Ottův slovník naučný/Spiritus

Údaje o textu
Titulek: Spiritus
Autor: neuveden, Josef Zubatý
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. s. 823. Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70

Spiritus, lat., dech; pak duch; důvtip, chytrost, vzlet; líh, alkohol (špiritus).

S. v alchemii prchavé látky, kteréž měly přeměňovati kovy, později vše jemné a prchavé, zvl. mající osvěživý vliv na organismus. Z těch dob zachovala se ve starší farmakologii řada rozmanitých sloučenin a přípravků, kteréž nyní správně označují se podle složení lučebního, tak že název s. jenom přikládává se rozmanitým přípravkům lihovým a destillátům rostlinným.

S. v mluvnictví přídech, zvl. v mluvn. řecké: s. lenis, přídech jemný, hláska neslyšná, vznikající při větším sevření štěrbiny hlasivkové, vyslovujeme-li samohlásku samou, a s. asper, př. ostrý, t. j. hláska h. Ve starém písmě řeckém původně označován jen s. asper znakem H (HA = ha); když tento znak obdržel platnost samohl. é, nebyl přídech označován vůbec, a teprv asi od konce II. stol. po Kr. grammatikové řečtí počali zaváděti znaky, z nichž se vyvinulo označování běžné podnes (ἀ=a, ἁ=ha). S. asper, který byl vznikl hlavně z pův. s nebo j (na př. člen ze so, relativum ὅςjos), v řečtině časem ve výslovnosti zanikl; v některých nářečích, zvl. na př. v nářečí asijských Aiolů, nastalo toto zaniknutí (t. zv. psílosis) již v dobách starých. Ztý.

S. animales, lat. (duchové životní), byli dřívějším dobám principem životodárným. Aby zjev života v těle byl vysvětlen, brán na pomoc pomysl tento. Tito duchové životodární byli něčím třetím vedle duše a těla, mediem mezi oběma těmi podstatami prostředkujícím. Pomysl ten vyskytuje se u Galéna, Novoplatonikův, Otců církevních, sv. Augustina a později až do Bacona Verulamského a Descarta. Ve staré medicině platila domněnka, že duchové životní jako vzdušné pneuma způsobují tep srdce a žilami krev rozvádějí po celém těle, kteráž domněnka byla vyvrácena objevem Harveyovým (viz Harvey  1).

S. familiaris, dobrý duch domácí, hospodáříček, skřítek.

S. rector, lat., řídící neb vůdčí duch nějakého podniku.

S. sanctus, lat., Duch svatý.