Ottův slovník naučný/Vánoce

Ottův slovník naučný
Vannutelli	Vánoce	Vánoční ostrov

Údaje o textu
Titulek:	Vánoce
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýšestý díl. Praha : J. Otto, 1907. s. 399. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Vánoce

Vánoce (t. j. svatá noc), veliký svátek církevní zasvěcený památce narození Páně dne 25. prosince. Němci zovou jej Weihnachten, Angličané Christmas, Francouzi Noël (t. j. Natalis) Rusové Rožděstvo Christovo, Slováci Kračún (t. j. nejkratší den), Jihoslované Božic (t. j. mladý Bůh, syn Boží). Svátek tento zavedla církev ve IV. stol. a přizpůsobila jej k slavnosti pohanské zimního slunovratu, kdy podle domnění lidu »slunce se rodí« (dies natalis Solis invicti, jejž církev přeměnila na festum nativitatis Christi), jejž církev přeměnila na festum nativitatis Christi) a chystá se obrat k létu. V tu dobu Římané stavívali svoje Saturnalie a bezpochyby též jiní národové pokládali dobu zimního slunovratu za dobu posvátnou a tajemnou. Svědčí o tom posavadní zvyky a pověry Štědrého večera (v. t.), té chvíle tajemné, plné kouzel a čárů, kdy veškerá příroda jest oživena, kdy domácí hovádka mezi sebou hovoří a člověku odhaluje se budoucnost. Jihoslované přinášejí do domu a zapalují badnjak (v. t.) a na boží hod vánoční očekávají první návštěvu polaznika n. polažajnika, který přišed sype na práh obilí a udeřiv lopatou do hořícího badnjaku, až jiskry lítají, říká: »Ovoliko (tolik) goveda, ovoliko konjâ, ovoliko kozâ, ov. ovacâ, ov. krmakâ (krmníků), ov. košnicâ (úlů), ov. sreće i napredka (štěstí a zdaru)«. To prý přináší štěstí. — V. u lužických Srbů viz Srbové Lužičtí, str. 961. — U nás na boží hod vánoční chodí koledníci zpívajíce a dárky sbírajíce (viz Koleda). Hospodářové přejí sobě, aby o v-cích mrzlo a bylo jasno, neboť podle jejich pranostiky: »bílé v., zelené velkonoce; světlá koleda, tmavá (plná) stodola; jasné v., mnoho vína a ovoce; lepší v. třeskuté než tekuté« a j.