Ottův slovník naučný/Tula

Ottův slovník naučný
Tul.	Tula	Tula (ozdoba)

Údaje o textu
Titulek:	Tula
Autor:	Pavel Papáček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 853. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Tula

Tula, rus. gubernské a új. město rozložené po obou stranách řeky Upy a říček do ní se vlévajících (250 m n. m.) většinou v nízké bahnité dolině, tak že některé části města každým rokem (na jaře) bývají zaplavovány. Město jest poměrně pěkně zařízeno, má dosti kamenných budov, vodovod a tramway. Z památek starých zachovalo se poměrně málo. Kreml postaven byl v XVI. stol. a později obnoven. V něm jsou dva sobory, kolem něho sad. Celkem jest v Tule 40 církví pravoslavných, nejpěknější jest Uspenský sobor (z r. 1742—44) se znamenitými freskami (posledními to takořka památkami staroruského malířství toho druhu), dva kláštery, katol. a luther. kostel. Z ostatních budov zasluhují zmínky: arsenál, divadlo, šlechtická beseda, nádraží a budovy zbrojovky. Obyvatelstva bylo r. 1897 napočteno 111.048, r. 1901 109.352. T. jest sídlem úřadů gubernských, újezdních, biskupa pravoslavného (s titulem biskupa tulského a bělevského); má mnoho škol (r. 1899 bylo jich 79 se 4345 žáky a 2777 žačkami, dnes mnohem více): dvě gymnasia, progymnasium, reálku, seminář, kadetní školu, duchovní seminář, felčarskou a babickou školu, technickou železniční, zbrojnickou a sadařskou školu. Několik knihoven. Mnoho ústavů dobročinných: útulny, špitály, invalidovna, ústav pro slepé děti, dům pro cestující (ročně noclehuje v něm i 70.000 lidí), 19 nemocnic s 820 postelemi, asi 30 dobročinných spolků. Veliký význam má T. v průmysle a obchodě. Z továren zdejších první místo zaujímá světoznámá císařská zbrojovka (Императорскій оружейный заводъ) založená na počátku XVIII. stol., jež zaměstnávala i 8 až 10 tisíc dělníků. Druhé místo zaujímají továrny na samovary a součástky jejich, mnoho továren na rozmanité výrobky železné (nože, skoby, podkovy atd.) a na smaltované stříbrné zboží »tulské«. Vedle toho jsou tu továrny na výrobu patron, hospodářských strojů, veliká výroba harmonik, pivovar, raffinerie cukru a nafty, koželužny a j. Kustarnickým průmyslem velmi rozmanitým živí se asi 6000 lidí (nejvíce jich hotoví zboží kovové, pak harmoniky a chvatně známý tulský perník). Celkem tulské továrny vyrobí asi za 14½ mill. zboží a zaměstnávají 18.000 dělníků. Velmi mnoho obyvatelstva zaměstnává se i sadařstvím. Školky tulské zaopatřují venkov zejména jabloněmi. Při znamenitém průmysle jest i znamenitý obchod. Vyvážejí se výrobky průmyslné (mnoho jich jde na Nižegorodský jarmark) a přivážejí se suroviny. Výhodné železniční spojení (T. leží na křižovatce tratí Moskva - Kursk a Vjazma - Syzraň) obchod znamenitě podporuje. V poslední době soustřeďuje se v Tule i obchod s obilím a hospodářskými plodinami vůbec. R. 1899 naloženo bylo v Tule celkem 3½ mill. pudů rozmanitého zboží, a vyloženo 16½ mill. pudů (hlavně surovin). Vedle řady bank a pojišťoven jest v Tule filiálka Říšské banky. Městský důchod přesahuje ½ mill. rublů. — Kdy T. byla založena, není známo, po prvé vzpomíná se mezi městy rjazanskými k r. 1146. Trpěla mnoho nájezdy tatarskými. Ve století XIV. vládla tu tatarská cářice Tajdula. R. 1503 T. připojena k Moskvě a byla opevněna a vzoorovala útokům krymských Tatarů. R. 1605 uznala cářem Lžidimitrije. V XVI. stol. počíná tu již vznikati průmysl železářský (tehdy objevena na blízku ložiska rudy železné). R. 1632 zakládá tu Hollanďan Vinius první továrnu na zbraně. Zvláštní pozornost věnoval Tule Petr Veliký. Za něho založena a Čulkovem zdokonalena státní zbrojovka. Gubernským městem jest T. od r. 1775.

