Ottův slovník naučný/Vymknutí

Ottův slovník naučný
Výminka	Vymknutí	Výmola

Údaje o textu
Titulek:	Vymknutí
Autor:	Duchoslav Panýrek
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 38-39. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Vykloubení

Vymknutí, vykloubení (lat. luxatio) jest úraz, který nastane, když následkem prudkého pohybu, který je kloubu nepřiměřený, kloubní plochy, t. j. oba konce kosti v kloubu spojené, odskočí a zůstanou trvale oddáleny. Tu buď obě plochy nedotýkají se spolu nikde (v. úplné) nebo jen z části jsou oddáleny, z části spolu se stýkají (v. neúplné, subluxace). Podle příčin je v. nejčastěji zaviněno úrazem (v. traumatické); jindy nepatrný podnět způsobí v. v kloubu chorobně změněném (v. pathologické či spontanní). Zvláštní tvar v. je v. vrozené čili kongenitální. V. jest úraz dosti řídký – zlámaniny podle běžných statistik jsou aspoň desetkráte častější – a nejčastěji postihuje úraz ten kloub ramenní. U muže jsou v. 3–5kráte častější, než u ženy. Čím mladší věk, tím řidší v něm v. V. způsobuje skoro vždy síla z vnějška na tělo působící; řídké jest v. způsobené tahem svalu, tedy vnitřní silou, na př. v. dolní čelisti. Síla působí buďto na kloub samotný (v. přímé) nebo dojde k vykloubení bez přímého vlivu svalu na kloub (v. nepřímé). Vykloubená čásť zůstane pak buďto na místě, kam se dostala, nebo se později (pokusy o napravení) dostane jinam. Změny, jež při v. nastávají, jsou: roztržení pouzdra kloubního, po př. sousedních měkkých části, cev, svalů, nervů, vaziva atd., někdy i ulomení části kosti, neb chrustavkového povlaku. Z toho vyplývá bolest, krvácení, otok, později zánět; z nehybnosti kloubu vyplývá úbyt svalů, z krvácení otoky, modřiny, často rozsáhlé, z přetržení nervů poruchy pohybu a citlivosti atd.

Zevně patrno jest v. podle těchto známek: 1. Změněný tvar poraněného místa, srovnáváme-li je se stejnojmeným místem druhé strany (výstupek, kde na druhé straně není a kde ho v poměrech normálních nebývá, jinde zas jáma, kde ji nemá býti). Změny ty jsou nejpatrnější záhy po úraze, později zánětlivý otok a výlev krve je zastře. 2. Úd vykloubený je kratší nebo delší. 3. Má odchylný směr. 4. Nelze jim pohybovati ve směrech kloubu tomu vlastních, leda malou měrou a za velikých bolestí. Odborník hmatem a podle pohybů pozná, oč běží, ač časem i jemu nesnadno se orientovati, zvláště když jde o vykloubení a zlomeninu pohromadě. Jemu zkoumáni paprsky Roentgenovými (skiaskopie) velmi úkol usnadňuje. Laiku však není dovoleno pohyby a prohmatáváním zkoumati, oč běží, ježto by způsobil roztrhání tkaně ještě těžší a nové krvácení (nemluvě o bolestech) a pro první pomoc stačí jen tušiti, že jde o ten úraz. {{Prostrkaně|Průběh bývá různý podle toho, o který a jak veliký kloub běží atd. Vždy vyžaduje však léčení několikanedělního (asi 4nedělního), klidu v obvaze za 4–6 dní střídaném s opatrnými pohyby, elektrisací, později lehkou massáží, koupelemi atd.

V. páteře, zvláště v krční části, je skoro vždy smrtelné. Jde-li o t. zv. v. zastaralé, t. j. takové, jež nebylo upraveno, bývá nezbytno krvavě je napraviti, t. j. nožem přerušiti, co vpravení vykloubené kosti je na překážku. Toto skoro vždy zaviňují lidoví napravovači po venkově, kteří po některém neúčelném tahání nemocného prohlásí, že v. je napraveno, načež po několika dnech, když otok a zánět vymizel, zbývá nehybnost a nepotřebnost údu. Lidé pak teprve vyhledávají pomoci lékaře.

Jde-li o první pomoc při v., má ten, kdo k úrazu se naskytl, jakmile dospěl ku podezření, že jde o v., ihned povolati lékaře. Zatím, běží-li o v. horní končetiny, vloží se do třírohého šátku č. mitelly (v. t.) a na kloub porouchaný přiloží se studený obklad, po př. náčinek z »bílé vody« (octanu hlinitého). Prohmatávání místa úrazem postiženého, pohyby násilné, aby snad povaha úrazu byla zjištěna nebo náprava zjednána, neodborníku jsou naprosto zapověděny. V. na dolní končetině vyžaduje nezbytně, aby poraněný ležel.

Z podobných příčin vzniká podvrtnutí (viz Distorse), pohmoždění blízko kloubu nastalé a zlámanina (v. t.). Pnrk.