Otevřít hlavní menu
Údaje o textu
Titulek: 1581–1590
Autor: Mikuláš Dačický z Heslova
Zdroj: citanka.cz
Licence: PD old 70

1581-1590Editovat

Léta 1581
V pondělí před středopostí mezi městy pražskými v řece Vltavě stopilo jse v půl hodině přes sto osob lidí robotných, kteří se na prámě velkém na druhou stranu k robotám viničným přeplavovali; nebo voda velká byla a s prámem je uprostřed řeky převrhla.
Měsíce Augusti, srpna, Maria, slavné paměti císaře Maximiliana toho jména Druhého, českého, uherského etc. krále manželka, vdova pozůstávající, vlastní paní máti císaře Rudolfa, též českého a uherského krále etc., vše z slavného domu rakouského, odjela a odstěhovala jse jest se vším dvorem svým z Prahy, města království českého, do Hispanie k králi hispanskému Filipovi, panu bratru svému, již Jeho Milost císař poctivě vyprovoditi naříditi ráčil.
Září měsíce legátové od císaře tureckého vyslaní přijeli do Prahy k Rudolfovi císaři etc. křesťanskému.
Také toho roku Augustus, kníže saské, churfiršt, přijel z města svého Drážcían s manželkou svou a synem svým Kristiánem na hrad pražský k Jeho Milosti císařské Rudolfovi etc. k navštívení, a pobyv tu čtyry dni, zase odjel.
Při konci tohoto roku Jeho Milost císařská Rudolfus etc. vyjel z království Českého do Rakous, nařídivše předtím v království Českém místodržící; z stavu panského: Viléma z Rožmberka, nejvyššího purkrabí pražského, Ladislava staršího z Lobkovic, nejvyššího hofmistra, Vratislava z Pernštejna, nejvyššího kancléře; z rytířstva: Michala Španovského z Lisova, nejvyššího písaře, Búrjana Trčku z Lípy, podkomořího království Českého, Jana Vchynského ze Vchynic, purkrabí karlštejnského.
Franciscus Hercules, dux Alenconius, přijat v Nyderlantu od stavuov evanjelitských, hispanskému protivných, za gubernátora a kníže brabantské, však když jemu tam jse nedařilo, zase vybyt; potom brzo umřel.
Léta 1582
Umřel jest v Portugalii Ferdinandus dux de Alba, jenž předešle Filipa, krále hispanského, v zemích niderlandských gubernátorem byl a hrozné tam tyranství provozoval.
Léta 1583
Gebhardus Truchkses, arcibiskup kolínský, churfiršt elektor, přistoupivše k religionu evanjelitskému, oženil se, pročež válka vznikla, a jsa od papeže, biskupa římského, do kladby dán a churfiřství i biskupství zbaven jest, a učiněn churfirštem kolínským Arnošt, kníže bavorské, biskup lutichský.
Měsíce listopadu Rudolfus, Caesar imperator, přijel z Rakous zase do království Českého na hrad pražský. Roztržitost byla v království Českém o nový kalendář, kterýž jminulého léta 1582 vydán byl a nařízen od papeže, biskupa římského, Gregoria toho jména XIIL, a postoupeno zpátkem o deset dnuov, protože prý starý kalendář zmejlen byl od astronomuov, takže jse někteří starým kalendářem, jiní novým spravovali, až to napravení ne titulem papežským, ale titulem císařským jest vyhlášeno; nebo jse evanjelitského religionu, zvláště v Germanii, papežem a jeho ustanovením říditi odporovali, sobě to ošklivíce.
Léta 1584
Umřel ukrutný a hrozný tyran Ivan Bazilovič, veliké kníže moskevské, zanechav po sobě syna Theodora-Fedora. O hrozném tyranství toho Ivana jest obzvláštní knížka vytištěna a vuobec vydána.
Arciknížata rakouská Arnošt a Maximilian, páni bratří vlastní, přijeli do Prahy ku panu bratru svému císaři Rudolfovi.
V outerej po památce Moudrosti boží umřel v Praze pan Ladislav starší z Lobkovic, nejvyšší hofmistr království Českého.
V Praze pan Albrecht Leskovec, člověk mladý, leže v nemoci zdraví svého a jsa navštěvován od mnichuov ordinis Jesuitarum, jest k tomu přiveden, že k náboženství jich, byv religionu evanjelitského, svolil a komunikoval; ale hned brzo dav jse toho v želení a na ně i na sebe naříkání a nepovstav z té nemoci umřel.