Tulská gubernie přináleží k centrální zemědělské oblasti ruské hraničíc na s. s moskevskou, na v. s rjazanskou, na jv. s tambovskou, na j. a jz. s orlovskou a na z. s kalužskou gubernií, zaujímá 30.958 km². Rozkládajíc se na t. zv. Středoruské vypnulině a dosahujíc v některých částech (na jihu) i 300 m nadmořské výše, jest téměř napořád rovinou přerušovanou hlubokými místy i skalnatými úžlabinami. Geologicky tulská gubernie náleží k útvaru kamenouhelnému (větší severní čásť) a k devonskému (čásť jižní), na dvou místech (při jižní hranici a na sv.) objevuje se menší měrou útvar jurský. Půda gub. tulské jest v části jv. černozem, v sz. hlína a písek (суглинка). Vodopisně náleží k oblasti Kaspického asi ¾ povrchu (t. j. poříčí Oky) a k oblasti Azovského moře asi ¼ (poříčí Donu). Do Oky (splavné po celé délce) vtéká s pravá Zuša, Upa, Osetr; Don, jenž se tu pramení, nemá význačnějších přítoků. Jezer je málo, z největších Ivanozero (bývá dosud chybně označováno jako společný pramen Donu a Šatu [pob. Upy]). Močálů jest rovněž jen něco málo v dolinách řek. Podnebí jest mírné. Roční průměrná teplota +4,5° Pršek jest dosti (v Aleksějevském v létě 204, ročně 646 mm). Obyvatelstva (r. 1901) napočítáno 1,419.456; z toho 665.910 mužského a 753.546 ženského pohlaví. (R. 1897 napočteno 1,432.743 duší, z čehož v městech bydlilo 167.961.) Podle náboženství jest 99,5 pravoslavných, z ostatních vyznání nejvíce zastoupeno židovské (0,2 %). Podle jazyka krom 5320 lidí všichni jsou Rusové. Půda podle hodnoty dělí se takto: orné jest celkem 74 %, z toho se osévá 65,4 %, luk a pastvin jest 256.402, lesní 257.108, ostatní plodné 119.224, neplodné 80.378 děsjatin (à 1,09254 h). Převládá trojhonné hospodářství. Užívání pluhu a jiných strojů (kromě mlátiček a mlýnů) posud málo je rozšířeno. Nejpokročilejší jsou kraje od Tuly na sever. Z ozimů pěstuje se nejvíce žito (na 99 % připravené půdy). Z plodin, jež na jaře se sázejí nebo sejí, zaujímá oves 69,6 %, brambory 12,l %, pohanka 5,6 %, čočka 4,1 %, konopí 3,4 %, proso 2,9 %, len 0,8 %, hrách 0,7 %, ječmen 0,5 %, cukrovka 0,2 % a jarní pšenice 0,1 % připravené půdy. Malou měrou pěstuje se tabák. Zahradnictví kvete hlavně okolo Tuly. Sadů je všude hojně. Lesy jsou listnaté; 45 % lesní půdy zaujímá dub. Chov dobytka pěstuje se jen jako doplněk hospodářství; samostatného významu nemá. R. 1900 bylo v gub. tul. 356.265 koní, 320.464 skotu, 966.480 ovec, 142.650 prasat. Včelařství jest slabé. 