Píseň vzdoruje noci/Leden 1940

Píseň vzdoruje noci Hanuš Fantl
Don Quijote	Leden 1940	…a mám vás rád

Údaje o textu
Titulek:	Leden 1940
Podtitulek:	leningradskému okruhu
Autor:	Hanuš Fantl
Zdroj:	FANTL, Hanuš. Píseň vzdoruje noci. Praha : Mladá fronta, 1955. s. 46–48.
Licence:	PD old 70

Na pražských věžích
zpívá metelice
a roztřásá svůj
jedovatý smích.
Když venku sněží,
myslím na vánice
a zmrzlou hrůzu
jezer karelských.

Na tváře mrtvých
na karelské šíji,
zadrhlou smyčku
ostrých korálů
pod bradou nocí,
do nichž vlci vyjí
a mráz je tříští
v tisíc krystalů.

Na kroky armád,
které za rachotu
karabin duní
vírou nevinných.
Na živé myslím.
Na železnou rotu.
A na krok dní,
jenž zvrací dějiny,

a staré zemi
s orvanými rysy
s očima sfingy,
jež smrt nezjitří,
sekyra zítřka
nad zátylkem visí,
když obzor zvoní
pluhy pozítří.

Na pražských věžích
zpívá metelice
a roztřásá svůj
jedovatý smích.
Když venku sněží,
myslím na vánice
a zmrzlou hrůzu
jezer karelských.

Prokřehlé ruce
nad ohništěm hřeji.
Uběhne chvíle,
den se ukrátí.
Den černých hodin
slepé na koleji,
jak čekáme tu
zkřehlí, zavátí.

Zatím co v dálce
praská zemská kůra,
meč léčí vřed,
kde chybí obvazů.
Zatím co v dálce
při divokém hurrá
padají mrtví
v bouři do mrazu.

Zatím co v dálce
šikují se šiky
a tíhou dní
se země naklání…

Tisíckrát díky!
ještě jednou díky!
Za Vaši smrt.
Za naše čekání…