Údaje o textu
Titulek: Písně kosmické 5
Autor: Jan Neruda
Zdroj: Czech and Slovak Language Resources
Národní knihovna České republiky
Vydáno: 1878
Licence: PD old 70

        Snad jiní jinak uvidí -
    já myslím nebe širé si jak naší zemi
        a při hvězdách si myslím na lidi.

    Vidím tam různotu skupení,
    velkosti, tvarů a záře -
        to musí různé osoby
        být, kde jsou různé tváře!

    Planetoidek tam havěť zřím
    - uličnických to zmetků -,
        jež hvězdám nám již stárnoucím
        bab nadává a dědků;

    hvězdičky na šňůře pupečné -
    embrya - mléčné símě -
        též nebe je zas v naději
        a nosí sladké břímě;

    panenky růžově planoucí,
    mládence hledů zbrklých,
        roj mužů světla klidného,
        roj babic žlutě scvrklých.

    Běhají spolu, a přece je
    každý svých práv si bdělý,
        jak lidi nás zde chladná zášť
        je chladný éter dělí.

    Životem různým se nebe skví
    - dosti však tam též rovů
        a svaté ticho v koutečkách,
        jak sluší na hřbitovu.

        Co světů Svět as pohrobí,
    jež - jako naši velcí mrtví - zraku zmizí,
        a přec svou váhou dále působí!