Ottův slovník naučný/z Rabšteina

Ottův slovník naučný
Rabski	z Rabšteina	Rabštýn

Údaje o textu
Titulek:	z Rabšteina
Autor:	Jan Václav Novák, August Sedláček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. S. 10–11. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

z Rabšteina, příjmení tří rodin staročeských: 1. Pluhové z R. viz Pluh (z Rabšteina). — 2. Páni z R. erbu štítu shora polovičného, zlatého a stříbrného, k němuž později lva připojovali. Předek jejich byl Jindřich, syn Filipův, jenž r. 1360 bydlil při městě Rabšteině na Hrádku, kterému říkalo se později Sychrov, a k němu držel čásť panství. R. 1379 měl také Všerubv, kteréž syn jeho Petr před r. 1385 prodal. Tento držel pak Hlubany a druhý syn Jan zůstal při Rabšteině. R. 1416 dal si v Praze od Jana z Hradce Král. bibli. kvintern veliký, napsati. Víře katolické věrným zůstával a v téže víře i vychoval své syny. Tito byli Jan starší (pán na Sychrově), Jan mladší (v. níže) a Prokop Pflug, přítel humanismu a kancléř český. Prokop obdržev výtečné vzdělání jmenuje se r. 1437 písařem kanceláře císařské za cís. Sigmunda, potom Bedřicha, kde seznámil se s Aeneou Sylviem. R. 1446 obdržel od papeže pro sebe a rod svůj dovolení, aby pečetil červeným voskem. Jsa věrným přívržencem mladého krále Ladislava, účastnil se mnohých jednání veřejných, doprovázel krále Bedřicha na jeho cestách do Němec, též do Říma ke korunování, kdež s jinými na mostě Tiberském byl od císaře za rytíře pasován, jakož i od něho potřebován v poselstvích do Čech, Vlach a Italie. Za to erb jeho polepšen na štítě a korunou (20. bř. 1452), a r. 1453 obdržel právo deset osob veřejnými notáři jmenovati a nemanž. děti legitimovati. T. r. jmenován od krále Ladislava kancléřem kr. Č., ve kterémž úřadě zůstával i za krále Jiřího. O přátelství s Aen. Sylviem svědčí nejen připsání spisu Aeneova Somnium de fortuna (1444), ale i ta okolnost, že P. již napřed přeložil řeč, již Aen. Svlvio chtěl míti jako posel k stavům českým na sněmě Benešovském r. 1451. R. 1457 Sylvio doporučil ho na stolec arcibiskupský. T. r. s bratrem Janem nabyl Prachatic, k nimž dostal r. 1469 několik vesnic kl. korunského, a r. 1460 od krále hrad Osek zástavou. Ač upřímný katolík, ale jsa pán rozvážlivý a bez sobeckých vášní, zachoval králi Jiřímu věrnost a byl od něho potřebován v poselstvích. S papežem-přítelem r. 1462 vyjednával o potvrzení kompaktát, ale pochodil špatně, neboť právě tehdy kompaktáta odmítnuta, což vzbudilo proti poslovi obecnou nevoli. R. 1468 poslán byl ke králi Matiášovi. Zemřel r. 1472 zbaven byv svého úřadu. Lupáč chválí jej jako výtečného řečníka a osvíceného pána, jenž přes tíži svých úřadův bibli co nejkrásněji opsal. Jan, starší bratr jeho, byl r. 1447 purkrabím vyšehradským, držel s katol. stranou a zemřel r. 1457. Srv. J. Truhlář, Počátky human. v Čechách (1891). Sčk.-JNk. Václav, snad bratr předešlých, dědil Prachatice a prodal knihovnu n. Janovu klášteru Drkolenskému za 600 zl. Nástupce jeho Jindřich prodal r. 1473 Osek a držel potom Ploskovice, od r. 1478 - 83 Svádov, též Libešice, které r. 1487 prodal, Prachatice a Sychrov, starodávné dědictví rodu svého. Syn jeho Ladislav prodal r. 1493 Prachatice a zemřel ok. r. 1495. Dědil po něm Jan, jenž r. 1508 vyměnil si Sychrov za zboží hostounské a žil ještě r. 1538, kdež prodal Vrtbu. Synové jeho byli Václav a Vojtěch (1536), ujali po otci statky, z nich onen držel Svržno, tento Hostouň a každý polovici městečka. Václav zemřel r. 1552 bez zákonitých dědicův. Svržno dědil ujec jeho Mauric Šlik. Po Vojtěchovi († j. 1560) zůstali synové Jan a Volf. Tento zemřel nedlouho po r. 1572, onen r. 1580, oba bez dědicův, tak že všechen statek na jich sestry Barboru (Landšteinskou) a Anežku (Gutšteinskou) přešel. — 3. Loští z R. erbu tří brněných noh byli potomci Petra úředníka na Dřevici a bratří jeho Milhosta a Ahně (1175) synův Milhostových, z nichž Ahně r. 1179 u Loděnice padl. Petr v l. 1183—94 svoje jmění řádu sv. Jana daroval. Milhost založil (1196) pro cisterské mnichy klášter v Mašťově, ale poněvadž tito pro nebezpečí zde zůstati nemohli, založil jim se Slávkem nový klášter v Osece. Zemřel kdysi po r. 1225. Synové i jeho bylí Ahně a Petr (1196), z nichž tento ještě r. 1228 žil. Ahně dočkav se r. 1239 měl syna Petra (jenž žil r. 1234). Druhý jeho syn Jindřich držel r. 1252 statek vedle klášterstvi plaského, na němž před r. 1269 Rabštein založil. Zde seděli r. 1303 bratří Ahně Englhart a Vítek. Potomci jich byli r. 1321 Jetřich z Brda, Vítek ze Stvolna a Lidéř z Rabšteina, kteří větší část zboží svých u Rabšteina rozprodali. Jetřichovi potomci seděli pak na Prohoři a strýci jich na Tlucné a r. 1420 Jan na Loze, odkudž se potomci jeho psali. Humprecht L. z R. byl r. 1487 hejtmanem na Petršpurce, Bohuslav, bratr jeho, žil v l. 1498—1517. Po onom zůstali synové,Bořivoj a Jindřich, z nichž tento držel nějaká zboží od kl. Chotěšov a r. 1524 Podmokly. Když se r. 1525 dělili, obdržel onen Svaté pole, tento Tlucnou. Bořivoj prodal Svaté pole a přečkav syna Jana († j. 1540) zemřel bezdětek. Po Jindřichovi († j. 1543) zůstaly dvě dcery, tak že rodina ta po meči přestala. — 4. Martičtí z R. byli téhož erbu jako Loští a bezpochyby potomci těch, kteří na Maštově zůstali. Uprostřed XV. stol. žili bratři Mikuláš, Ctibor a Burjan, z nichž tento hejtmanoval r. 1479 až 1481 na Prachaticích. Nějaký Ctibor byl v l. 1508—14 hejtmanem na Švamberce. R. 1528 drželi Martice bratří Jiřík, Sigmund a Albrecht. Sigmund († j. 1544) ujal Martice, jež prodal, Albrecht usadil se v Hartmanově Touškově (1555) a připomíná se ještě v tituláři r. 1589 vydaném, ač sotva již byl živ. Sčk.

