Ottův slovník naučný/Zamítnutí soudních osob

Ottův slovník naučný
Zamítnutí porotců	Zamítnutí soudních osob	Zamjatnin

Údaje o textu
Titulek:	Zamítnutí soudních osob
Autor:	František Storch
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 421. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Zamítnutí soudních osob v řízení trestním upravují §§ 72–74 ř. tr. z r. 1873 a §§ 22, 28 a 45 zákona o soudní organisaci z 27. list. 1896, č. 217 ř. z. Tímto zařízením má býti doplněna instituce vyloučení soudních osob (v. t.). Podjatost soudních osob může totiž býti způsobena ještě jinými okolnostmi než těmi, jež zákon taxativně vypočítává jakožto příčiny vyloučení s. o. Proto dává se stranám (žalobci, obviněnému a soukromému účastníku) právo, aby zamítly soudní osobu neb i celý soud i z jakýchkoli jiných příčin odůvodňujících obavu podjatosti. Na tom, kdo právo zamítací chce vykonati, jest, aby podal k soudu žádost a v ní příčiny z. zevrubně uvedl a, pokud možná, prokázal. O žádosti pak rozhoduje a další opatření činí přednosta soudu nebo soud k tomu podle § 74 ř. tr. ustanovený. Mimo to podle cit. § 22 zák. organis. i soudce sám, při němž by se příčina z. naskytla, má povinnost to oznámiti podobně jako při vyloučení. –rch.