Přehled dějin literatury řecké/Thukydides
| Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran | ||
| Herodotos | Thukydides | Xenofon |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Thukydides |
| Autor: | Gabriel Šuran |
| Zdroj: | ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
§ 25. Thukydides (ok. r. 455—400). editovat
1. Thukydides (Θουκυδίδης) pocházel z rodičů velmi zámožných. Po nich zdědil statek Σκαπτὴ ὕλη (= Proseky, Proseč) na pobřeží thrackém se zlatými doly v jižním pohoří Pangaiském. Zažil válku peloponneskou, a mor (430) postihl i jeho. Roku 423 velel athenskému loďstvu na pobřeží thrackém. Zachránil sice přístaviště Eion, ale přišel pozdě k Amfipoli, které se zatím zmocnil spartský vůdce Brasidas. Za to byl z velezrády obžalován a k smrti odsouzen. Tomuto nespravedlivému trestu vyhnul se dobrovolným vyhnanstvím, v němž 20 let strávil jednak cestuje, jednak meškaje ve Skaptehyle a pracuje o svém díle, až dostal s koncem války peloponneské (404) dovolení vrátiti se do Athen. Kdy a kde zemřel, nevíme. Že zemřel náhlou smrtí, soudí se z toho, že dílo jeho není dohotoveno.
2. »Dějiny války peloponneské«, které se cituji také pod titulem ξυγγραφή (Sepsání) jsou jediným dílem Thukydidovým.[1] Rozdělení v 8 knih pochází od pozdějších grammatiků.
Obsahem jeho jsou děje války peloponneské do r. 411.
3. Thukydides jest prvý dějepisec, jenž
- užil attického nářečí v próse a
- vypsal dějiny své doby, tedy to, čeho se sám dožil.
Události řadí vedle sebe postupem let a rozeznává v každém roce léto a zimu.
Ačkoli tedy nemá jeho dílo takové ceny umělecké jako Herodotovo, přece Thukydides právem platí za největšího dějepisce starověkého a zakladatele pragmatického dějepisectví, ježto vykládá všechny události přirozenou cestou a charaktery jednajících osob. Jsa si vědom cennosti díla svého, praví sám o něm (I, 22), že jest κτῆμα εἰς ἀεὶ μᾶλλον ἢ ἀγώνισμα ἐς τὸ παραχρῆμα.
Pověstnou stručnost jeho slohu která jest často až na úkor srozumitelnosti, napodobili mnozí dějepisci řečtí a z římských zvláště Sallustius a Tacitus.
- ↑ Knihu prvou přeložil Jan Frt. Desolda, (Sepsání války peloponneské. V Pardubicích. 1885) — druhou Jan Konůpek (v progr. gymn. Novobydžovského r. 1893 a 1895), prvou polovinu třetí knihy Jos. Veverka (v progr. gymn. v Králové Dvoře r. 1903).