Ottův slovník naučný/Pardubice

Ottův slovník naučný
z Pardubic	Pardubice	Pardubičky

Údaje o textu
Titulek:	Pardubice
Autor:	František Karel Potěšil
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 219–221. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pardubice

Č. 3024. Znak města Pardubic.

Pardubice, býv. král. komorní město v Čechách při ústí Chrudimky do Labe, 223.579 m n. m., zaujímají 18,98 km² a skládají se z vnitřního města, ze Zeleného a Bílého předměstí, z Vystrkova a ze zámku; mimo to náležejí k městu osady Hůrky, Familie, Jesničánky a jednotlivá stavení u Svítkova, Popkovic a samota Vinice. Mají v 972 domech 17.031 obyv. (v tom 709 voj.), a to 8687 mužů, 8344 žen; z obyv. je 216 Němců, 30 Poláků, 9 Maďarův a 3 Angličané (1900). Majetek města činí 5,024.362 K 23 h. Fondy chudinské jsou tři, a to: chudobinec Pernštejnský (fond 34.051,66 Kadům za 12.679,78 K), chudobinec u Matky Boží (15.234,64 K) a všeobecný ústav chudých (16.984,08 K). K městu náležejí lesy t. zv. hájemství Zelenobranského a Bělobranského. Poslední dobou vzrostlo město (od r. 1890 přibylo 4664 ob.) a pokročilo znamenitě v úpravě své, jmenovitě pokud se týče dlažby a kanalisace. P. jsou sídlem okr. hejtmanství a soudu, hlav. bern. úřadu, kommissařství finanční stráže, dvou stát. úřadů poštovních, stanice telegr. a telefonní a živnostenského inspektorátu. K děkanství zdejšímu přifařeno jest 9 obcí. Od r. 1896 jest zde též chrám církve evang. ref. (nálež. k faře dvakačovické). Židé mají zvláštní modlitebnu. Z vojen. úřadů má tu sídlo své velitelství 9. brigády jízdní a velitelství 11. pluku hulán. – Z ústavů vyučovacích jmenujeme stát. vyšší školu reální, stát. průmyslovou školu pro odbor stavit. a strojnický, všeob. pokračovací školu průmyslovou a obchodní, odbornou pokrač. školu stavit. a strojnickou, pokrač. školu pro dívky, dvě měšťanské školy (chlap. a dív.), 4 školy obecné a opatrovnu. – Kromě četných knihoven spolkových jest zde obecní veřejná knihovna a veřejná čítárna jedn. »Sokol«. – Tou dobou vycházejí v P-cích časopisy: »Neodvislé Listy«, »Pernštýn«, »Osvěta Lidu«, »Samostatné Směry«. – Městské museum, spravované spolkem musejním, má přes 6000 inven. čísel, je prozatím v zámku v 10 místnostech a obsahuje kromě sbírek archaeologických, národopisných, numismatických a j. sbírku zoologickou, z níž zvláště odborníky poutá t. zv. Hromádkova sbírka ptactva, jež kdysi žilo na okolních rybnících. P. mají 73 spolky a společenstva, z nichž nejstarší zpěv. spol. »Perštýn« působí od r. 1861; Měšť. beseda založ. r. 1862; t. r. hospodář. spolek; ochotnici již r. 1849 dávali zde česká představení. – V P-cích je také král. česká zemská donucovací pracovna, všeobecná okr. nemocnice, rozsáhlé (nákladem 1 mill. K vystav.) voj. kasárny a stálé závodiště koňských dostihů, které se tu konají každoročně na podzim a četně bývají navštěvovány. P. jsou důležitou stanicí Rak.