Ottův slovník naučný/Vyvlastnění
Ottův slovník naučný | ||
Vývěva | Vyvlastnění | Vývod |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Vyvlastnění |
Autor: | Lev Winter |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. S. 79–80. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Znárodnění |
Vyvlastnění (expropriace, Enteignung), v soukr. právě odnětí n. obmezení vlastnictví za náhradu v případech, kde toho vyžaduje obecné dobro. Dnešní řády společenské spočívají na podkladě instituce vlastnictví soukromého a zákony hájí naprostou jeho nedotknutelnost. Nicméně zásada nedotknutelnosti soukromého vlastnictví doznala značného omezení. Nemohloť býti přehlédnuto, že mezi krajním využitím principu soukromého vlastnictví a mezi zájmy veřejnými, zájmy celé společnosti, může mnohdy dojíti ke konfliktu; a rozhodujíce otázku, který z obou sporných zájmů má v takovém případě ustoupiti do pozadí, zákonodárci nemohli jinak, než rozhodnouti rozpor v neprospěch zájmů soukromých a připustiti více méně značné omezení vlastnictví soukromého.
Omeziti vlastnictví soukromé možno různými způsoby, z nichž nejdůležitější jest v. V. jest akt správy státní, jímž vlastník je zbavován svého práva vlastnického ve prospěch určitého subjektu právního, anebo jímž pro tento subjekt právní zřizováno jest právo věcné na cizí věci. V. moderního zákonodárství nechce však nijak poškoditi osobu, proti níž akt vyvlastňovací jest namířen, nýbrž chce jenom omeziti její disposiční právo k určitému předmětu. Proto zákonodárství zavazuje subjekt, v jehož prospěch k v. došlo, aby osobě v-m dotčené nahradil všechnu škodu v-m způsobenou.
V právu rakouském v. v zásadě jest připuštěno § 365 všeob. zák. obč., jenž zní: »Vyžaduje-li toho všeobecné dobro, musí člen státu postoupiti proti přiměřenému odškodnění i úplné vlastnictví věci.« V praxi dochází k v. nejčastěji za účelem zřízení železné dráhy, a proto také zákon rakouský ze dne 18. ún. 1878 č. 30 ř. z. jednající o tomto předmětě, jest pro právo vyvlastňovací největší důležitostí.
Tento zákon zahrnuje pod pojem v. úplné odstoupení pozemkův, odstoupení pramenův a vod soukromých, zřízení služebností a jiných práv věcných na nemovitostech, jakož i odstoupení a zrušení takových práv a trpění zařízení, která omezují výkon práva vlastnického nebo výkon jiného oprávnění na pozemku vyvlastňovaném. V. může býti buď trvalé nebo dočasné. Toto je však vyloučeno při budovách a takových pozemcích, jichž podstata by pravděpodobně podstatně a trvale byla změněna zamýšleným užíváním. O otázce, zdali vůbec má dojíti k v. za účelem zřízení železné dráhy, rozhoduje politický úřad zemský, který zařídí také poznámku o nálezu vyvlastňovacím v knize pozemkové. Nedohodnou-li se strany o výši náhrady, jež má býti poskytnuta, rozhoduje o ní soud okresní, v jehož obvodě leží pozemek vyvlastňovaný. Dokud v. není provedeno, může železná dráha od řízení ustoupiti do jednoho roku a nahraditi majiteli pozemku všechnu škodu řízením jemu způsobenou; vlastník pozemku může ustoupiti po uplynutí jednoho roku.
Poněvadž nemá u nás stát výhradné právo na zřizování železných drah, jest zřejmo, že v., ač děje se aktem správy státní, nemusí býti provedeno ve prospěch státu, nýbrž že státi se tak může i ve prospěch jiné korporace veřejné, ba i ve prospěch soukromníka, jenž železnou dráhu chce zříditi. Jediným momentem rozhodujícím jest zájem veřejný.
V. ve prospěch železné dráhy jest sice případem nejčastějším, nikoli však jediným. Řada speciálních zákonův obsahuje ustanovení, kdy a za jakých okolností může býti provedeno v. Tak na př. zákon vodní povoluje v. vod soukromých ve prospěch obcí, které samy nemají dostatek potřebné vody, připouští v. pozemků potřebných k přistání a zakotvení lodí, vorův a zřízení cesty pobřežní, jakož i nucené zřízení služebností vedení vody přes pozemek. Rovněž zákon horní ukládá každému vlastníku pozemků povinnost, postoupiti podnikateli dolů pozemky potřebné k provozování dolování, a obsahuje podrobné předpisy v. se týkající. Také řády stavební a jiné zákony obsahují ustanovení o v. ponejvíce po vzoru zákona o drahách železných.
Čím větší povinnosti ukládány jsou na bedra státu, čím hlouběji stát zasahuje do soukromých práv jednotlivých občanů, tím nalehavější stává se pro stát, aby měl pokud možno nejvíce ruce volny, aby nebyl vlastnictvím soukromým omezován, tím větší důležitostí stává se právo na v.
Literatura: Vedle všech systémů práva občanského, které v-m se zabývají, srv. Randa, Právo vlastnické, a zvláště Pražák, Das Recht der Enteignung in Österreich. LWr.