Ottův slovník naučný/Vyhledávací zásada
| Ottův slovník naučný | ||
| Výhled | Vyhledávací zásada | Vyhledávání přípravné |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Vyhledávací zásada |
| Autor: | Karel Heller |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýsedmý díl. Praha : J. Otto, 1908. s. 27. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Vyhledávací zásada. Ačkoli v soudnictví moderním, pokud jde o sporné záležitosti soukromoprávní, víc a více uplatňuje se vliv moci soudcovské na průběh processu, přece obmezuje se tento vliv nepřekročitelnou mezí, aby process nezvrhl se ve vyšetřování. Soudce může vybízeti strany, aby svá udáni doplnily, aby nabízely důkazy, ale nesmí – až na malé výjimky – pustiti se do vyšetřování mimo návrhy nebo bez návrhů stran (viz Projednací zásada). Jestliže soudci dána jest moc anebo povinnost, aby dělal více, zejména, aby vyšetřoval sám případ, aby sám se staral o průvodní prostředky a důkazy v příčině rozhodných okolností, tu nelze mluviti již o projednávání, nýbrž o vyhledávání (vyšetřováni). V. z. má mnohé momenty v sobě, které jsou na pováženou vůči požadavku objektivnosti a nestrannosti; neboť, kdo vyšetřuje případ, sotva kdy jest všestraný, aby vyšetřil všechno, co jest pro et contra, tím méně pak může se od něho čekati, že by netvořil si během vyšetřování úsudek, kterýť by ovládal vyšetřování další. Tyto důvody, kteréž opřeny jsou o historickou zkušenost, jsou to, jež nepřipouštějí závažnější uplatnění v. z-dy v processe. Pouze v řízení ve věcech manželských (neplatnost, rozluka neb rozvod manželství) se vyskytute; zde totiž soud pečovati má o zjištění pravdy obsáhlejším způsobem. Tato povinnost hlavně značí se v tom, že, i když ve sporu o neplatnost neb o rozloučení manželství obě strany doznávají souhlasně překážku manželství resp. příčinu rozlučovací, doznání jejich netvoří dokazu. V. z. jest zásadou rázu ryze processního; týká se totiž otázky, pokud soud starati se má o vyšetření a zjištění fakt rozhodných pro předmět sporu. Pánem sporu zůstává však strana. V řízení nesporném ovšem v. z. má širší pole, pokud jde o záležitosti, v nichž soud z moci úřední zakročuje (na př. poručenské, opatrovnické). kh.