-uh. spol. státní dráhy a dráhy Pardubicko-liberecké, k níž v blízkých Rosicích n. Lab. připojuje se Rak. dráha severozáp. Ze závodů průmyslových dlužno uvésti akc. cukrovar, akc. pivovar, zám. pivovar, veliké továrny na stroje hospodářské, mlýnské, cihlářské, mlékařské, na umělé mlýnské kameny, závod elektrotechnický, 2 slevárny železa, továrnu na cichorii, sušárnu na čekanku, lihovar, vápenné peci, čistírnu min. olejův a výrobu stearin. svíček, tři tiskárny se dvěma závody lithograf., velkodílny truhlářské, zámečnické, obuvnické, soustružnické (vývoz rohových špiček, kuř. troubelů, zboží perleťového), tři parní pily, kruh. cihelnu, výrobu zboží cementového, továrnu na fermež, rozsáhlou barevnu a koželužnu; parostrojní uzenářství, strojní pekárny chleba a j. v. Obchodu a průmyslu zdejšímu znamenitě slouží Obč. záložna (zal. r. 1863), Měst. spořitelna, filiálka Živnostenské banky pro Čechy a Moravu, nedávno zřízena filiálka Rak.-uher. banky a obec. zastavárna. – Místopis. Z budov starší doby uvádíme stavby gotické: děkanský chrám sv. Bartoloměje (zbud. po požáru r. 1538) s mausoleem Vojt. z Pernšteina a oltářním obrazem sv. Bartoloměje od P. Brandla i zajímavým sever. portálem; chrám sv. Jana Křtitele (1510) na star. hřbitově, v něm freska Vzkříšení Páně od P. Maixnera; nejstarší stavba v městě jest chrám Zvěstování Panny Marie, kdysi klášterní, nyní školní, se zachovalou klenbou síťovou (bohužel znešvař.); kostel Bol. P. Marie na Vystrkově (1710) jest stavba baroková. Na Hlavní náměstí vchází se ze Zel. předměstí Zelenou branou (pojmenovanou dle barvy měděnky na její střeše), vzácnou to památkou pozdní gotiky vystav. mistrem Jiříkem ze Znojma (1538), která (1886) opravena byla dle návrhu architekta Mockra. Hlavní náměstí, jakož i některé ulice vnitř. města vyznačují se starobylým rázem, jehož mu dodávají domy s vys. štíty (některé z přechod. doby gotiky a renaiss.), většinou průčelí barokových, z nichž zvláště upoutá cizince dům »s Jonášem« s obrazy relief. a v ulici Pernštýnské Císařský mlýn, jehož okna zdobena pažením slohu renaiss. ze stol. XVI., která pocházela asi z téže dílny, jako skvostné portály v domě Pernštejnském, z nichž jeden jest v Museu král. Čes. a druhý v museu pardubickém. Nejskvělejší památkou jest zámek, dosud mocnými valy a zdmi obehnaný, vynikající převzácným portálem zbudovaným v l. 1529–41 v něm. renaiss.; zábradlí mostu k němu vedoucího vyniká vzácnými reliefy. V zámku jest kaple sv. Tří králů (obnov. r. 1881), s níž sousedí bývalá rytířská síň. jejíž schodiště zdobí krásný portál ve stol. XVI. v ital. renaiss. zbudovaný. Z nových budov uvésti sluší radnici v čes. renaissanci dle plánův arch. Wejrycha zbudovanou (1893–94), kterou ozdobují aliegorie Mik. Alše, K. Klusáčka a plastiky A. Poppa; radnice má skvostnou zasedací síň s malbami Klusáčkovými; v zadním traktu jsou místnosti Měšť. besedy. Dále jmenujeme budovu stát. školy průmyslové (1899), nové budovy školní na Star. i Novém městě, dům Obč. záložny, synagogu, budovy pracovny a několik moder. domů, z nichž dva zdobí plastiky Amortovy a jeden malby Alšovy. V domě č. 112 na Zel. předm., kterýž náležel dr. J. Žákovi, podepsány byly 10. ún. 1871 české fundamentálky. Od r. 1883 krášlí město sousoší bratranců Veverků, vynálezců ruchadla; pomník, rolnictvem českoslov. zbudovaný, jest dílem Josefa Strachovského. – Dějiny. Již na poč. stol. XIV. stála tam, kde nyní zámek, tvrz dřevěná »Pardubice« řečená. Prvním známým držitelem P-ic připomíná se (1318) Půta z Pardubic z rodu Hronoviců. Synové jeho Hynek a Hynek Hlaváč postoupili (v l. 1327–30) zboží pardubické směnou za Visemburk Arnoštovi z Hostyně, kterýž stal se praotcem pánů z Pardubic, již měli ve znaku půl bílého rejtharského koně v červ. poli, kteréhožto znaku město dosud užívá (vyobr. č. 3024.). Za vlády Arnoštovy (ok. roku 1330) zal. byla pod tvrzí osada nová » Nové město P.