Paměti/VIII. — Léta 1532–1549

Paměti Mikuláš Dačický z Heslova
VII. — Léta 1532–1572	VIII. — Léta 1532–1549	IX. — Léta 1509–1530

Údaje o textu
Titulek:	VIII. — Léta 1532–1549
Autor:	Mikuláš Dačický z Heslova
Zdroj:	citanka.cz
Licence:	PD old 70

Léta 1532-1549

Hora Kutna

Léta 1532

Jan Beneščin posekal Jindřicha z Vrchovišt a on Jindřich Janovi Prennarovi v rozvadcích prsty přeťal.

Dorota, dcera Václava, Loreckého z Elkuše, zabita z ručnice od pacholka jeho.

Přijel ke mně pan Zikmund z Protivína.

Kapr mi nohu prorazil.

Umřel Pavel Smíšků od zbití zrádného u kostela Barborského, když z hutí šel.

Toho roku dobejvali Horníci cechy krycké za branou Kolínskou na náklad královský, a dobyvše okolo devíti hašplů, zase spustili.

Léta 1534

Pan Albrecht z Kutenštejna, jsa učiněn nejvyšším mincmejstrem, uveden jest na Hory Kutny.

Léta 1535

Tejž pan mincmejstr chtěl a jednal o to, aby od Horníkuov vejpovědí k němu jse odvolání bralo a on aby přesuzoval, ale Horníci k tomu nesvolili.

Kněz Havel postižen s kurvou v lotrovství, pročež musel preč od Hory.

N., nejvyšší pan hofmistr království českého, přijel do Hory Kutny s poručením královským, a vyslyševše Horníky, s nejvyšším mincmejstrem (jenž v nevoli a sobě na odpořích byli) je smířil. Ale to smíření nedlouho trvalo, nebo tejž pan mincmejstr chtěl nařizovati pivovar a vedení vody havéřuom na újmu živnosti týchž Horníkuov a Jindřicha Charváta, jednoho z předních konšeluov města, kázal vzíti do vězení a pana Mikuláše z Práchňan uručil pod pět tisíc kop gr. českých.

Toho roku také dobejvali jsou tíž Horníci dolu řečeného Kruchta za městem, za kostelem sv. Trojice. I nemohli vodám odolati a kamenové jsou řídcí, skrze něž voda chlípí a rudičky skrovné neodplatné, pročež není hoden pavování.

Léta 1536

V pondělí den památky sv. Augustina zabita jest N. Křížková, řeznice, zrádně v vlastním domě její a peníze pobrány. Nevědomo, kdo to spáchal.

Léta 1537

Poručení Jeho Milosti královské učiněno do Hory Kutny k nejvyššímu mincmejstru panu Albrechtovi z Kukštejna, aby rady neobnovoval a k nim Horníkuom aby jse pokojně choval, a oni k němu tolikéž. Nebo mezi nima vždy hadruňky a nesnáze trvaly, až ta věc na samého krále vznešena byla a se dostala.

Léta 1538

Ve středu den památky sv. Žofie na hradě pražském král Ferdinand ráčil jest přijíti z pokoje svého do pokoje nového se pány zemskými soudci a rytířstvem, radami svými, a meč nahý nesen jest před Jeho Milostí, a tu jse ráčil posaditi na místě od zlatohlavu připraveném i s radami svými a ráčil rozkázati čísti vejpověď mezi panem Albrechtem z Kutnštejna, nejvyšším mincmejstrem, a mezi šepmistry a Horníky na Horách Kutnách. A tou vejpovědí ty všeckny nevole, kteréž jsou mezi týmiž stranami byly a vznikly a od půl třetího léta trvaly, ráčil jest zdvihnouti a v nic obrátiti, a na poctivostech jak strany, tak svědky i osoby, kterýchžto jse v též při dotejkalo, opatřiti a nahraditi.

Nota. Horníci na Horách Kutnách, konšelé města, užívají a jmají to od starodávna, že sami osoby k sázení konšelův spisují a nejvyššímu mincmejstru podávají k volení, ale touto vejpovědí jest to pominuto.

Horníci aby jse k mincmejstru uctivě a poslušně chovali, jakž k úřadu jeho náleží, a on aby jse k nim povolně choval a v městské věci, kteréž jim náleží, aby jse nevkládal, než na ně, co by potřebného bylo, aby vznášel a oni aby to k nápravě přivozovali. - Mikuláše z Práchňan a Jindřicha Charváta, kteříž na psaní krále Jeho Milosti na závazek vzati byli, z toho propustiti, škody všecky mezi stranami zdvihnouti ráčil.

Procesí velká byla okolo rynku na Horách Kutnách se vší okrasou.

V pondělí den památky sv. Kyliána nařízeno a ustanoveno jest na Horách Kutnách osum osob soudcuov ku pomoci pánuom šepmistruom a aby soudili o dluhy a na rathauze aby sedali obzvláštně.

U večer v noci na pátek památky sv. Jakuba apoštola, po třetí hodině na noc, viděti bylo, jako by kostel v městě Hoře Kutně sv. Jakuba, jenž sluje u Vysokého kostela, všecek vnitř hořel, a když tam vešli do něho, nic toho viděti nebylo.

Kněz děkan horský stavěl jse v konsistoři pražské, jsa tam obeslán pro pana Albrechta z Kutnštejna, mincmejstra; nic mu jse odporného nestalo. Potom přinešeno od krále Ferdinanda poručení, aby tejž kněz děkan kázaní zanechal.

