Přehled dějin literatury řecké/Žáci Sokratovi
| Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran | ||
| Sokrates | Žáci Sokratovi | Platon |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Žáci Sokratovi |
| Autor: | Gabriel Šuran |
| Zdroj: | ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
§ 38. Žáci Sokratovi.
Žáci Sokratovi (οἱ Σωκρατικοί) rozšířili učení jeho po celé Helladě. Někteří z nich založili i zvláštní školy, z nichž mimo Platonovu (akademickou) čtyři jsou nejdůležitější:
1. Škola megarská, kterou založil oddaný přítel Sokratův Eukleides z Megary, vypěstovala eristiku. Eleatský pojem jsoucna ztotožnila se Sokratovým pojmem dobra.
2. Škola eleisko-eretrijská byla založena Faidonem. Ten pocházel ze vznešené rodiny v Elidě, byl však zajat od Sparťanů ve válce a prodán za otroka do Athen. Sokrates seznámiv se s ním, zprostředkoval jeho vysvobození, a jak se zdá, oblíbil si jej, začež Faidon byl mu vroucně oddán. Po smrti Sokratově založil v Elidě školu, kterou Menedemos přenesl později do svého rodiště Eretrie.
Směrem svým shodovala se celkem se školou megarskou.
3. Škola kynická dostala své jméno od gymnasia Κυνόσαργες, kde učil zakladatel její Antisthenes (Ἀντισθένης) z Athen. Dle něho jen ctnost je dobro, jen špatnost zlo, vše ostatní je prý lhostejno (ἀδιάφορον). Člověk právě ctnostný nezná žádostí ani potřeb.
Pověstným žákem Antisthenovým jest Diogenes ze Sinopy, který pro své výstřednosti byl zván Σωκράτης μαινόμενος. Pro výstřednosti filosofů těch lid odvozoval jméno kyniků od κύων a přezdíval jim psů.
4. Škola kyrenejská nebo hedonická byla založena Aristippem z Kyreny, jenž většinu svého života putoval po Řecku; v Athenách obcoval se Sokratem, potom zase žil na dvoře staršího a mladšího Dionysia, kde se setkal s Platonem, až na sklonku života v rodišti školu založil.
Dle něho jest jediné dobro a jediný účel života rozkoš (ἡδονή). Člověk má vésti život takový, aby užil co nejvíc a užívati mohl co nejdéle. Na místo Sokratova eudaimonismu nastupuje hedonismus. Učí však i Aristippos že jenom vzdělání ducha činí člověka schopným nejvyšší rozkoše. Rozkoš samu způsobuje mírný pohyb (λεία κίνησις), kdežto pohyb náhlý a mocný (τραχεῖα κ.) působí bolest (πόνος) Nehybnost působí lhostejnost (ἀηδονία καὶ ἀπονία). Jako kynikové chtěli uhájiti samostatnost resignací, tak hedonikové rozumným ovládáním (φρόνησις) a mírněním se v rozkoši.