Tahiti, Taiti, Otaheiti, největší ostrov ze souostroví Společenského, nazvaného Cookem na počest král. Společnosti londýnské, v již. Tichém okeáně, tvoří spolu s ostrůvky Eimeo, Tetiarou a Mehetia čásť „Etablissements français de l’Océanie“. Skládá se ze dvou částí: sev.-záp. T-nui (Vel. T.), dostupujícího Orohénou výše 2236 m, a j.-východnějšího T-iti s vrcholem 1300 m vysokým. Obé spojeny jsou 2 km širokou šíjí Taravao ve výši 14 m n. m., jež chráněna pevnůstkou výhodně položenou. Povrch jeho měří 1042 km². Celý ostrov vulkanického původu obklopen jest korálovým útesem, jenž však nezabraňuje úplně přístupu k pobřeží nízkému, rovinatému a dobře vzdělanému. Tak je tomu na sev. u mysu Venušina, odkud již r. 1769 Cook pozoroval průchod Venuše, a na sev.-záp. u nynějšího hlav. přístavu a osady Papeete č. Papeiti. Podnebí je příjemné, deště i větry velmi pravidelné, ale rozkvětu zemědělství vadí nedostatek pracovních sil následkem netečnosti domácího obyvatelstva. Tak produkce cukr. třtiny sotva kryje domácí spotřebu; vyváží se pak nejvíce kopra, vanilka, perleť, pomoranče a surový vosk (r. 1903 dohromady za 4,6 mill. fr.), dovážejí se látky tkané, mouka, naložené maso a konservy (3,90 mill. fr.). Obchodní styk je nejčilejší se Spoj. Obcemi, Portugalskem a Francií. Obyvatelé T. náležejí k Polynésanům a vynikají pěknou postavou, výraznou tváří, která u žen má ráz tiché melancholie. Mimo to jejich záliba ve květinách, jimiž rádi se krášlí, pohostinství a přívětivost k cizincům přispěly k tomu, že byli líčeni jako lid šťastný. Ale nechuť ku práci a touha po tanci a zábavě, náklonnost k zlodějství staví je do světla méně idyllického. Počet jejich vzhledem k jiným okeánským ostrovanům málo klesl a posud čítají kol 9000 duší, proti 950 Evropanům, 200 Američanům a 300 Číňanům. Náboženství jsou z větší části protestantského. — Ostrov T., snad Sagittaria spatřená Španělem Quirosem r. 1606, objeven byl r. 1767 Wallisem, navštíven r. 1768 Bougainvillem a rok potom Cookem. R. 1797 usadili se tu angličtí missionáři a tito prostřednictvím domácích panovníků, jmenovitě Pomarea II., zavedli zde protestantismus. Ale když sem přišli r. 1836 katol. missionáři francouzští, byli od královny Pomarey II. vypuzeni. Z toho vznikly spory mezi stranou anglickou a francouzskou, jež vedly r. 1842 k prohlášení protektorátu francouzského. To nebylo uznáno Anglií, až teprve 29. čna 1880 král Pomare V. smlouvou postoupil veškerá svá práva Francii, ale ještě téhož r. 1880 30. pros. prohlášeny T. a závislé ostrovy osadou francouzskou a obyvatelé uznáni za Francouze. Pomare V. obdržel doživotní pensi 25.000 fr. J. V. Picquenot, Géographie physique et politique des établissements français de l’Océanie (Paříž, 1900).
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Tahiti