Ottův slovník naučný/Zasnoubení
Ottův slovník naučný | ||
Zásmuky | Zasnoubení | Zasodimskij |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Zasnoubení |
Autor: | neznámý |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 460–461. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Zasnoubení |
Zasnoubení (lat. sponsalia, sponsalia de futuro, něm. Eheverlöbnis) jest smlouva, předcházející někdy před sňatkem, kterou muž a žena se zavazují uzavříti budoucně spolu manželství. Z. liší se tudíž od slibu manželského tím, že zde směřuje vůle k bezodkladnému uzavření manželství, kdežto tam strany prohlašují, že manželství teprve v budoucnosti uzavrou. Z. jest tedy pactum de contrahendo, přípravná smlouva, jejímž účelem jest uzavření smlouvy jiné, manželské. Jinak pohlíží na z. právo církevní a jinak právo světské. Podle práva církevního jest hlavním účinkem platného z. povinnost snoubencův uzavříti spolu manželství, a z. jest tedy překážkou uzavření manželství s osobou jinou. (Viz Manželství, str. 798a.) Ačkoli však círk. právo připouští podání formální žaloby na splnění z., t. j. na uzavření manželství, hledí přece soudce, aby se strany smířily, a nelze-li toho dosíci, ukládá vinníkovi pouze náhradu škody neb odkazuje jej s nárokem tímto na soud civilní. Konvenční pokuta, kterou si strany vzájemně vymínily pro případ, že by manželství neuzavřely, jest neplatna, poněvadž manželství může býti uzavřeno jen ze svobodné vůle, a nepřipouští se tedy při něm donucování. – Podle rak. obč. zák. (§ 45) nemá z. v zápětí žádných právních závazků: ani k uzavření manželství ani k zaplacení toho, co bylo ujednáno pro případ odstoupení. Arci strana, která nezavdala odůvodněnou příčinu k odstoupení, má nárok na náhradu škody skutečně utrpěné.