Údaje o textu
Titulek: Tahiti
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýpátý díl. Praha : J. Otto, 1906. S. 28. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Tahiti

Tahiti, Taiti, Otaheiti, největší ostrov ze souostroví Společenského, nazvaného Cookem na počest král. Společnosti londýnské, v již. Tichém okeáně, tvoří spolu s ostrůvky Eimeo, Tetiarou a Mehetia čásť „Etablissements français de l’Océanie“. Skládá se ze dvou částí: sev.-záp. T-nui (Vel. T.), dostupujícího Orohénou výše 2236 m, a j.-východnějšího T-iti s vrcholem 1300 m vysokým. Obé spojeny jsou 2 km širokou šíjí Taravao ve výši 14 m n. m., jež chráněna pevnůstkou výhodně položenou. Povrch jeho měří 1042 km². Celý ostrov vulkanického původu obklopen jest korálovým útesem, jenž však nezabraňuje úplně přístupu k pobřeží nízkému, rovinatému a dobře vzdělanému. Tak je tomu na sev. u mysu Venušina, odkud již r. 1769 Cook pozoroval průchod Venuše, a na sev.-záp. u nynějšího hlav. přístavu a osady Papeete č. Papeiti. Podnebí je příjemné, deště i větry velmi pravidelné, ale rozkvětu zemědělství vadí nedostatek pracovních sil následkem netečnosti domácího obyvatelstva. Tak produkce cukr. třtiny sotva kryje domácí spotřebu; vyváží se pak nejvíce kopra, vanilka, perleť, pomoranče a surový vosk (r. 1903 dohromady za 4,6 mill. fr.), dovážejí se látky tkané, mouka, naložené maso a konservy (3,90 mill. fr.). Obchodní styk je nejčilejší se Spoj. Obcemi, Portugalskem a Francií. Obyvatelé T. náležejí k Polynésanům a vynikají pěknou postavou, výraznou tváří, která u žen má ráz tiché melancholie. Mimo to jejich záliba ve květinách, jimiž rádi se krášlí, pohostinství a přívětivost k cizincům přispěly k tomu, že byli líčeni jako lid šťastný. Ale nechuť ku práci a touha po tanci a zábavě, náklonnost k zlodějství staví je do světla méně idyllického. Počet jejich vzhledem k jiným okeánským ostrovanům málo klesl a posud čítají kol 9000 duší, proti 950 Evropanům, 200 Američanům a 300 Číňanům. Náboženství jsou z větší části protestantského. — Ostrov T., snad Sagittaria spatřená Španělem Quirosem r. 1606, objeven byl r. 1767 Wallisem, navštíven r. 1768 Bougainvillem a rok potom Cookem. R. 1797 usadili se tu angličtí missionáři a tito prostřednictvím domácích panovníků, jmenovitě Pomarea II., zavedli zde protestantismus. Ale když sem přišli r. 1836 katol. missionáři francouzští, byli od královny Pomarey II. vypuzeni. Z toho vznikly spory mezi stranou anglickou a francouzskou, jež vedly r. 1842 k prohlášení protektorátu francouzského. To nebylo uznáno Anglií, až teprve 29. čna 1880 král Pomare V. smlouvou postoupil veškerá svá práva Francii, ale ještě téhož r. 1880 30. pros. prohlášeny T. a závislé ostrovy osadou francouzskou a obyvatelé uznáni za Francouze. Pomare V. obdržel doživotní pensi 25.000 fr. J. V. Picquenot, Géographie physique et politique des établissements français de l’Océanie (Paříž, 1900).