Alexandr Farnesius, kníže parmské, jsa od Filipa, krále Hispaniarum, nařízeným v Nydrlantu gubernátorem, podmanil město slavné Gent k ruce témuž králi.
Toho roku také Vilhelmus, princ Orangie, hrabě z Nassau, jsa nařízeným správcím v Nydrlantu od protivných králi hispanskému a jsa od papeže, biskupa římského, do kladby a od krále hispanského do achtu dán a rozepsán, aby od koho a jakkoli z světa sešel, jest od nějakého zoufalého lotříka, jenž jse ke dvoru téhož knížete vmluvil, zrádně zastřelen, a tak zamordován. A jsa hned tu lapen, hroznou smrtí týž mordéř jest utracen, a kníže zamordované v městě Delftu slavně pohřben; na jehožto místo syn jeho Mauricius správcim učiněn.
V Čechách mistr Petr Kodicillus, astronomus vznešený, jenž kalendáře a pranostiky vydával a v tom od evanjelitských pochvalu jměl, učinil na sebe pokřik a hanění, že kvůli straně odporní památku mistra Jana Husa a mistra Jeronyma Pražského, mučedlníkův českých, z kalendáře svého vypustil; a tak po chvále hanění dostal. - Nota. Stal jse Čechuom posměšný kus, vyletěla jim z Prahy hus, prodal ji mistr Kodicillus.
Léta 1585
Město Antorf v též zemi nydrlantské poddáno jest od obyvateluov téhož města Alexandrovi Farnesiovi, knížeti z Parmy, k ruce králi hispanskému.
Měsíce Junii, června, knížata některá sjeli jse do Prahy, města českého hlavního, k Rudolfovi, českému, uherskému etc. králi, a tu mezi sebou tovaryšstvo aurei veleris, zlatého rouna, domu burgundského obnovili. Předně při Jeho Milosti císařské Ferdinandus a Carolus, vlastní páni strejcové císaře Rudolfa, též Ernestus, vlastní bratr Jeho Milosti ' císařské, vše arciknížata rakouská. Do kteréhožto tovaryšstva přijati jsou tu také tehdáž pan Vilém z Rožmberka, jsa nejvyšším purkrabím pražským, pán český přední a vžnešený, též Leonhart hrabě z Arrachu, Italian etc.
Stala jse šarvátka v Novém Městě pražském od lidu robotného proti některým stavu rytířského, kteříž před tou chasou do domu řečeného u Mělnických utéci museli, a tři osoby v té šarvátce zahynuly. A ta šarvátka stala jse proto, že lidé robotní, poddaní, honěni a nuceni byli ku pánuom svým pro listy na dovolení služby na gruntech cizích podle tehdáž sněmovního v království Českém nařízení, což za stížné bylo týmž poddaným, jenž jse pánuom svým ukrejvali a svobody v tom užíti chtěli, i lidem svobodným, zvláště hospodářuom, j enž čeládky potřebovali a v tom nedostatek měli.
Umřel také toho roku v Římě, ve Vlaších, papež Gregorius toho jména XIII., jsa stáří okolo let věku svého 80. Po němž učiněp papežem Felix Calaberi a nazván Sixtem, toho jména Pátým.
Erich, syn pana Michala Španovského z Lisova, jenž tehdáž byl nejvyšším zemským písařem, dán od téhož pana otce svého do vězení, že zamilovav jednu městskou pannu, dceru Matyáše Pekárka, ji k manželství proti vůli pana otce svého pojíti chtěl; ale syn, pomoha sobě z toho vězení a vzav svou milou, do Moravy spolu ujeli a v stav manželský vstoupili a se oddati dali.
