Paměti Augustina Bergra/Naše vystoupení v Paříži

Paměti Augustina Bergra Ladislav Hájek
Úraz v Paříži	Naše vystoupení v Paříži	Seznámení s pařížským pierotem Paulem Legrandem

Údaje o textu
Titulek:	Naše vystoupení v Paříži
Autor:	Ladislav Hájek
Zdroj:	HÁJEK, Ladislav. Paměti A. Bergra. II. vydání. Praha : Orbis, 1943. S. 85–88. Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1943
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Augustin Berger

Šli jsme také do paláce Trocadéro na elektrickou výstavu, abychom měli správnou představu o své scéně. Výstava byla na tehdejší dobu ohromná. Elektrické klavíry, jakož i jiné hudební nástroje samy hrály, obdivovali jsme se i jiným elektrickým divům. V té době hráli právě v divadle Les Bouffes Parisiens operu „Hoffmannovy povídky“. Na výstavě věrně napodobila elektrická loutka jak zpěvem, tak i mimikou zpěvačku z divadla Les Bouffes Parisiens v její roli Olympie.

„Une Soirée Parisienne“ napsali autoři tehdejších vaudevillů, Ernest Blum a Edmond Gondinez. Scéna, v níž vystupovala Mrs. Aenea se mnou a Mr. Wardem, odehrávala se na pařížské elektrické výstavě. Na scéně byl znázorněn výsek z výstavy. Mimo jiné stála na ní velká nádrž s nápisem „Nickel-Ne touchez pas“. (Nikl-Nedotýkejte se.)

Na začátku vstoupil na scénu Mr. Warde v kostýmu francouzského sedláka s Mrs. Aeneou jako nevěstou ve svatebním úboru francouzské venkovanky. Svatební šat z jemných krajek a závoj znamenitě slušel hezké světlovlásce – byla jako holčička. Prohlíželi si výstavu a zatančili přitom.

Tu se objevil na výstavě za velkého smíchu hlediště malý fotograf s velkou hlavou, Pierre Petit, známá postavička, kterou znala celá Paříž. Jeho fotografický přístroj, který byl větší než jeho majitel, přinesli na scénu dva výstavní sluhové.

Mr. Warde v úboru francouzského sedláka se začal zajímat o obrovský fotografický přístroj. Pierre Petit vyzval sedláka, aby se dal fotografovat, že mu udělá živou elektrickou fotografii. Sedláku se to zalíbilo. Sháněl se po své ženě, která si zatím zašla za scénu připnouti létací drát.

Mr. Wardea tak zaujal obrovský fotografický přístroj, že na chvilku zapomněl na svoji ženu. Postavil se v póze před aparát, jejž fotograf otevřel, a proti Wardeovi jsem se objevil v otevřeném přístroji já v témže venkovském obleku, v téže póze jako Mr. Warde. Mr. Warde byl ohromen. Domníval se, že v přístroji vidí sebe.

„A teď fotografii oživíme elektřinou.“

Po těch slovech zatočil fotograf kličkou stroje a já napodobil věrně každý pohyb proti mně stojícího sedláka. Zvedl ruku, i já zdvihl ruku, pohnul nohou, i já pohnul nohou. Vykročil proti mně, já vykročil proti němu. Vyňal z náprsní kapsy zrcátko, já pro ně sáhl také. Podal mi své, já jemu také. Pohlédl do zrcátka a zasmál se:

„To jsem já.“

Zasmál jsem se stejně: „To jsem já.“

Hleděli jsme na sebe a postavili jsme se do boxerské pózy. A tu mě Mr. Warde uchopil náhle za ruku a zvolal s úsměvem:

„Proč bychom se prali? Zatančíme si raději.“

A zatančili jsme double danse a opět, co jsem dělal já, dělal i Mr. Warde. Zatím už zase vstoupila na scénu Mrs. Aenea, prohlížela si výstavu, zastavila se u nádrže s nápisem „Nickel-Ne touchez pas“. Z ženské zvědavosti se nahnula a spadla do nádrže. Ustali jsme ihned v tanci a běželi jsme k nádrži, z níž však už vzlétla Mrs. Aenea, jako akt ze zářícího niklu. Vznesla se nad nás a nastal taneční rej ve vzduchu i na zemi. Vábili jsme ji k sobě, chtěli jsme ji obejmout, slétla až k nám a zase vzlétla. Nastavil jsem jí v roztoužení svou dlaň, slétla na ni, roztočil jsem ji na dlani, se které seskočila na zem, a po špičkách odběhla ode mne. Ve scéně jako návštěvníci elektrické výstavy, vystupovali i neodolatelní komici Lassouche a Baron.

Scéna měla obrovský úspěch. Byli jsme mnohokrát vyvoláváni. „Une Soirée Parisienne'“ se potom hrál nepřetržitě po dva měsíce. Už když se ještě hrála „Niniche“, chodíval jsem rád za scénu a byl jsem tam rád viděn. Líbila se mi nesmírně Mme Judic. Vzbudil jsem i její zájem.

Pamatuji se také, bylo to brzy po našem příjezdu do Paříže, jakým nesmírným dojmem zapůsobila v Paříži zpráva o strašném požáru wienského Ring Theatru, které vyhořelo 8. prosince 1881 při premiéře „Hoffmannových povídek“ za ředitelství Franze Jaunera. Vyprávělo se i v Thêátre des Variétés o hrůzách při požáru „Rinč“ Theatru. Všude – i v Paříži – byla tenkrát svalována všechna vina na ředitele divadla Jaunera. Netušil jsem ovšem tehdy, co bude znamenat v pozdějším mém životě právě Franz Jauner.

Kdysi při zkoušce „Une Soirée Parisienne“ vstoupil pln nadšení roztomilý kapelník divadla Foucher. Byl na Ondříčkově koncertu. Ondříčka vychvaloval do nebes. Vyslovoval „Ondríkek, boem“. Tehdy získal Ondříček velkou cenu Prix de Rome.

Z Londýna si přijela pro Mr. Warda jeho choť s dceruškou, která byla asi ve věku Martiniho Anetty. Když jsme dohráli „Une Soirée Parisienne“, rozloučil se s námi Mr. Warde a odjel se svou chotí a dceruškou do Londýna, do svého stálého působiště v Theatre Gaiety.

Když se rozcházel s Dando, pravil mu:

„Teď máte za mne v Mr. Bergrovi výtečnou náhradu, klidně odjíždím, že jsem vás nenechal na holičkách.“

Mně přál Mr. Warde hlavně zdraví a hodně úspěchu.

Netušil jsem ovšem tehdy, když jsem se s Mr. Wardem loučil, že se s ním ještě po letech setkám v Londýně.

Zůstali jsme nyní s Dandovými v divadle Variétés sami.

Čas rychle utíkal.

Začali jsme už zkoušet druhou hru, k níž jsme byli angažováni v divadle Variétés, „Tour du Cadran“, kde hereckou hvězdou byla roztomilá Mme Théo. Byla stejně krásná jako Judic, ale smyslnější. Po svém pěveckém vystoupení předváděla v naší scéně cvičeného poníka. My jsme ve scéně hráli harlekynádu. Já byl harlekýnem, starý Paul Legrand pierotem, Mrs. Aenea létající kolombinkou.