82 % dobytka náleží sedlákům. Vedle polního hospodářství velmi rozvinut je průmysl. V r. 1899 bylo v činnosti 920 továren a závodů s 20.601 dělníkem a výrobou zboží za 19 ½ mill. rublů. K rozvoji průmyslu neobyčejně přispěla hojnost uhlí (r. 1899 dobyto v 7 kamenouhelných dolech 7,760.000 pudů uhlí a 221.000 pudů kyzu, jenž dodává se do chemických továren v Moskvě), jako železářský průmysl podmíněn jest neobyčejným bohatstvím rudy železné. Závodů zpracováním železa se zabývajících mimo výše vzpomenutou zbrojovku v Tule jest 98 a zaměstnávají 6117 dělníků. Proslulá výroba samovarů soustřeďuje se hlavně v Tule a souvisí s kustarnickým průmyslem téhož oboru (44 závody s 2380 dělníky, výroba zboží za více než 2 mill. rublů); podobně jest i s výrobou harmonik; výroba latunu (směs mědi s cinkem; 5 závodů s 1300 dělníky; zboží skoro za 1 mill. rub.); rozmanitých jiných zpracováním kovů se zabývajících továren jest 38 (s 1334 dělníky; vyrobí zboží za více než 1 mill. rublů). Cukrovarnictví spíše se zmenšilo. Značné jest lihovarství, jemuž materiálem jsou brambory. Škrobáren jest 24. Mnoho lidí hledá si výživu mimo své sídlo. Z některých okresů odchází ai 41,1 % mužského obyvatelstva; průměrem pak mužů 16,7 %, žen 29 %. Kustarnický průmysl velmi jest rozšířen. Obchod vnitřní provozuje se hlavně s obilím, skotem, dřívím, kustarními výrobky, vyváží se kromě obilí množství tovaru kovového a líh. Střediskem obchodu jest T., vedle ní Jefremov, Bogorodica a j. Jarmarků jest 98; bank 10; několik záložen. Železniční síť jest dosti hustá; má 967 km. Silnic hlavních jest 510 km, druhých 2634 km. Splavných řek jest asi 250 km. R. 1899 bylo v tulské gubernii celkem 1692 škol (s 54.965 žáky a 22.094 žačkami); z toho bylo středních škol 17 (s 3800 žáky a žačkami), odborné 4. Škol farních a prvopočátečných r. 1899 bylo 845 (podle dat z r. 1902: 1109); celkem po vsích 1552 školy. Při 18 % škol pořádány byly lidové vzdělávací přednášky. Z novobranců r. 1898 bylo negramotných 36,9 % (r. 1878 ještě 68,6 %); z gramotných mohlo se vykázati školním vysvědčením 17,3 %. Bibliothek jest v tul. gub. 16, lidových čítáren 22, knihkupectví 10, typografií a lithografíí 13. Časopisy dva. Kostelů pravoslavných jest 949 (751 kamenných), klášterů je 21, katolický a evangelický jeden. 2 židov. modlitebny. Lékařů (podle dat z r. 1898 a bez vojenských) jest 137 (7 žen), felčarů 153, felčarek 34, porodních bab 90. Nemocnic 109, lékáren 29. Zaopatřovacích ústavů jest málo; nejvíce v Tule. Gubernie tulská dělí se na 12 újezdů: tulský (má na 2387 km² 211.059 obyv.), aleksinský, bogorodský, bělevský, čerňský, jepifaňský, jefremovský, kaširský, krapivenský, novosilský, odojevský a veněvský. Do hosudarstvenné dumy volí 76 volitelů 6 poslanců (jednoho z nich město T. samo). — Za starodávna nynější gub. tulská obydlena byla finskými plemeny (v severní části bydlili asi Mordvini). Později usadili se tu slov. Vjatiči. V době údělného panství kraj náležel ke knížetství Černigovskému, potom částečně k Moskvě, Rjazani a Litvě. R. 1719 zřízená tulská gubernie měnila později nejednou své hranice. Srv. V. P. Semenov, Rossija, svazek II. 1902, kdež uvedena také příslušná literatura. Pp.