Ottův slovník naučný/Nutná obrana

Údaje o textu
Titulek: Nutná obrana
Autor: Josef Prušák
Zdroj: Ottův slovník naučný. Osmnáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. s. 507–508. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Nutná obrana

Nutná obrana. Čin objektivně bezprávný a trestný je činem právně dovoleným, tedy i beztrestným, byl-li spáchán v n-né o-ně. N-nou o-nou je odražení bezprávného útoku potřebným k tomu poškozením právních statků útočníkových. Důvod přípustnosti n-né o-ny spočívá v tom, že právo nikdy nemá ustoupiti bezpráví. Nejnepatrnější statek právní každý může hájiti proti útoku bezprávnému, byť i obětováním nejdražších statků útočníkových; osoba útok odrážející nemusí tu ani býti totožná s osobou, na jejíž statky se útočí. Charakteristickou známkou n-né o-ny jest okolnost, že právo stojí proti bezpráví. Meze, v nichž n. o. se připouští, jsou dány pojmem jejím: útok musí býti bezprávný a obrana ohroženého nesmí přestoupiti mezí naprosté nutnosti.

K uvedenému pojmu n-né o-ny dospěla věda právní pozvolným vývojem teprve koncem XVIII. stol. a ještě dnes v jednotlivých zákonech trestních základní myšlenka není důsledné provedena. Tak § 2. rak. trest. z. z r. 1852 (in fine) připouští n-nou o-nu toliko proti útoku na život, svobodu a jmění a nedopouští jí při útoku na česť, ač není pochybnosti, že česť je vynikajícím statkem právním, jenž vyžaduje nemenší ochrany než majetek a zdraví.

Přestoupení n-né o-ny (excessus) jest trestno, buď jako čin dolosní neb culposní. Rakouské zákonodárství (ve shodě s jinými zákony trestními) prohlašuje však za n-nou o-nu ještě takové činy, při nichž ze zděšení, strachu neb uleknutí meze n-né o-ny de facto byly překročeny, kdežto však dle něm. zák. tr. překročení takovéto je beztrestným, může dle rak. tr. z. býti trestáno jako delikt culposní, okolnosti skutkové jsou tu rozhodny (§ 2. in fine, § 335. a 431. rak. z. tr.).

Od n-né o-ny nutno rozeznávati nouzi (neodolatelné donucení) – § 2. lit. g rak. z. trest. Kdežto při n-né o-né nebezpečí pro statky právní přivoděno bylo bezprávným útokem, vzniklo při nouzi z jiných příčin. Nebezpečí vzniklé je tu však takové povahy, že nelze zachrániti vlastních neb cizích statkův právních, leč bychom obětovali právní statky druhého. Na př. při požáru zachrání někdo život svůj obětováním života cizího, vlastník statku, aby zachránil jmění své, dá strhnouti krytbu stavení sousedního. Nestojí tu tedy již právo proti bezpráví, nýbrž právo proti právu, nastává kollise práv. Tím dán jest rozdíl mezi n-nou o-nou a nouzí. Bezprávný čin v nouzi spáchaný nepřestává býti činem bezprávným, nýbrž je toliko činem beztrestným, předpokládaje, že tu jsou určité, zákonem blíže stanovené podmínky. Zákon totiž předpokládá, že nelze počítati s takovou zdatností povahy lidské, aby člověk v kollisi práva svého s právem cizím bezvýjimečně z ohledu na cizí obětoval právo vlastní, uznává se, že pohnutky obětovati cizí k záchraně vlastního mohou býti tak silny, že normálnímu člověku nelze jinak, než dotknouti se cizího práva, a tu prohlašuje zákon čin takový z ohledu k pohnutce za beztrestný; ale tento zřetel k pohnutce vede k tomu, že nikoli již každá kollise práva vlastního s právem cizím dává právo obětovati cizí statek právní, nýbrž toliko kollise práva silnějšího se slabším, neb alespoň práv rovnocenných. Přední podmínkou beztrestnosti při nouzi jest větší cena, neb alespoň rovnocennost statku zachráněného a statku obětovaného; nikdo nesmí obětovati cizí život, aby zachránil nepatrnou věc majetkovou; prospěch získaný musí býti v příznivém poměru ku prospěchu obětovanému.

Rak. zákon zmiňuje se o nouzi velmi stručně a nedostatečně; praví v § 2.: čin není zločinem, když spáchán byl z neodolatelného donucení. Nejasné toto ustanovení zákonné ponechalo volné pole výkladu vědeckému, jenž předem opírá se o právo cizí. Podotknouti nutno, že naprosto nesprávné dle rak. pr. trestního je mínění, že nouze se omezuje toliko na ty případy, kdy v nebezpečí se octl pachatel neb osoba jemu blízká (opačně § 54. něm. z. tr.); oprávněnou však je podmínka, že stav nouze nesmí pachatelem úmyslně býti přivoděn a že nouzí nesmí se omlouvati ta osoba, jež povinna je čeliti jí na vlastní útraty. Přestoupení nouze dle rak. práva neomlouvá. Prušák.