Léta 1586
Augustus, kníže saské, churfiršt, archimaršálek říše, umřel jest v Drážďanech, v městě svém Freiberce, pán slavný, možný a bohatý, jediného syna dědice svého jménem Christiana s Annou, manželkou svou, jenž z rodu králuov denemarských byla a nedávno předtím umřela, pozůstavivše; a nedávno jse byl před smrtí oženil, pojav k manželstvi kněžnu, pannu Anežku Hedviku z rodu knížat anhaltských, a kolikosi téhodnuov s ní pobyvše, život svuoj na tomto světě dokonal. - Nota. Starému muži mladá žena, smrt hotová. - Na památku jeho dělali a bili tolary, minci stříbrnou, s textem takovým při obrazu jeho: Pie in Christo obdormivit XI. Februarii anno MDLXXXVI cum vixisset annis LIX. menses VI, dies XI, horas XII. Byl religionu confessí augšpurské učení luteranského, nad čímž ruku a ochranu držal a žádného jiného religionu v zemích svých trpěti nechtěl. Na zvěř velkou, živou laskav byl a plemeniti dal, nedaje a zapovídaje tomu překážeti hned pod oběšením, zvláště myslivcuov (zvláště českých při mezích jeho) davše po mezech šibenic nastavěti, a hned kdo postižen, i mrtvého, zastřeleného oběsiti; pročež hospodáři obilní, jimž jse od zvěře škody dály, nesměje tomu překážeti, ouzkost jměli.
Téhož léta 1586 pan Adam purkrabě z Donína na Žehušicích, jsa od dávna soužen nemocí podagrickou, dnavou, dal jse do Teplic lázní tak řečených k léčení nemoci své; ale že proti smrti a vůli boží žádné léky nespomáhají, umřel tam a odtad na Žehušice přivezen a tu pohřben jest.
V městě Králové Hradci nad Labem vyhořalo šedesáte domuov ohněm domácím v outerý po neděli Suscepimus.
Léta 1587
Maria Štvard, královna šotská, vdova, jsa pro své nespůsoby vybyta od stavuov království Šotského, dostala jse do Engelandu k královně Elizabet, přítelkyni své, a zůstávaje tu pod ochranou její, však v arestu a stráži. A jsa religionu náboženství římského a že by něco postranního proti též královně Elizabeth, jenž jse evanjelitského religionu přidržala, tejně praktikovala a před sebe brala, jest od stavuov království Englického s povolením též královny jich englické do jurisdicí jich vzata a hrdla odsouzena; po rozsudku sekerou, však bez dotvrzení toho od královny englické, jenž jse nad tím zhoršovala, sťata. Nebo jse skrze ni nějakého nebezpečenství, zvláště a summo pontifico romano a krále hispanského, Engelanderové obávali. Pozůstal po ní syn její Jakobus, dědic království Šotského, kterýž potomně po smrti jmenované Alžběty královny i králem englickým, britanským, jsa religionu evanjelitského, pán učený jsa v literním umění, jest učiněn, jakž byla táž Elisabet královna, zůstávaje až do smrti své v stavu panenském, za živobytí svého s stavy téhož království nařídila.
Pan Vilém, pán z Roznberka, nejvyšší purkrabí pražský etc., jměl svadební veselí, pojímaje k manželství pannu Polyxenu, pozůstalou dceru po Vratislavovi z Pernštejna, vznešeném pánu českém; a to jeho čtvrtá manželka.
V Praze umřel doktor Gabriel Švěchýn, jenž se psal z Pamberka, jsa radou nad appelacími na hradě pražském.
Papež, biskup římský, Sixtus Quintus podle práva svého vydal kladbu a dekret na Hendricha, krále navarského; a na N. kníže de Conde z Frankrejchu za příčinou, že jeho nepřátelé jsouce, náboženství jeho jse protivili a odpírali, za heretiky, kacíře je položivše. Proti čemuž od tomu protivných odpor učiněn a knížka latinská, jenž Brutum fulmen papae intitulována jest, vytištěna a vůbec vydána.
Tohoto roku po smrti příze poznamenaného Stefana Batorea, krále polského, jenž plodu nepozůstavil, stavové pol= ští k městu a do města Varšavy podlé jich obyčeje zvolili a vyhlásili za krále na to království arcikníže rakouské Maximiliana, vlastního bratra císaře Rudolfa, českého a uherského krále, však opěty nesvorně; nebo tomu volení Jan Zamojský, jsa kancléřem téhož království, s jinými, kterýchž po sobě potáhl, tuze odporoval, nechtěje k arciknížeti Maximilianovi, pánu dobrotivému, svoliti, ale Zikmunda, syna krále švédského, jmíti za krále. Arcikníže pak Maximilian nemeškal jse do Polska vypraviti vojensky; a chtěje na též království dosednouti, oblehl město hlavní Krakov v témž království; v kterémžto městě zavřel jse s jinými, arciknížeti Maximilianovi odpornými. Brzo pak
léta 1588
ztrativ arcikníže Maximilian u Krakova nětco lidu svého, odtuď odtrhl, položivše jse na pomezí slezském u města Pičiny řečeného. Kancléř pak Zamojský táhl silně po něm a dohonivše ho jej obklíčil tak, že ten dobrotivý pán arcikníže Maximilian vida, že jemu možné není té odolati síle, dáti jse vzíti podvolil a od téhož Zamojského zavezen a arestován jest, a lid Maximilianův jse rozběhl a rozjel. A Sigismundus Švéda přijevše, pomocí téhož Zamojského a jeho jse přidržejících, na to království polské dosedl a jest korunován. - Vulneratur domus Austriae.
