Přehled dějin literatury řecké/Aristoteles

Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran
Platon	Aristoteles	Hellenismus

Údaje o textu
Titulek:	Aristoteles
Autor:	Gabriel Šuran
Zdroj:	ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

§ 40. Aristoteles (384—322).^[1]

1. Ἀριστοτέλης narodil se (jako Demosthenes!) r. 384 v městečku thracké Chalkidiky, Stageiře (Στάγειρα). Otec jeho ipředkové byli lékaři. Od svého 18. roku byl po 20 let (367—347) až do smrti Platonovy žákem mistrovým. Měl ovšem už za té doby mínění samostatná, jež však nerušila přátelského poměru mezi mistrem a žákem ani později. Památná jsou slova Aristotelova, jež pronáší v Ethice Nikomachově (I, 4), polemisuje proti idejím Platonovým: ἀμφοῖν (t. j. ἀληθείας καὶ Πλάτωνος) ὄντοιν φίλοιν ὅσιον προτιμᾶν τὴν ἀλήθειαν. Po smrti Platonově dlel v Mysii u přítele Hermeia, tyrana v Atarnu. R. 343 byl povolán k třináctiletému Alexandrovi, aby jej vychovával. I byl po tři léta vychovatelem Alexandra Velikého. Když se Alexandros ujal vlády sám (335), Aristoteles odebral se do Athen a založil školu v Lykeiu (Λύκειον), kde učil 12 let. Dílem rozmlouval se žáky, procházeje se stinnými stromořadími (περίπατοι, odkud stoupenci jeho zváni περιπατητικοί), dílem sedě míval delší výklady pro širší kruhy vědy chtivého obecenstva. Po smrti Alexandrově (323) obžalován byv od strany protimakedonské z bezbožnosti (ἀσεβείας), uprchl do Chalkidy (Χαλκίς), nechtě prý poskytnouti Atheňanům příležitosti, aby se podruhé na filosofii prohřešili. Tam zemřel téhož roku, co Demosthenes a Hypereides, r. 322 neduhem žaludkovým.

2. Spisy Aristotelovy. Aristoteles jest největší a nejvíce všestranný učenec a filosof nejen své doby, nýbrž celého starověku. Jeho spisy tvoří jakousi encyklopaedii veškerého vědění tehdejší doby. Byly to dílem spisy populární ve formě dialogické (jsou vesměs ztraceny), dílem soustavné nástiny určitých oborů vědeckých, v nichž přihlíží se jen k věci, nikoli (jako u Platona) ke stilistické uměleckosti. Veškery spisy Aristotelovy zachované lze rozdělili na čtvero skupin: spisy logické, metafysické, přírodovědecké a ethické.

1. Logické spisy bývaly později zahrnovány pod společným titulem Ὄργανον, t. j. klíč ke správnému myšlení a vědeckému badání.^[2] Aristoteles je otcem vědecké logiky. Dle Kantova výroku logika neučinila od doby Aristotelovy ani kroku vpřed a nemohla ho učinit už zpět. Co Sokrates a Platon znali o indukci a definici, Aristoteles sloučil v soustavný, vědecký celek a přidal svou původní theorii o úsudku (syllogistiku).
2. Metafysické^[3]) spisy zaujímají svým obsahem nejdůležitější místo mezi filosofickými spisy. Aristoteles sám nazývá vědu o všobecných počátcích (principiích) skutečnosti první filosofií (πρώτη φιλοσοφία).
3. Spisy fysické. Aristoteles uznává se za prvého pěstitele zoologie i fysiologie, a vděčné potomstvo dalo mu název »pater zoologiae«. Aristoteles zkoumal ústrojnost zvířat a zjevy životní, hlavně pak orgány pohlavní a vývoj vůbec; mnohá pozorování Aristotelova byla teprve v nových dobách potvrzena. Sem patří i spis περὶ ψυχῆς^[4] poněvadž Aristoteles považuje duši nejen za sídlo mohutnosti myslící, nýbrž i za sídlo čití, žádostí a pohybu.

4. Spisy ethické. Pro mravouku (ἠθικὴ φιλοσοφία) jsou spisem základním Ἠθικὰ Νικομάχεια v 10 knihách^[5] jež vydal po smrti Aristotelově syn jeho Nikomachos. Pokračováním a užitím ethických předpisů na obec a stát jsou rozpravy Πολιτικά^[6] a velikolepý svod Πολιτεῖαι, v němž byly popsány ústavy přes půldruha sta obcí řeckých. Nedávno objevena z něho na egyptských papyrech rozsáhlá část: Ἀθηναίων πολιτεία.^[7]

   Sem lze zařaditi také spisek velice důležitý: Περὶ ποιητικῆς^[8] o dvou knihách, z nichž se zachovala jen kniha prvá jednající o epickém básnictví a hlavně o tragedii. Druhá kniha ztracená pojednávala o komedii. V knize nám zachované Aristoteles v krátkých větách stanoví hlavní zákony tragického umění, ukazuje podivuhodné porozumění umělecké a opíraje se o rozsáhlou známost básnické literatury řecké.

---

1. O Aristotelovi a jeho flosofii viz článek Jos. Durdíka v Ottově Naučném Slovníku a Drtinův Myšlenkový vývoj na str. 87—96.
2. Zachovalo se jich 6, z nichž Κατηγορίας přeloženy do češtiny od Vrťátka
3. Slovo Μεταφυσικά není ještě u Aristotela; pochází od starověkého uspořádání spisů Aristotelových, v němž spisy o πρώτη φιλοσοφία byly zařaděny po fysických (μετὰ τὰ φυσικά).
4. Česky přeložil P. J. Vychodil: O duši. V Brně 1885.
5. Česky přeložil též Vychodil: Aristotelova Ethika Nikomachova. V Brně 1891.
6. Přeložil a vysvětlivkami opatřil P. Vychodil. V Praze.
7. Přeložil Jos. Pražák: Aristotelova Ústava Athenská. (V bibl. klass. řec. a řím. vyd. Akademií.)
8. Krásný tento spisek přeložil P. J. Vychodil: Arislotelova kniha o básnictví. 2. vyd. V Brně 1892.