Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic listy/XXIX. Témuž
| Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic listy Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic | ||
| XXVIII. Témuž | XXIX. Témuž | XXX. Janu Pibrovi |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | XXIX. Témuž |
| Autor: | Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic |
| Zdroj: | VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. 77–79. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Alois Vinařický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Převedeno z bratrského pravopisu. | |
O nepokoji ve vlasti a zištnosti ouředníků zemských, a nevyplacené své službě, a t. d. D. 11. Května 1503.
Jsi-li zdráv, těším se: i já v dosti dobrém zdraví do vlasti se navrátil, což, pokud mi známa Tvá ke mně láska, i Tobě milo bude. Příhody na cestě odporné i libé Lukáš Tobě vypraví: co se však u nás děje, nemohu Tobě bez veliké bolesti vypsati. Kromě pahrbků, hájů a dědin, kde jsem narozen a vychován, co by mne těšilo ve vlasti, nenalezám. Loupeže se den ke dni rozmáhají; různice nesčíslné vypukují; stavové na se vrčí; a nepopustí-li Páni něco od práva svého, města chopí se zbraně. Nepřátel nejen domácích ale i přespolních máme se co báti. S Albertem Bavorským, s Filippem Rejnským, a s Fridrichem Braniborským, nevypukla-li již, vypuknouti alespoň válka hrozí. Sasové zbrojí se zjevně; a čím váhavěji počínají, tím déle, tuším, dotrvají.
Nejvyšší ouředníci naši, ka poroučení hotovi, k upokojení rozepří domácích liknavi jsou, a co nejhoršího, jednák zastaralé záští proti sobě chovajíce jen potud se snášejí, pokud jejich osobní užitek žádá, jednák rozkoším a lakotě oddáni, svými dosti častými schůzkami a sjezdy žádné pomoci obecenstvu nezjednávají. Přítel náš, který se nedávno do rady městské dostal, posud se nezměnil; vedlé povahy své o mnoho více se pokouší, než vyvésti s to jest; všickni téměř naň sobě stěžují, a ze svéhlavosti ho viní. Slovem, doma ni v zápolí nic není utišeného, a není naděje, že lépe bude; pročež Vlasti své nic dobrého nepředpovídám, a raději bych se, nedím, mezi Maďary, ale mezi Garamanty a Hindy viděl. I připomínám sobě často Senekovu průpověď: „Před válkou strach horší jest války samé.“
Naděje má k vyplacení mé služby se rozplynula, proč, dovíš se z listu Pana Plavenského k Jeho k. Milosti. Co Tobě Lukáš povídati bude, věř, jakobych sám Tobě povídal; a dále také, jako posavád, věcí mých Tobě svěřených, bedlivě šetři, čím předešlé zásluhy o mne nad míru rozmnožíš. Zdráv buď a poručena mne učiň důstojnému biskupu Varadinskému, a Vesprymskému, Panu Labskému a příteli mému Filippovi Morovi.