z Pardubic, příjmení slavného rodu staročeského, jehož erb byl červený štít a na něm půl stříbrného koně se zlatou uzdou. O původu téhož erbu vypravováno později, že předek jeden ho nabyl u Milána (1158). Týž erb měl také rod Čotrů v Praze (v. Tomkovy D. Prahy, II., 489), i lze předpokládati tu spojitost. Také první značný statek Pardubských byla Hostyně u Úvalu nedaleko Prahy. Na počátku XIV. stol. žili bratří Arnošt a Jetřich, z nichž tento zůstal na Hostyni († j. 1340) a měl syna Kuníka, jenž byl r. 1346 purkrabí na Kyšperce, hradu arcibiskupově. Arnošt šťastnými okolnostmi nabyl jmění a držel Starou u Libáně a hrad Visemburk u Úpice, kterýž však (1327–30) s Crhem z Dubé a Haimanem z Náchoda si vyměnil za Pardubice. Před r. 1335 obdržev od krále purkrabství kladské řídil kraj ten po několik let. V pozdějších letech uchýlil se na Starou, kdež ok. r. 1341 zemřel (poslední pořízení 29. pros. 1340, podle tehdejšího počítání na zač. r. 1341). Manželka jeho Adlička († 1349) darovala mu syny Arnošta, Bohutu neb Bohuši, Smila a Viléma. Arnošt stav se napřed biskupem a pak arcibiskupem zjednal rodině této takovou vážnost, že se odtud pokládala mezi rodiny panské (o něm v. Arnošt 1). Bohuše stal se děkanem v Sadské a r. 1342 obdržel od papeže přípověď na dvoje kanovnictví ve Vratislavi a v Praze, r. 1349 byl proboštem litoměřickým, vedle toho také ve Vratislavi, v Praze a Olomouci (1356) kanovníkem († 1358) Smil (1340–59), jak se zdá, držel Pardubice a byl účastným mnohých jednání bratra svého Arnošta, zejména zakládání kláštera v Kladsku. Vilém (1350-90) držel Starou, byl r. 1360 purkrabí na Červené Řečici. Po smrti Smilově držel také Pardubice a ok. r. 1371 nějaký hrad u Turnova (buď Trosky nebo Skálu). Z neznámých příčin měl Vznata ze Skuhrova šestý díl na Pardubicích a Staré, který po jeho smrti spadl na krále. Za tu šestinu králi přisouzeno město Pardubice s nejbližším okolím; vzdálenější vesnice zůstaly Vilémovi, který učinil předním svým sídlem hrad Rychmburk, před tím nabytý. Jeden z jeho synů Kuník (1377) zemřel před otcem, druhý Smil řečený Flaška nadal s otcem r. 1384 faru ve Staré a špitál v Libáni a založil r. 1391 špitál ve Skutči. Kromě Rychmburka a pardubských vesnic držel Starou, r. 1393 také Hrubou Skálu a v l. 1399–1400 Nový Bydžov. Od r. 1396 byl nejv. písařem kr. Č. (O jeho zasloužilé činnosti v. Flaška.) Za bouří, které král Sigmund r. 1403 v Čechách způsobil, Smil držel s ním proti králi Václavovi a usazen od něho za hejtmana v Čáslavi. Odtud podstoupiv bojem Horníky padl u Čáslavě dne 13. srpna 1403.Jeho snad sestrou byla Kačna, manželka Václava Krušiny z Lichtemburka. Arnošt, syn Smilův (1403–25), držel Rychmburk, zpečetil r. 1415 stížný list, ale potom, drže se stranou Sigmundovou, byl r. 1421 při dobytí Chotěboře, pročež ho podobojí r. 1425 na Rychmburce dobyli. Zemřel před r. 1437, zůstaviv z manž. Elišky z Hradce jediného syna Jana Flašku, s nímž rod ten r. 1439 přestal. Dcery Smilovy snad byly Markéta (1416-28), manž. Vaňka z Dubé, a Barbora, manž. Smila ze Šternberka (1408 až 1430). Sčk.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Páni z Pardubic