Paměti Augustina Bergra/Seznámení s pařížským pierotem Paulem Legrandem

Paměti Augustina Bergra Ladislav Hájek
Naše vystoupení v Paříži	Seznámení s pařížským pierotem Paulem Legrandem	Setkání s Conradim

Údaje o textu
Titulek:	Seznámení s pařížským pierotem Paulem Legrandem
Autor:	Ladislav Hájek
Zdroj:	HÁJEK, Ladislav. Paměti A. Bergra. II. vydání. Praha : Orbis, 1943. S. 88–91. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1943
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Augustin Berger

Při této hře jsem se seznámil s význačným pařížským mimem Paulem Legrandem. Nesmírně mě zaujal tento zajímavý, už starý pařížský pierot. Bylo mu tenkrát už jistě šedesát let, zřejmě se mu příliš dobře nedařilo, byl dosti sešlý, ač nikdy si ani slůvkem nepostěžoval. Vyprávěl mi celý svůj životopis, věnoval mi i svou knížečku o svém životě „Souvenir“, pamatoval ještě slavného pařížského pierota Gasparda Debureaua, našeho to českého rodáka Dvořáka, hrával s ním ve svém mládí pierota, jakož i potom s jeho synem Charlesem. Byl pamětníkem slavné éry pařížských pierotů. Znal znamenitě i mého drahého mistra Barbaraniho, řekl mi o něm:

„Mr. Barbarani, mime italien, qui par son intelligence avait su rompre avec les traditions mimiques de son pays.“

Měl jsem ho za to ještě raději a rád jsem s ním občas zašel na sklenku vína a někdy ho pozval i na déjeuner.

Na lesklém parketu foyeru jsem už ovšem po svém úrazu necvičil.

Ředitel divadla, pan Bertrand, jenž byl ke mně vždy velmi laskav, doporučil mě baletnímu mistru pařížské Opery panu Meranteovi, a ten s radostí svolil, abych denně cvičil v baletním sále Velké opery. Tak jsem mohl zase denně pilně cvičit. Seznámil jsem se přitom se znamenitým sólovým tanečníkem Velké opery Španělem Vasquezem a s primabalerinou, také Španělkou, Rosittou Mauriovou, slavnou tanečnicí. Vasquez mi věnoval i svou fotografii z baletu „Fandango“. Baletní mistr Merante vypravil v Opeře i premiéru baletu „Silvia“ se slavnou primabalerinou San Ghaliovou. Pan Merante byl velmi roztomilý. Dojaly mě po letech novinářské nekrology o jeho smrti a zprávy o jeho pohřbu, při němž, jak psaly noviny, všechny baletky jeho baletního sboru se rozplakaly.

A život v Paříži! Líbil se mi, ba uchvátil mě celým svým proudem a krásou.

Jakmile jsem měl volno, velmi rád jsem se procházel po Paříži, po jejích bulvárech, dlážděných tenkrát ještě většinou dřevem, po překrásných Champs Elysées; prohlížel jsem si slavné historické a umělecké památky, náměstí Bastilly, Place de la Concorde, střed celé skvělé západní Paříže mezi Champs Elysées a Jardin des Tuileries, nejkrásnější to náměstí světa.

Pokud jsem měl volno, chodil jsem arci i do pařížských divadel. Obdivoval jsem l’Opéra, největší a nejkrásnější divadlo světa, jež zaujímá 11 237 m² prostoru, v prvním jejím poschodí nádhernou loggii o šestnácti sloupech 10 m vysokých, velkolepé hlavní schodiště, mistrovské dílo Garnierovo, nejkrásnější foyer s benátskou mosaikou, s monumentálními krby a s obrazy Baudryho.

Život v Paříži byl veselý. Rád jsem se jím nechával unášet, vždyť jsem byl mladý a bezstarostný. Kromě velkých divadel má Paříž i menší, zvaná théâtres à côté a přečetná, tak zvaná café-concerts.

Dále jsou v Paříži malá zajímavá divadélka – Cabarets artistiques. Jsou to zčásti divadélka s elegantním obecenstvem, zčásti umělecké krčmy. Pařížskou zvláštností jsou veřejné plesy jako na př. Bal Bullier, kde jsem viděl po prvé tančiti kankán; byl jsem tím tancem přímo ohromen a velmi se mi líbil. Podíval jsem se i do Moulin Rouge, Moulin de la Galette a j.

Jindy jsem Chodíval do pařížských pivních restaurantů, „brasseries“. Zprvu mě udivovalo, že byly na každém stole před hosty nakupeny tácky. Nepíší totiž čárky na tácek jako u nás, nýbrž kupí před hosta tácek na tácek podle počtu vypitých sklenic.

Náhodou na svých toulkách po pařížských bulvárech zahlédl jsem na malé „brasserie“ nápis: Plzeňské pivo. Zašel jsem dovnitř a objednal jsem si sklenku piva. V místnosti se hovořilo jako jinde francouzsky. Tu však jsem zaslechl mluviti vousatého pána u nálevního stolu česky. Rychle jsem se k němu přihlásil, že jsem také Čech. Pán byl majitelem restaurace. Byl to otec choti Luďka Marolda. Býval jsem tam potom častějším hostem.

V restauraci vyprávěli o Silvestru, jejž rok jak rok pořádají pařížští Češi v České besedě. Už dříve mě upozorňoval na tento silvestrovský večer Čech, s nímž jsem se náhodou seznámil v kavárně de la Paix. Byl to elegantní pán a měl v Paříži pěkný kožišnický závod.

Zašel jsem na Silvestra po představení do České besedy a nelitoval jsem. Prožil jsem veselou příjemnou noc. Silvestrovského večera v České besedě se většinou účastnili roztomilí mladí čeští lidé, žijící v Paříži.

Dlouho jsem se už také chystal do Follies Bergères v Rue Richer. Představení tam začínalo pozdě večer. Tehdy se ve Follies Bergères ještě nehrály takové výpravné revue jako v pozdějších letech. Bylo to tenkrát programové varietní divadlo, v němž vystupovali komikové, různí artisté, byly tam tančeny ensemblové tance, zpívána veselá dueta, hrány menší scény, sketche atd. Bylo to už tehdy divadlo polosvěta.

Když jsem vstoupil dovnitř, byl jsem překvapen rušným životem. Viděl jsem krásné dámy ve skvělých toiletách, ale velmi nenuceného, až výstředního chování; byly mezi nimi i četné kreolky krasavice, a brzy jsem poznal, že je to polosvět. Po divadle byly roznášeny a nabízeny lascivní obrázky, grisetty vyzývavě koketovaly.