O památce sv. Martina dohotoven a dodělán jest pivovar v starém rathauze na Horách Kutnách a počali v něm vařiti.

Léta 1539

Přivezli do města Hory Kutny v jeden den na prodaj ořechuov lískových 62 vozy, krom co pěšky přinesli.

Duha pěkná vyšla z studénky za mlejnem miránkovským a zase vešla a schovala jse do též studénky.

Upálilo jse děťátko undrláččino, košilku na sobě svíčkou zapálivše.

Umřel Jan Jeptiška, ouředník mince.

Léta 1540

Jakub Hubáček uveden jest k tomu ouřadu.

Na týchž Horách Kutnách zabil v noci Jan Firšic Jindřicha z Vrchovišť a vzat hned do vězení.

Léta 1541

V pondělí před památkou Přenesení sv. Václava přivezli k manželství panu Kryštofovi, synu pana Albrechta z Kutnštejna, nejvyššího mincmejstra, pannu Voršilu, dceru pana Šebestiána Vejtmillara, do Hory Kutny. Slavná byla svadba na dvoře Vlaském v přítomnosti panstva, rytířstva, Horníků k tomu pozvaných.

V pondělí po památce svatých Filipa a Jakuba, apoštolích Páně, ve 4 hodiny na noc prorazili se havéři na cechvodu v dole Vosle na vortu Hutníčkovu, řečeném Mučírna. I dobyli ten den jednoho živého a dva umrlá, potom víceji umrlých, potom šestý den dobyli opěty dvou živých a třetího umrlého.

Jan Mrva na Kaňku zabil svou ženu. Nedobře učinil.

Král Ferdinand ráčil sněm položiti do Hory Kutny ke dni památky sv. Barbory. Potom to ráčil změniti a do Prahy položiti. Lidé u Hory zachystali se mnohými potřebami a tak ke škodě přišli.

Pan Albrecht, mincmejstr, chtěl zabíti Jakuba Hubáčka v radní světnici na rathauze.

Léta 1542

Zikmund Prášek učiněn horním hofmistrem. A toho také roku pan Albrecht z Kutenštejna složen z ouřadu mincmejstrství, kterýž nemohl s Horníky se srovnati. A vzložen jest ten ouřad na pana Šebestiána Vejtmillara, kterýžto uveden jest na Hory Kutny.

Léta 1543

Pavel Roudnický uťal panu Štefanovi Mírkovi z Solopisk ruku v svádě v domě šenkovním, řečeném U Kadeřávků, na Horách Kutnách.

Král Ferdinand dal na sněmu odpověď stavům nevděčnou, že Hor Kuten k pavování držeti nechce.

Pan Šebestián Vejtmillar propuštěn jest z ouřadu nejvyššího mincmejstrství od krále Jeho Milosti.

Léta 1545

V pondělí den památky sv. Petra apoštola přijeli jsou do Hory Kutny páni rady komory krále Jeho Milosti, totiž: pan Jiří Gerštorf, podkomoří království Českého, pan Kryštof Gendorfer, pan Florian Gryspek, pan Jan z Vitence. Ti páni komisaři oznámili nejprve na Vlaském dvoře, že král Jeho Milost doly stříbrné pouští a jich držeti nechce, ale že je pouští Horníkuom. A rozličně o to jednajíce, prodaj rud, erckafv Vosle dole, zdvihli králi k ruce, na ujmu nákladníkuom a erckafeřuom. S mincíři a pregýři jednali, aby jim, králi k ruce, luny mincířské a stolice pregýřské prodali; potom jim mincování z zágrovny stříbra na tolary odňali a najednali k tomu Němce jakési, a ti počali v prennárně tolary dělati. A toho také roku učiněn jest pan Jan z Vitence nejvyšším mincmejstrem v království Českém.

Léta 1546

Spuštěny jsou doly horní stříbrné, totižto: Vosel, Rousy, Hutrechtejře a Flašary a ten všecek coug. A tak těm doluom konec učiněn; nebo náklad znamenitý na ně šel a užitkové se malí nacházeli. Toliko na tom vortu u Zlatohlávka v dole Vosle dobrá stříbrná ruda byla.

Léta 1547

Jindřich Nyklásek z Žitenic zabit jest v domě Beneščiném na Koňském trhu v městě Hoře Kutně. Pravili, že by ho zabil Václav, syn pana Pavla Podivického z Podivic.

Léta 1548

Dali po šilinku, pardusu, u pranéře čtyrem osobám z Kaňku: Šimkovi Kytnarovi, perkmistru z Švábu dolu, a ženě jeho Dorotě; též Lorencovi, havéři, a Kristině, ženě jeho, protože o ty své ženy spolu frejmarčili a ony že k tomu svolily; a Šimkovi cejch přiložen.

Též dán pardus u pranéře Janovi koželuhovi, kterýž měl příjmí Kněz, že na den památky sv. Ducha Seslání sloužil mši, kázaní činil a rozdával večeři Páně lidem v městečku Nasavrcích, nejsa pravým knězem. Měl hrdlo ztratiti, učiněna mu milost pro ženu a děti.

Léta 1549

Čerti, zlí duchové, hnali na Kaňku trejbem v dolu Šmitně; a to bylo praesagium, nebo brzo potom někteří havéři v témž dole se zdusili.