Po tom neštěstí arciknížete Maximiliana sněm v království Českém držán na hradě pražském, na kterémž nové berně svoleny a veřejnost i mustrunkové vojenští nařízeni a držáni jsou; starost a rada přitom o vysvobození arciknížete Maximiliana z vězení polského.
Nota. O tomto roku pranostikáři, astronomi a hvězdáři hrozné věci hádali a prorokovali, že skonání světa anebo jeho proměna a zkáza bude, ale nic jse toho z milosti boží nestalo. Protož bděme a modlme jse, neb nevíme dne ani hodiny. Nec nostrum est nosce tempora et momenta, quae pater posuit in sua potestate. Acta apostolorum Cap. I.
V Praze dva katé ukamenováni jsou až do smrti od lidu obecního při stínání jednoho křesťana, jenž žida, pohana, zabil; a ti katé neuměle s exekucí zacházeli, pročež jse chasa na ně ponukly lítost jmaje, že křesťan pro žida smrt trpěti musí, a nemohlo toho chase zbraňováno býti, nebo i rychtář s služebníky musel odtad utéci.
Vše v Praze: Pan Jaroslav mladší Smiřický, krásný mládenec, zahynul podivně a mistrně v Menším Městě pražském, což jse stalo pro frej; nebo nalezen jest na ulici, maje hnáty spřerážené, od čehož kolikýsi den umřel.
Zemřeli: pan Adam Krajíř z Krajku na Mladé Boleslavi a pan Jaroslav Trčka z Lípy a na Ledči; po jehožto smrti pan Hendrich, syn jeho, byv témuž panu otci v nemilosti, v ledečské panství se proti vůli pánuov strejcův svých uvázal, což jemu zase jest odňato, a na milosti u nich zůstával.
Král hispanský Filipus, potentát mocný, maje od dávna nenávist k Elizabet, královně englické, jenž dědičkou téhož království a nevdanou zůstávala a religionu evanjelitského učení jse přidržala, pročež i od papeže, biskupa římského, summo pontifice, do kladby rozepsána byla, podle čehož tejž Filipus, král Hispaniarum, maje pohotově velice mocnou armádu mořskou, vojenskou, s šífy oupravnými a nákladnými velice, kterážto armáda od dávního času strojena a připravována byla s nákladem nemalým, i vypraviv touž armádu vojenskou s mnohým lidem svým s hejtmany k tomu nařízenými z svých zemí na moře proti nadepsané královně englické k konečnému jí s puntovníky jejími vyhlazení; nebo táž královna s nydrlantskými stavy, králi hispanskému sprotivenými, v puntu byla, a ona když přemožena bude, že snadno sprotivení Nydrlandové v jeho dokonalou moc přivedeni a tak podmaněni budou. Nebylo to tejno královny Elizabet ani puntovníkuov její, stavuov nydrlandských, nebo ta armáda hispanská široce světu rozhlášena byla s chloubou a pohrůžkou všem s římským náboženstvím jse nesrovnávajícím. Proti čemuž nemeškala jse také královna Elizabet přihotoviti, svou armádu vojenskou též na moře vypravivše a hejtmany své vojenské (mezi nimiž ten po moři zkušený rytíř englický Franciscus Drago byl) nařídila. A tak ty dvě sobě nepřátelské armády jse spolu na moři potejkajíce sobě odpíraly statečně i s fortely svými, jak kdo uměl a rozum jměl a v plavbě vojenské rozumný byl. Až k posledku ta slavná armáda hispanská na díle tím potejkáním, na díle bouřkou oblakuov a moře jest rozražena a rozptýlena s velikou škodou krále hispanského. Ostatní jse (nic s tou slavnou armádou nedovedše) s posměchem do Hispanie navrátili, a královna englická Elisabet na větší slovo vzata jest a radostně triumfovala. Nota. Takhle křesťané moc svou proti sobě plejtvají, sami jse hubíce a kazíce proti zápovědi boží.
