Přehled dějin literatury řecké/Křesťanští spisovatelé
| Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran | ||
| Mladší sofistika | Křesťanští spisovatelé | |
§. 54. Křesťanští spisovatelé.
I. V prvých třech stoletích našeho letopočtu, dokud bylo křesťanstvu zápasiti o uznání v říši římské, vedle četných obránců (apologetů) církve vystupovali na obranu jeho také učení otcové církevní, kteří vyučivše se ve školách pohanských, dovedli pohanům čeliti vlastními jejich zbraněmi.
1. Clemens Alaxandrinus je první z učených otců církevních mezi Řeky. Byl prvotně pohanským filosofem, ale obrátiv se na víru křesťanskou, působil od r. 189 na katechetické škole v Alexandrii. Z jeho hojných spisů dochovalo se tré: Προτρεπτικὸς λόγος πρὸς Ἕλληνας, Παιδαγωγός vykládající hlavní zásady křesťanské mravouky, a Στρωματεῖς (Koberce), které dostaly jméno od pestrého obsahu.
2. Origines (185—254) je veliký polyhistor církve křesťanské. Přednášel v Alexandrii a později v palestinské Caesareii. Ale i v jiných městech účastnil se disputací o otázkách učení a kázně církevní. Od synody Alexandrijské byl exkommunikován (232). Proživ život velmi pohnutý, zemřel mučednickou smrtí v Tyru (254).
Z ohromného počtu jeho spisů (mluvi se až o 6000!) učinili výbor (Φιλοκαλία) společně Basileios a Gregorios z Nazianzu. Ve výtazích Fotiových a v latinském přepracování Rufinově zachoval se nám spis περὶ ἀρχῶν neb o základních poučkách křesťanských, a 8 knih proti platonikovi Celsovi. Autoritou prvého řádu byl Origines ve výkladu bible. Hojné scholie i kommentáře k bibli a homilie zachovaly se v originále.
II. Když se křesťanství stalo státním náboženstvím, směr apologetický a bojovný ustoupil snaze vyrovnati se mistrům hellenistické literatury obratností výrazu a dialektiky. Veliké vážnosti těšili se tito mistři křesťanského slova:
1. Basileios Velký z Nové Caesareie v Pontu vzdělal se rhetorem doma, v Cařihradě a v Athenách. Zde sešel se s Řehořem Nazianským, se kterým uzavřel přátelství na celý život. Nejdříve vystupoval jako rhetor, ale dav se pokřtiti (357), stal se později arcibiskupem v Caesareii (370—379). Zanechal četné řeči a listy. Širší známosti zasluhuje řeč k mládeži, kterak by nabyla prospěchu z pohanských spisů řeckých (λόγος πρὸς τοὺς νέους ὅπως ἂν ἐξ Ἑλληνικῶν ὠπελοῖτο λόγων.[1]
2. Řehoř Nazianský (Γρηγόριος) zvaný θεολόγος. vzdělal se v Caesareii, potom v Alexandrii a v Athenách. Od r. 372 spravoval biskupství Nazianské. Za Theodosia byl povolán na patriarší stolec v Cařihradě (380), ale brzo jej opustil a oddal se samotářskému životu až do své smrti okolo r. 390. Psal prósou i veršem. Zachovaly se od něho řeči, listy a básně.
3. Jan Zlatoústý (Ἰωάννης ὁ χρυσόστομος ok. r. 344 až r. 407) z Antiochie v Syrii byl úchvatným kazatelem. Roku 397 stal se cařihradským patriarchou, ale roku 404 ustoupil straně protivnické a nepřízni císaře Arkadia. Zemřel ve vyhnanství.
Jeho řeči, kázání a dopisy dosud se zachovaly. Rhetoricky dokonalá je řeč o hodnostech a obtížích kněžského úřadu (περὶ ἱερωσύνης).
III. Mladá církev záhy našla své dějepisce. Prvým dějepisem křesťanství jsou vlastně již »Skutky apoštolské« (Πράξεις τῶν ἀποστόλων). Ale otcem církevního dějepisu byl považován
Eusebius Pamphili (Εὐσέβιος). Pocházeje z palaestinské Caesarie byl také v rodišti svém ustanoven biskupem (314 až 340). Sepsal objemná díla, která jsouce rázu kompilačního svědčí spíše o píli spisovatelově, než o jemném úsudku a kritickém studiu pramenů. Z děl jeho jsou nejdůležitější dvě:
- Χρονικά, v nichž vypravovány synchronicky všeobecné dějiny od nejstarších dob až do r. 324. Je to dílo velmi důležité, zvláště pro chronologii starověku. Bohužel mimo několik doslovných zlomků nedochovalo se nám dílo to neporušené. Náhradu nám poskytuje Ἐκλογὴ χρονογραφίας Georgia Synkella (800 po Kr.), armenský překlad, syrský výtah a latinské zpracování Jeronymovo.
- Ἐκκλησιαστικὴ ἱστορία v 10 knihách obsahuje dějiny církve do r. 325 čili do koncilu nicejského. Pro toto dílo zove se Eusebios Herodotem církevního dějepisu.[2]
- ↑ Přeložil a vysvětlivkami opatřil Čeněk Vyhnis ve zprávě gymnasia v Příbrami 1887. Ze sv. Jana Zlatoústého překládal Viktorin Kornel ze Všehrd, z něho a z řeči sv. Řehoře a Basilia také Řehoř Hrubý z Jelení. (Grimův Výbor str. 32 a 47).
- ↑ Do češtiny přeložili dílo to společnou prací na základě latinského překladu Daniel Adam z Veleslavina a Jan Kocín z Kocinetu pod titulem: Historie církevní Eusebia přijmím Pamfila, biskupa Caesarienského v Palaestině, na knihy desatery rozdělená, (Grimův Výbor 159.)