Písně kosmické/36

Písně kosmické Jan Neruda
35	36	37

Údaje o textu
Titulek:	Písně kosmické 36
Autor:	Jan Neruda
Zdroj:	Czech and Slovak Language Resources Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1878
Licence:	PD old 70

Aj, tamhle dřímavých jiskerek,
jak když rukou rozhodí květů,
to letí prostorou kometa,
kostnice umrlých světů.
Hvězdo, oděná rubášem,
dumnou nám píseň hudeš,
v ní veliký obsah, málo slov:
„Ty popel jsi, popel budeš!“

A tamhle zásvit zas jako sen,
jak když den se rozbřesknout bojí,
tam prach se k novému životu
v nebeském zákoutí pojí.
Příštích světů ty zábřesku,
mlžino mladě žhnoucí,
jakž ku srdci sáhá píseň tvá:
„Zas vstanete s lící skvoucí!“

Ó hvězdy, hymny vy zářivé,
naslouchám vám v roznětu svatém,
nechť smrt, či vzkříšení hlásáte,
duši mi plníte zlatem!
Srdce celičké vystláno
nesmrtelnosti kvítím -
co potřebuju já věčným být,
když věčnost již teď procítím!