V Frankrejchu v městě Blois nařízením královským N. kníže z Gvisu, že by jse nětco proti králi puntovalo s nepřáteli královskými...
V Čechách v městě Stříbře v kraji Plzeňském hromobití hrozné bylo, od čehož rathauz téhož města zapálen a vyhořal a mnoho jse škody stalo.
Ve Frankrejchu umřela jest stará královna franská, Italianka, Catharina, rozená de Medices, z rodu knížat florenských, kteráž původ byla mnohých válek, tyranství, morduov, různic a krve lidské prolití v témž království.
Arciknížata rakouská: Ferdinand z Tyrolu, Karel z Štýrska, Ernestus a Matyáš, strejcové a bratří císaře Rudolfa, českého a uherského krále, sjeli jse do Čech na hrad pražský k témuž císaři Rudolfovi Jeho Milosti a tu o vysvobození arciknížete Maximiliana, bratra a strejce jich, z zajetí polského rokovali.
Nějaký urostlý člověk, jsa v Praze, pravil jse býti vejvodou valašským, jmenujíce jse Petrem. Jest z poručení císařského jat a dán na hrad pražský do vězení, avšak zase potom propuštěn.
Pan Mikuláš Trčka z Lípy rozvedl jse s manželkou svou mladou, krásnou, již byl k manželství pojal z Slezska, a poslal ji zase k přáteluom jejím; což jse stalo pro její nespůsoby. Tožť starému mladá žena. Senes saepe vidi amare, amatos vero nunquam.
Po smrti pana Adama Krajíře město Boleslav dostalo jse panu Jiřímu z Lobkovic, ten čas nejvyššímu hofmistru království Českého, kterýž jsa religionu náboženství římského, bratřím boleslavským, jinak valdenským, sbor a schůzky jich tu v Boleslavi zastavil.
Summus pontifex, papež, biskup římský, vypravil jednoho kardinála svého letitého, jménem Hippolita Aldobrandina, do království Polského o vysvobození z zajetí arciknížete Maximiliana na snažné toho vyhledávání Jeho Milosti cícařské a domu rakouského. Vracujíce pak tejž kardinál zase z Polska; dostal jse i do Prahy, a jsa od Jeho Milosti císařské uctěn, zase odejel. Ten kardinál jest potomně i papežem učiněn.

Léta pak

1589
následujícího za tou také příčinou k vysvobození arciknížete Maximiliana vypraveni jsou od Jeho Milosti císařské do Polska k pomezí slezskému (k rokování přitom o utvrzení pokoje mezi domem rakouským, též královstvím Českým a Polským) dva páni čeští, pan Vilém z Rožmberka a pan Kryštof Popel z Lobkovic.
V pondělí den památky sv. Panny Doroty umřel v markrabství Moravském na zámku svém Telči pan Zachariáš z Hradce, pán hrbovatý, jsa nejvyšším komorníkem téhož markrabství Moravského.
V outerej po Družebné neděli na Nelahozevsi, sídle svém, umřel pan Florian Gryspek, jsa v hojných letech, Germanus rozený, kteřý jsa chud a nízkého urození, však v literním umění vycvičený a dostav jse do Čech tak při kanceláři pražské na hradě pražském vzešel, že radou královskou a vzáctným učiněn jest a mnoho potřebován byl; nebo král Ferdinand k učeným lidem lásku a náchylnost jměl. A tak tejž pan Gryspek, zbohatše v Čechách ouřady a dary královskými a jsa zvejšen, život svuoj v Čechách dokonal.
Legátové polští v Praze byli o dokonání smluv a utvrzení pokoje mezi stavy království Českého a Polského.
Na hradě pražském v kostele hlavním sv. Víta uprostřed téhož kostela vyňata jsou těla z místa pohřebního, císařského a královského, totiž: Karla císaře toho jména Čtvrtého, krále českého, krále Václava, syna jeho, římského a českého krále, Ladislava Posthumusa, českého a uherského krále, Jiřího, českého krále, císaře Ferdinanda, českého a uherského krále, a syna jeho císaře Maximiliana toho jména Druhého, českého a uherského, též Anny, manželky nadepsaného císaře Ferdinanda, i některá jiná těla rodu jich; nebo jse to místo pohřební znovu stavělo a rozšiřovalo, a zatím jse ta těla do jedné kaple v témž kostele poodložila a některým lidem ukazována byla. Po dokonání toho stavení, místa toho pohřebního, zase tam vnešena a položena jsou, nad nimiž svrchu pěkná příprava a vytesání obrazův jich z kamene alabastrového bílého jest mistrovsky spůsobena.