« zvaná. Zde také, při nyn. kostele sv. Bartoloměje, byl v těch dobách již klášter cyriákův. Po smrti Arnoštově vládl zbožím zdejším Arnošt II. z P., nejstarší jeho syn, pozdější slavný první arcibiskup pražský s bratry svými Bohušem a Smilem; po smrti Smilově připadlo panství nejmladšímu bratru Vilémovi, který byl také pánem Rychmburka. Ve sporech s komorou král. jím (1384–87) vedených zboží pardubické připadlo Janu Střelovi a Příbkovi ze Skvořetína, a Vilémovi zůstala toliko čásť býv. panství pardubického. Syn jeho, básník Smil Flaška (v. t.) z Rychmburka, psával se ještě »z Pardubic«. Po jeho smrti (1403) zboží pardubické připadlo synovi jeho Arnoštovi Smilovi Flaškovi II. z Rychmburka. Na poč. XV. st. seděl zde Jan z Milheima, rodilý z P-ic, zakladatel kaple Betlemské (v. t.). Roku 1421 pobořen klášter zdejší. Tehdy držel P. Viktorin z Kunštátu a z Poděbrad, po jeho smrti (zemřel v P-cích r. 1427) Jan Hlaváč z Ronova a z Mitrova, po něm Diviš Bořek z Miletínka. Vnuk jeho Jiřík upadl do dluhův a věřitel jeho Zdeslav Jeník z Mečkova spolu s Jindř. st. z Minsterberka prodali zboží zdejší panu Vilémovi z Pernšteina a na Helfenšteině (1491). Vládou Vilémovou (1491 až 1521) nastal P-cům věk zlatý. Velmož tento po velikém požáru (1507) znova vystavěl město, znovu zřídil klášter a kostel sv. Bartoloměje i Zvěst. P. Marie i školu; obehnal město zdmi a valy. P. obdařil rozličnými svobodami. Pro »podobojí« založil kostel sv. Jana Křt. i faru (1510) a u něho špitál pro 5 chudých. Za jeho vlády měli tu Bratří čeští sbor. Jeho pomocí obec koupila (1515) dům radní na rohu nyn. ulice Pernštýnské. Vilém znamenitě podporoval vývoj řemesel a obchodu (založ. trhy) a prováděl umělé vodní stavby. Rovněž nástupce jeho, syn Vojtěch (1521–34), podporoval město v hospodářském vývoji mimo jiné darováním vsí Bukoviny a Lhoty Rybář. a tří pivovarů. Jan pak, bratr jeho (1534–48), dovršil dílo předchůdců svých zvelebením řemesel, odpuštěním platu z obce Přerova a jiným způsobem. Po druhém velikém požáru (1538) vlastním nákladem zbudovati dal radnici, kostel, faru, masné krámy a dotčenou již bránu Zelenou. Jeho pomocí vystavěli měšťané znova domy své. I školu zdejší znamenitě zvelebil a církev českobratr. podporoval. V té době působil tu Jan Češka (v. t.), býv. pěstoun Janův. Syn a nástupce Janův, Jaroslav z Pernšteina (1548–60), zadlužil rozmařilým životem panství své, jež velice se zalíbilo arciknížeti Maxmiliánovi, i bylo od Jaroslava a věřitelů jeho koupeno (1560) za 200.000 kop. gr. pro komoru král. Od té doby P. nazývaly se král. komorním městem. Ke konci XVI. stol. P. byly většinou protestantské, ač v čase tom vyskytovaly se tu menší sekty. V tu dobu spadá působení M. Mart. Bacháčka z Nauměřic (v. t.), který po r. 1572 byl správcem zdejší školy. V bouřném zač. XVII. stol. P. zmítány byly spory náboženskými. Tak tomu bylo za Rudolfa II. (kterému připadly, když se vzdal trůnu, požitky z panství pardubického) i za vlády Matiášovy. Po bitvě Bělohorské propadli konfiskaci hejtman zdejší, Břeněk Ježovský z Lub a královský fořtmistr Ehrenfried z Berbisdorfu. P., ač většinou nekatolické, stály tou dobou věrně při domě Habsburském. Trpěly v době pobělohorské velice vojskem saským (1622). Protireformaci provedl tu ve třech letech (1625–28) cís. hejtman Kašp. Celler z Rosenthalu. R. 1634 poprvé objevili se tu Švédové, vedení Stahlhansem, kterýž shledav město té doby pevností nedobytnou, odtáhl. Hůře vedlo se městu za války švédsko-franc., kdy obě předměstí, Dlouhé (nyní Zelené) a Bílé, před vpádem Banérovým jsou zbořena za účelem strategickým. Banér obléhal (9. čna 1639) P. a hrozně tu řádil, tak že v tomto a násl. létě činily »škody, náhrady a outraty voj.