Přehled dějin literatury řecké/Nejstarší doba básnictví

Údaje o textu
Titulek: Nejstarší doba básnictví
Autor: Gabriel Šuran
Zdroj: ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

§ 1. Nejstarší doba básnictví.Editovat

Hellenové měli jako jiní národové za nejdávnějších dob hojnost sborových písní, v nichž zpěvem, hrou a tancem zároveň jednak slavili bohy (obřadové písně), jednak doprovázeli důležité obraty v přírodě a významné události v životě rodinném (bytové písně).

Prvé začátky takových písní vznikly bezpochyby na úpatí Olympu v Thessalii, kde se Hellenové nejprve usadili a odtamtud znenáhla se rozšiřovali po vší Helladě. Písně ty byly ve spojení s bohoslužbou Mus a s kmenem thrackým.

Stopy nejstarších písní sborových jeví se nám i ve zpěvech Homera, který zná spojení tance a hry, nebo tance, hry a zpěvu a připomíná vedle duchovního paianu[1] také světskou píseň při svatbě a vinobraní.[2]

Ale z těchto nejstarších lidových písní nezachovalo se nám nic písemného,[3] ač připomínají se jména několika mythických pěvců, z nichž nejvzácnější jsou tito:

  1. Orfeus (Ὀρφεύς) pokládán byl za nejznamenitějšího ze všech. Pověsti vypravovaly o něm, že jsa synem musy Kalliopy zpěvem i hrou jímal vši přírodu, sestoupil do podsvětí, osvobodil manželku Eurydiku, že se účastnil výpravy Argonautů a že byl konečně roztrhán od rozlícených žen.[4] Nejspíše sluší Orfea považovati za představitele thrackého kultu Dionysova.
  2. Musaios (Μουσαῖος) žil prý a zemřel v Athenách. Byl považován za žáka Orfeova. Jméno jeho spojuje se s tajemnou bohoslužbou eleusinskou, jež byla zasvěcena Demetře.
  3. Thamyris (Θάμυρις) jest nejmladší z pěvců thrackých. Když pyšně prohlašoval se vítězným, byť samy Musy zpívaly s ním o závod, Musy prý rozhněvavše se naň ztrestaly jej věčnou slepotou a odňaly mu božský zpěv i znalost citernictví.[5]
  4. Linos (Λίνος) jest asi jen personifikací starobylého zpěvu bytového, kterým se lkalo při vinobraní nad odumíráním přírody. (Srv. text z Hom. Il. pod čarou[6]).




  1. Παιάν jest u Homera buď chvalozpěvem za odvrácení zla — moru, Hom. Il. 1. 472 n.

    οἱ δὲ πανημέριοι μολπῇ θεὸν ἱλάσκοντο,
    καλὸν ἀείδοντες παιήονα, κοῦροι Ἀχαιῶν,
    μέλποντες Ἑκάεργον, ὁ δὲ φρένα τέρπετ' ἀκούων.

    buď zpěvem vítězným, jímž Achaiové jásají nad smrtí Hektorovou: Il. 22. 391. ἀείδοντες παιήονα, κοῦροι Ἀχαιῶν.

  2. Hom. Il. 18. 493. n.

    … πολὺς δ' ὑμέναιος ὀρώρει
    κοῦροι δ' ὀρχηστῆρες ἐδίνεον, ἐν δ' ἄρα τοῖσιν
    αὐλοὶ φὸρμιγγές τε βοὴν ἔχον.

  3. Verše, jež se nám zachovaly pode jmény nejstarších pěvců řeckých, jsou vesměs podvrženy a přičítají se větším dílem Onomakritovi, jejž prý lyrický básník Lasos zastihl při falšováni věšteb Musaiových (Herodotos VII, 6.).
  4. Srv. Ovidia Metamorf. X. 1—77. Verg. Georg. IV. 454 n.
  5. Hom. Il. 2, 594—600.
  6. Hom. Il. 18. 569. n.

    τοῖσιν δ' ἐν μέσσοισι πάις φόρμιγγι λιγείῃ
    ἱμερόεν κιθάριζε, λίνον δ' ὑπὸ καλὸν ἄειδεν
    λεπταλέῃ φωνῇ τοὶ δὲ ῥήσσοντες άμαρτῇ
    μολπῇ τ' ἰυγμῷ τε ποσὶ σκαίροντες ἕποντο.

    Srovnej ještě také Odyss. 8, 261—265.