V městě slezském Žitavě vyhořelo půl druhého sta domův, též v Čechách město Jičín všeckno, náležejicí panu Burianovi Trčkovi z Lípy.
Na Lišni zabil jse mečem svévolně sám pan Otakar z Šternberka.
Po příze psaných legacích a jednání mezi stavy království Českého a Polského stvrzeny - a obnoveny jsou mezi týmiž stavy smlouvy a erbanunky pokoje, načež Sigismundus Švéda, král polský, slib a přísahu s Poláky učinil a vykonal v městě polském Lublíně v přítomnosti biskupa vratislavského, od císaře Rudolfa, českého krále etc., k tomu vyslaného. Naproti čemuž též císař Rudolfus, král český, týmž slibem toho v přítomnosti legátuov polských dotvrditi ráčil a podle Jeho Milosti na místě vší země České též to vykonaly osoby k tomu zvolené tyto: z stavu panského pan Vilém z Rožmberka, nejvyšší purkrabě pražský, pan Jiří z Lobkovic, nejvyšší hofmistr, pan Jiří Bořita z Martinic, nejvyšší sudí, pan Joachym Novohradský z Kolovrat, purkrabí karlštejnský, pan Kryštof mladší z Lobkovic, pan Václav Berka z Dubé a z Lipého, pan Volf Novohradský z Kolovrat, pan Karel z Bibrštejna, nejvyšší mincmejstr, pan Václav z Říčan, pan Jiří z Šternberka; z stavu rytířského pan Michal Španovský z Lisova, nejvyšší písař, pan Burjan Trčka z Lípy, podkomoří; pan Albrecht Kapoun z Svojkova, purkrabě kraje Hradeckého, pan Vilém Vostrovec z Královic, Jeho Milosti krále českého prokurátor, pan Radslav Vchynský z Vchynic, pan Václav Ples Heřmanský z Sloupna, pan Václav Budovec z Budova, pan Kryštof Želinský z Sebuzína, pan Vilém z Vřesovic, pan Kryštof z Šlejnic.
Potom brzo arcikníže Maximilian, podle smlouvy s Poláky učiněné ku pomezí slezskému vypraven a jmaje Polákům podle artikuluov accordu učiniti slib, toho jse spečoval, klada sobě stížnost do některých artikuluov; kteří pak z strany druhé pro něj vypraveni byli, jsa mocnější lidem nežli strana druhá, an jse toho Poláci nenadáli, jej vyslaným s ním Polákům odňali, an jim slibu nevykonal, a odtuď s ním - jako by Polákům vidliček podali - odjeli. A tak arcikníže Maximilian z toho polského zajetí jest vysvobozen a Sigismundus Švéda králem ,polským zůstal. Poláci ti s arciknížetem Maximilianem na pomezí slezské vyslaní, domů jse vracujíce a sami sobě jse posmívajíce, jeden přední z nich propověděl: Eu, jam revertimur Poloniam cum contumelia et pudore omnibusque ridendi.
V Praze stal jse hrozný skutek, že jeden nešlechetník vyloudiv vlastní matku svou ven za město, ji hanebně zamordoval pro peníze; což když na něj jest vyjeveno, hrozriá ohavná smrt mu učiněna podle práva.
Umřel v Praze Jan Trautson, letitý pán z Rakous, jenž tu v Praze na hradě pražském obejval, jsa tejnou radou císaře Rudolfa, českého, uherského etc. krále.
