Ottův slovník naučný/Triumf
Ottův slovník naučný | ||
von Trittenheim | Triumf | Triumvirát |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Triumf |
Autor: | Otakar Jiráni |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 771–772. Dostupné online. |
Licence: | PD old 70 |
Heslo ve Wikipedii: Triumf |
Triumf, u Římanů děkovná slavnost za dosažení vítězství, na niž měl nárok vrchní vojevůdce opatřený imperiem ústavně na něho přeneseným. Teprv později stanoveno za podmínku též pobití aspoň 5000 nepřátel. Právo povolovati t. náleželo senátu, jenž při té příležitosti zasedal obyčejně ve chrámě Bellonině; s ním jednal vojevůdce, on povoluje též peníze k slavnosti potřebné. Do tohoto práva senátu vměšovali se později tribunové lidu a concilia plebis tím, že jednak vyzývali oblíbené vojevůdce, aby triumfovali, jednak podporovali senát při povolování t-u nebo na odpor se mu stavěli, jestliže jim osoba vůdcova nevyhovovala. V případě, že vojevůdci t. nebyl povolen, mohl slaviti na svůj náklad soukromý t. na hoře Albánské v chrámu ochránce spolku latinského, Jova, zv. Latiaris. Každý t. předpokládá imperium, ale ježto konal se v obvodu městském, kde imperium mizelo, bylo třeba k t-u zvláštní dispensace, již uděloval lid nebo senát. Za císařství jest t. zpravidla vyhrazen císařům a vítězný vojevůdce dostává pouze odznaky triumfální (ornamenta triumphalia). T. mohl býti povolen i za rozhodné vítězství námořní a slul pak t-us navalis; blíže však znám není. Nevyhověl-li vojevůdce všem podmínkám, byla mu povolena pouze ovatio (viz Ovace). – V den od senátu určený uspořádal se na poli Martově u brány vítězné (porta triumphalis) slavnostní průvod. Tu čekal vojevůdce, jenž až dosud nesměl vstoupiti do města, a sem také vyšli mu vstříc senátoři a úředníci. Ti počínali průvod; po nich následoval sbor pištců a trubačů (tibicines a cornicines). Za nimi ubíraly se vozy a nosiči s kořistí válečnou, jejiž množství, cenu, jakož i jména dobytých zemi a měst bylo lze poznati z nápisů upevněných na vysokých tyčích. Potom vedena zvířata obětní, bílí býci s pozlacenými rohy a bílými stužkami na hlavě. Je provázeli knězi a obětníci. Za nimi neb i před nimi neseny zbraně, odznaky a jiné trofeje nepřátelům ukořistěné a za těmi kráčeli spoutaní zajatci, kteří byli na foru ihned do vězení odvedeni a někteří hned popraveni. Následovali liktoři vojevůdcovi v nachových tunikách; jejich fasces zdobeny byly vavřínem a ovinuty nachovými stužkami. Bezprostředně před vojevůdcem kráčeli hudebníci a sluhové s kadidly. Vítěz jel stoje na nádherném voze triumfálním taženém čtyřmi bělouši. Oděn byl tunikou s vyšitými palmovými ratolestmi (tunica palmata) a nachovou, zlatem protkanou togou (toga picta). Oblek tento sňat byl se sochy Jova Kapitolského. Na hlavě měl vavřínový věnec a mimo to držel nad ním obecní otrok těžký zlatý věnec (corona triumphalis). V pravici měl žezlo ze slonoviny, zdobené na vrchu zlatým orlem. Vítěze provázeli synové a nejbližší mužští příbuzní jeho jedouce buď na koních vedle vozu neb i na koních vozu samého; za nimi jeli legáti a tribunové vojenští a konečné následovalo ověnčené a ozdobené vítězné vojsko a zpívalo pochvalné i posměšné písně na vojevůdce. Lid plnící ulice vítal vítěze pokřikem »io triumpe« a házením květin. Průvod ubíral se s pole Martova branou Karmentskou přes Velabrum do Velkého cirku a odtud po Svaté cestě na forum a po svahu vzhůru ke chrámu kapitolskému. Tam obětováni Jovovi býci a věnován mu zlatý věnec vítězův a díl kořisti. Pohoštěním účastníků i lidu, podělením vojínů a hrami všeho druhu skončila se slavnost. Památka t-u zvěčňována byla zvláště za císařství vítěznými oblouky. O.J-i.