z R. Jan mladší, vynikající přítel humanismu v Čechách (* před r. 1420 — † 18. list. 1473), záhy oddal se na studie a vstoupil do stavu kněžského. R. 1444 ucházel se o faru v Budějovicích, potom o proboštství litoměřické. V pozdějších letech (asi 1448—54) byl purkrabím vyšehradským. R. 1454 dlel na studiích v Bononii a dosáhl tu hodnosti doktorské. Nevšímal si tu jen práv, ale hleděl si též humanismu netoliko jako přítel toho hnutí, ale i jako spisovatel z přesvědčení s tím hnutím souvisícího. R. 1457 stal se proboštem vyšehradským, s čímž spojeno bylo i nejvyšší kancléřství král. Českého, a zároveň kanovníkem pražským. Po zvolení krále Jiřího brzo stal se jeho důvěrníkem, na př. r. 1462 na sjezdě budějovickém a na sněmě pražském. Ve sporech králových s hierarchií přidržel se strany smírné, střední, ale nemoha právě proto v Čechách setrvati, odešel odtud r. 1464 a pobýval v cizině do r. 1468, kdy v létě vrátil se z Říma. Později přidržoval se krále Matiáše i po smrti Jiřího a žil při jeho dvoře a na zámku v Prachaticích, ku proboštství příslušejícímu. Konaje uherskému králi poselství do Slez zajat byl r. 1473 na Moravě, ale od krále vyplacen. Zemřel 18. list. 1473 na Budíně. Zachoval se po něm slavný nábožensko-politický spis ve formě rozmluvy, nazvaný proto Dialogus (vyd. od A. Bachmanna v 54. sv. »Archiv für oesterr. Gesch.« str. 351—402; srv. o něm i téhož spis. Rabensteins Dialogus, v Praze 1877; překlad český od Fr. Palackcho při IV, 2. jeho Dějin nár. čes.). Na počátku spis má formu listu vlašskému učiteli Janu Grassovi, ale jádrem je rozhovor čtyř osob, hájících různých stanovisk nábožensko-politických ve válkách občanských za krále Jiřího; spisovatel sám hájí tu svého postavení prostředního. Zástupcem horlivců je vůdce Zdeněk Konopištský ze Šternberka, dále tu mluví Vilém z Rabí, Jan Strakonický ze Švamberka a sám spisovatel; je při tom obráncem nových tehdy zásad, oddělení moci církevní od světské a šíření učení křesťanského cestami jen mírnými. Vlasteneckou umírněností Jan souhlasil se stranou Rožmberkův, jimž záleželo především na prospěchu otčiny. Povýšenost svou nad lidi humanisticky nepokročilé ovšem ani Jan nemůže zakrýti; jazyk jeho spisu není ciceronsky bezvadný, ale blíží se značně snaze o dikci čistou. Srv. J. Truhlář, Počátky humanismu v Čechách, (1891). JNk.