Ottův slovník naučný/Titulus

Ottův slovník naučný
Titulatura	Titulus	Tituler

Údaje o textu
Titulek:	Titulus
Autor:	Josef Vančura
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 475. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Titulus, lat.: 1) T., u starých Římanů nápis, umístěný pod voskovými maskami předkův (viz Imagines 1), dále nápis na svitku papyrovém (starověké knize), na budově, soše, oltáři atd. Zejména často značí t. nápis náhrobní.

2) T. zove se právní jednání nebo jiná právnická skutečnost, která byla důvodem vzniku jistého práva nebo držby; podle těchto skutečností dělíme pak i t-ly, rozeznávajíce na př. t. pro empto, byla-li věc koupena, t. pro donato, byla-li získána darem, t. pro soluto, pro transacto, pro dote, pro herede, pro legato, pro derelicto atd. Dále rozeznáváme t. justust, je-li skutečnost jej zakládající uznána právem za řádný důvod nabytí práva, na př. koupě, darování, a t. injustus, na př. při krádeži, zpronevěře; rozdíl tento je důležitým pro otázku řádného vydržení, jehož jednou z podmínek jest držba, opírající se o t. justus, jak souhlasně s právem římským žádá i rakouské právo občanské (§ 1461 r. o. z.). Jiný rozdíl činí se mezi t. verus, je-li právní jednání, na základě kterého byla držba nabyta, právně platným, a t. putativus, není-li tomu tak; též v té příčině nespokojuje se rak. právo (§§ 1461, 1462 r. o. z.) pro řádné vydrženi pouhým t-lem putativným, jejž jinak právo římské, jednalo-li se při něm o pouhý omyl skutkový, za dostatečný pokládalo. J.V.

T. mensae viz Mensa.