Prvniho dne měsíce Augusti, srpna, jakýsi mladý mnich, nešlechetnik, z Paříže, města hlavního v království Franském, řečený Jakobus Clemens, ordinis preadicatorum, vmluvil jse před Hendricha, krále franského, jenž byl také králem polským učiněn, však z Polska zase do Frankrejchu ujel, kterýžto král Hendricus toho času v Frankrejchu u města řečeného S. Claud vojensky proti nepřátelům ležel a toho mnicha před sebe pustiti dal; mnich ten, přistoupivše k králi, listu jemu nějakého podal a pod tím do krále, list ten čtoucího, vostrej nůž, jejž při sobě tejně měl, vrazil. Král po témž smrteldném a zrádném, nenadálém pobodnutí zvolal na své; a tu hned ten mnich, mordéř královský, od nich zabit jest, takže jse, čím byl původem a návodem ten zrádný hrozný skutek státi jse jměl, dokonale věděti nemohlo a rozličné o tom domnění bylo. Král pak, smrteldně raněný vypraven jsa do lože a poznav, že živ nezůstane, povolav k sobě Hendricha, krále navarského, a jiných svých věrných, jenž pares Francie slují, téhož Hendricha Navarrea jakožto dědičného nápadníka, právo a spravedlnost k království Franskému majícího, successorem svým k témuž království vyhlásil vlastními ústy svými. Nebo tejž zraněný král dětí žádných nepozůstavil a hned brzo po témž sebe zrádném zranění druhý den umřel. Podivná věc byla, že tejž král, jsa náboženství římského, od mnicha téhož náboženství zrádně jest zamordován. Toho skutku nešlechetného spáchání byli v domnění knížata z Gvizu, jenž se přední právo k království Franskému míti pravili a v tom Hendrichovi Navarskému všelijak překážky činili, jsouce také římského náboženství, jmaje v tom i fedruňk od Filipa, krále hispanského, ač i ten také královstvi Franského žádostiv byl, i od papeže, biskupa římského, jenž téhož krále Hendricha Navarrea do kladby své dal, a že hereticus a kacíř jest, pročež že království užíti nemá a nemůže, vyhlásil. Ale pares Francie na to nedbaje, téhož Hendricha Navarrea za krále svého podle nařízení krále Hendricha raněného jsou přijali a nad tělem mrtvým zabitého krále Hendricha přísahu a závazky, sobě věrní býti a smrtí krále tak zrádně zabitého mstíti, učinili a připověděli. A mnich ten, mordéř královský, jsa také zabit, jest mrtvý koňmi roztrhán a v vápně nehašeném spálen. A tak jse víceji a dáleji nepokoje, války vojenské, rozbroje, hrozné mordy a krve prolití v témž království Franském rozmáhaly.
Téhož měsice Augusti dne 10. Martin Šenk z Nejdeku, rytíř a grigsman v Nydrlandu vznešený, chtěje jse zmocniti města řečeného Nimwegen, jest s svými od téhož města odehnán a na utíkání jse u téhož města utopil. Jehož tělo od nepřátel jeho z vody vytaženo, čtvrceno a po témž městě roznešeno jest. Když potomně to město dobyto jest, též tělo sebráno a křesťanským spůsobem pohřbeno.
Noviny germanským jazykem, potom i českým tištěné a vůbec vydané byly, že jeden zoufalý člověk, řečený Jan Aldweker, ve vsi Erlingen, ležící vzdálí čtyry míle od města Augspurku, manželku svou Kristinu a čtvero ditek jich hanebně zamordovavše, a po tom tak spáchaném skutku sám jse oběsil a také umrtvil, jehož tělo z nařízení práva na prach spáleno jest.
Též jiné noviny tištěné prodávány byly, že nějaký pták nesmírné velikosti v zemi Hibernia, jinak Irlandu, nalezen byl, kterýž že dobytek drobný, ano i dítky malé bral, dávil a na poušti k hnízdu svému letmo zanášel, a jsa od lidí vyšpehován a mistrnými nástroji lapen, královně englické ku podivu poslán jest.
Umřel v Praze kněz Josef Vronius, rozený Polonus, někdejší opat kláštera Kladrubského, jenž pro frej z téhož opatství složen byl a tu s svou milenkou Annou a s dětmi; s ní splozenými zjevně (což prve tejně činil) obejval, a v klášteře panenském sv. Ducha v Starém Městě pražském v kostele jest pohřben. Byl dobrý hospodář, oeconomus a jurista soudný, veda sobě podobněji světsky nežli duchovně.
Také toho roku zemřeli v Praze pan Ozvald Šenfeld, jsa místokancléřem království Českého, a mistr Petr Kodicillus, astronomus, jenž pranostiky a kalendáře v království Českém vydával.
