Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic listy/II. Bernhardovi Adelmannovi
| Pána Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic listy Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic | ||
| I. Petrovi Schottovi Štrasburskému | II. Bernhardovi Adelmannovi | III. Viktorinovi ze Všehrd |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | II. Bernhardovi Adelmannovi |
| Autor: | Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic |
| Zdroj: | VINAŘICKÝ, Karel. Pána Bohuslava Hasišteynského z Lobkowic wěk a spisy wybrané. Praha : knížecí arcibiskupská tiskárna, 1836. S. 4–6. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Alois Vinařický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Převedeno z bratrského pravopisu. | |
Píše o přípravách k válce proti knížatům říšským, a svém oumyslu odebrati se ke dvoru. (R. 1486.)
(L. O. p. 62.)
Co se u nás děje, z pověsti, tuším, již Tobě povědomo. Strojíme se do pole na knížata německá, protože nám znamenité učinili pohanění, proti starodávným obyčejům nepovolavše krále našeho k volení nového císaře. Ku spravedlivé pomstě naší vynajdou se také králové uherský a polský, onen z jakéhosi proti německému národu přirozeného záští, tento z otcovské příchylnosti slibuje nám hojné pomoci. Vypravili jsme také posly ku králi Francouzskému i anglickému, by je k válce proti Maximiliánu popudili, aby na dvou stranách zaneprázdněn mdleji odporoval; a nepovede-li se nám po vůli, s Turky a s Tatary spojiti se hotovi jsme. Ó kéž by mi dáno bylo hovořiti s tebou o těch věcech, a vedlé oblíbeného zvyku obapolným se přením o větší mých-li či tvých krajanů udatnosti ukracovati sobě chvíli! Kolikkráte bych se na verš ten odvolával:
Aj kteraká ubohým Laurentům nastane vražda!
vyčítaje zbití a zapuzení Vašich vojsk a naopak starou naši vítězoslávu, žeby celá Tvá výmluvnost ani ceknouti nesměla!
To noviny, nyní domácnosti.
Viz pak — onen Tvůj Bohuslav, který klidu a pokoje jediné posud žádostiv, na patě Parnassa a Helikona ve chládku se skrýval, zaslepen dýmem marného důstojenství, svévolně pouští se nyní na vlnobitné moře trampot a péčí, ke dvoru — toť královskému, kamž odejíti dosavád byl váhal. Než, upřímně řečeno, nepudí mne k oumyslu tomu ctižádost, ale spíše láska k vlasti, za niž bych umříti si volil, kdyby smrtí mou vykoupena měla býti minulá sláva její. Leč hájením jí dle síly své proti těm, kdož jsou její a spolu boží nepřátelé, více bohdá prospěji, než abych sešedivěl, obíraje se stále s pěknými vědami a umělostmi, které jen tehdáž ceny do sebe mají, pomáhají-li poněkud k rozšíření obecného dobra. Prozatím to Ti oznamuji; přihodí-li se opět něco zvláštního, neopominu zpraviti Tebe, jak mile dopadnu někoho ze známých Tvých. Zdráv buď, a brzy mi piš, co asi dělá náš, jako ve snách pohřížený N.