy k nebi trčící, na nich pak samé a samé kameny, buď ohromné balvany, nebo veliké množství malého kamení. Všecek udiven nad tím zjevem neobyčejným, stanul a chvíli na vrchy se díval. Co se tak dívá, jde kolem něho vážný stařeček a volá: „Příteli, což chcete na těch našich horách oči nechať!“

„Ach, dobrý starče, rcete mi, kterak se sem dostala ta spousta kamení, ty nepřehledné vrchy; kterak lze Vám tu žíti, nemajíce ni skrovného kousku pole?“

„Inu, drahý panáčku, to vám hnedlinko povím. Co se týče toho našeho živobytí, tu snažíme se jak tak, abychom se tím slzavým údolím nějak protloukli.“ O těch horách, skalách a balvanech pak povídá se juž od pradávna toto: Za času, když Kristus Pán putoval po zemi, nesl jednou sv. Petr pytel písku na ramenou. Šel v patách za svým Mistrem a kde Hospodin chtěl, aby byla hora, tam položil jen malé zrnko písečné a řekl: „Vzrůstej do výše i do šíře!“ Tím způsobem vznikaly tu jednotlivé hory jakož i pohoří. Ale když přišli do naší vesnice, tu roztrhl se Petrovi pytel na zádech, písek se vysypal na zem, rostl, rostl, až vzrostl v tyto ohromné hory, skály a balvany. A tak povstaly naše hory, které my nade všecko máme rádi.