« 664.733 kop 34 gr. míš. Nejhůře však zkusilo město při obléhání Torstensonově (dne 24. říj. 1645), kdy opět předměstí za účelem zpevnění zbořena byla, a město střelbou po 7 hod. trvající bylo takřka úplně pobořeno. Veliteli cís. hrabéti Strassoldovi podařilo se města obhájiti. Škoda tímto útokem způsobená cenila se na 400 tisíc zl. rýn., náhradou sleven byl městu pivní »tác« na dobu 6 let. R. 1680 sídlil v zámku zdejším v době moru cís. Leopold I. i vydal zde památný patent, jímž robota zmírněna. Sotva město se vzpamatovalo z nehod válečných, přičinilo se o zřízení škol latinských nižších (1728), které byly po deseti letech o 5. a 6. tř. rozšířeny, a město počalo pečovati o novou budovu. Ale tu opět vpádem Prusů (1741) bylo zdrženo ve snahách osvětných. Zle dařilo se P-cům i celé krajině v letech násl. (1742, 1744) i ve válce sedmileté. v době usilování krále Bedřicha o země České. P. v tom čase utrpěly škody více než za 5 set tisíc zl. Koncem XVIII. stol. opět zdrženo bylo město v rozvoji svém drahotou a hladem (1771–72) i ranou morovou po té vzniklou a r. 1775 bylo dějištěm vzpoury selské, při níž lid utiskovaný zpustošil zámek. Počátkem pak XIX. stol. opět veliká povodeň (1804) a potom hlad a drahota. i cholera (1831) a později požár zničivší Zel. předměstí (1835) zastavovaly pokrok města. Teprve r. 1845, kdy vystavěna dráha státní, přivoděn rozkvět P-cům. V ten čas spadá blahodárné působení dr. J. B. Pichla a manželky jeho Marie Čacké, jakož i inž. Jana Pernera († v P-cích 12. září^{[red 1]} 1845). Roku 1848 dr. Pichl vydával zde první časopis »Pardubický hlasatel svobody a lidu práva«. Od té doby P. pokračovaly. Roku 1850 staly se sídlem kraj. úřadu (do r. 1855). Navštíveny byly však opět novou ranou' válkou rakousko-pruskou (1866), kdy byly sídlem král. stanu prus. a utrpěly při průtazích vojska a válečnými rekvisicemi více než 300 tisíc zl. škody. Teprve konec min. století nový rozkvět přinesl městu. – Panství pardubické prodáno bylo (1856) ke krytí stát. dluhu Nár. bance, po té dražbou (1863) úvěr. ústavu a ryt. Lämlovi, potom akc. společnosti. Roku 1881 koupil je za 2 mill. zl. baron Rich. Drasche z Wartinberku, jemuž dosud náleží. – Z rodáků zdejších uvésti jest Jiljího Vr. Jahna, bratra jeho Zdeňka Jahna (v. t.), bratry Ferdinanda, Václava a Jana Diviše Čistecké ze Šerlinku, Jiljího a Vincence Jarolímka, Bož. Kunětickou-Vikovou.

Okr. hejtmanství pardubické (skládající se z okr. pardubického, holického a přeloučského) má 7,9 myriam.², 11.388 domů, 92.677 ob., z nich 91.528 Čechů, 1006 Němců, 143 jin. nár. – Okr. soud pardubický má 3,4 myriam.², 4937 domů, 48.700 obyv., z těch 47.721 Čechů, 916 Němců, 63 jin. nár. (1900). Fr. K. Potěšil

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Správně 10. září podle Doplňků a oprav 19. dílu: 221 str., 2 sl., 29 řád. shora, místo 12. září stůj 10. září. (dostupné online)