Ottův slovník naučný/Svépomoc

Ottův slovník naučný
Svensksund	Svépomoc	Svépomocná společenstva

Údaje o textu
Titulek:	Svépomoc
Autor:	Josef Vančura
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýčtvrtý díl. Praha : J. Otto, 1906. s. 423–424. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Svépomoc

Svépomoc, t. j. provedení právního nároku vlastní silou bez dovolání se pomoci příslušného úřadu, není z pravidla dovolena. Tak již v právě římském násilná s. byla prohlášena za čin trestný zákony Juliovými de vi publica a de vi privata, podle decreta Markova pak svémocné zabavení věcí dlužníkových věřitelem trestáno bylo ztrátou pohledávky, a podle konstituce z r. 389 násilné odnětí vlastní věci z cizí držby ztrátou práva vlastnického. Též právo rakouské zakazuje s. všeobecně v § 19 rak. obč. z., a připouští ji jen zcela výjimečně, tak na př. v § 1321 rak. obč. z. dovoluje vlastníku pozemku zabaviti cizí dobytek, jenž mu na poli škodu způsobil, pokud toho k pojištění svého náhradního nároku potřebuje. Naproti tomu dovolena jest podle zásady vim vi repellere licet (násilí odrážeti násilím) s. jako obrana proti útoku třetí osoby, a to nejen ve prospěch vlastníka věci, ale i pouhého držitele, ano i detentora jejího (§ 344 r. obč. z.). Pokud se s. připouštěla ve starých právních řádech, o tom viz čl. Faida, Lantfrít, Mír (boží) a Msta krevní. O s-i v právě trestním srv. čl. Nutná obrana. J.V.