Léta 1590
V outerý po památce začetí léta nového nějaký žák jménem Sixtus, mladý člověk, na Žehušicích v kraji Čáslavském upálen jest za živa ohněm na hranici, jsa k té smrti odsouzen soudem hraničným, protože jmaje sobě svěřenou mládež k cvičení liternímu, s některými - násilí jim činíce - vlaské sodomství páchal, což když naň vyjeveno, k tomu jse přiznal. A pan Jan purkrabě z Donína, jsa pánem panství žehušického, ten soud hraničný nad ním osadil podle práva.
Klášter Kladrubský v kraji Plzeňském všecek vyhořal. Umřel v Praze Matyáš Hostounský, prokurátor rozepří lidských, čímž byl zbohatl a vzešel.
Těch časuov mnoho mnichuov dostalo jse do Čech, nebo z některých zemí, zvláště z Engelandu, Frankrejchu, Nydrlandu, pod těmi rozbroji, válkami vojenskými a o náboženství v křesťanstvu vzniklými hadruňky a persekucími jedni druhé tiskli, vypovídali i usmrcovali.
V Praze umřel Martinus z Mohelnice, arcibiskup pražský. Byl tím arcibiskupem okolo let desíti; a ten zcestná chování některých pánuov prelátuov pod něj náležejících tuze vyhledával a trestal.
Pan Kryštof Želinský z Sebuzína, jsa místopísařem královstvi Českého, učiněn jest téhož království místokancléřem. Umřel Jan Vchynský ze Vchynic. Hrávával rád v karty o veliké peníze.
V Praze Jaroslav Myška zabil v svádě N. Vamberského, jsa také od něho těžce zraněn.
Také v Praze věc žalostivá stala jse, nebo pan Ferdinand z Šternberka, smyslem jse pominuv, svou vlastní paní máteř tulichem zabil. A tak smyslem pominulý k ostříhání dán.
V Štýrsku umřel Karel, arcikníže rakouské, syn císaře Ferdinanda, bratr císaře Maximiliana slavných pamětí.
V Germanii říši mnoho žen, bab čarodějných, kouzeldných ohněm spáleno a zutraceno; kteréž že čáry a kouzeldnictví uměním ďábelským hrozné věci provozovaly, lid v nemoc připravovaly, sušily i usmrcovaly, s zlými duchy obcovaly, na úrodách zemských škodily etc., jakž o tom šířeji tištěno a vůbec vyďáno. Zle na tom světě.
Učiněn místopísařem království Českého pan Bohuslav z Michalovic.
Stalo jse zemětřesení v Čechách i jiných zemích, od čehož věže krásná v městě rakouském Vídni velkou škodu vzala. Hendricus Navarreus, král franský, trápil vojenským obležením Paříž, město hlavní v Frankrejchu, kdež ho králem jmíti odpírali, a jmaje punt s Filipem, králem Hispanie, k němu jse o retuňk utíkali. I vypravil jim král Filip ku pomoci Alexandra Farnesia, kníže parmenské, s sílou vojenskou nemalou, takže král franský od Paříže města odtrhnouti a proti němu táhnouti musel. Ale Parmenius opatřiv Pařížské špíží - nebo hrozný hlad v témž obležení trpěli a vystáli - polem jse potkati nebo nechtěl, nebo nesměl a zase jse s vojskem svým, z Frankrejchu vytrhše, navrátil, jehož Navarreus následujíce k nižádnému potkání přivésti nemohl. Nebo dosti jměl na tom Parmenius, že Pařížské od toho obležení a hladu vysvobodil.
Umřel v Praze pan Albrecht Bryknar, někdejší nejvyšší prokurátor Jeho Milosti císařské, a v klášteře Karlovském pohřben.
Pan David Boryně, člověk bohatý, přitom náramně skoupý a skrbný, vydrancován a obloupen jest v sídle svém od zlodějův tejných a nepovědomých, jenž že i v larvách byli pro nepoznání jich; k tomu od nich i zeprán a stlučen, že sotva živ zůstal. Řeč byla, že jse jemu to stalo od pacholkův robotných, s nimiž a s čeládkou že ukrutně nakládaje, za mzdu jich platiti nechtěl. - Nota: Tak jse někdy před lety dálo v Čechách, že na sebe v kuklách vyjížděli, loupili, obírali i zajimali a šacovali, zvláště kupce a handléře bohaté, takže takových škůdcuov a loupežníkuov na zátricích i a tvrzích, kdež jse tak zavírali a skrýše své jměli, dobejvati museli. A tak to sotva zastaveno.