Ottův slovník naučný/Harvey

Ottův slovník naučný
Harvestehude	Harvey	Harwich

Údaje o textu
Titulek:	Harvey
Autor:	Ondřej Schrutz, František Xaver Jiřík, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Desátý díl. Praha : J. Otto, 1896. S. 927–928. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Harvey

Harvey [hárvi]: 1) H. William, lékař angl. (* 1578 ve Folkstoně — † 1657 v Hampsteadu). Lékařství vystudoval v Cambridgei a v Italii, zejm. v Padově v l. 1599–1602, kdež byl jeho hlavním učitelem Fabricius ab Aquapedente. Vrátiv se do Londýna, věnoval se vedle lékařské praxe i studiím anatomickým a fysiologickým, stal se osobním lékařem krále Jakuba I. a Karla I., kteří jej v jeho embryologických studiích účinně podporovali. byl přijat do sboru doktorů a byl naň vznesen úkol přednášeti o anatomii. Vědecká badání jeho týkala se hlavně dvou problémů, totiž oběhu krevního a rozvoje plodu zvířecího. H-ovi přísluší zásluha o objevení t. zv. velkého oběhu krevního, ježto t. zv. menší či plicní oběh krevní byl již poměrně dosti dobře znám. Velkou řadou podrobných pokusů přesvědčil se H. již r. 1616 o tom, že veškeré tepny obsahují krev, která přechází do jemnějších tepenek a pak skrze zvláštní porésní hmotu masovou do žilek; odtud se sbírá v žilné kmeny a vrací se k srdci, aby pak prošla plícemi. Základní dílo o tomto objevu bylo uveřejněno teprve r. 1628. Druhá veliká zásluha H-ova spočívá v tom, že rozsáhlými studiemi a pokusy o plození a rozvoji plodovém dokázal zásadu, že veškeří tvorové oživení, zejm. i čtyřnožci, nemohou vznikati samoděk, nýbrž toliko z předchozích organismů a sice vždy z vejce (omne animal ex ovo!). Svými methodami a velkými úspěchy vědeckými měl H. rozhodný vliv na další rozvoj věd přírodních i lékařských, a zejm. fysiologie počíná od něho zvláštní epochu. H. napsal Exercitatio anatomica de motu cordis et sanguinis in animalibus (Frankf., 1628 a čast.); Exercitatio anatomica secunda et tertia de circulatione sanguinis ad Joannem Riolanum filium (Rotterdam, 1649 a č.); Exercitationes de generatione animalium (Londýn, 1651 a č.). Sebraná díla byla vydána několikráte, zejm. r. 1737 a 1846 v Londýně. Srz.

2) H. George, sir, genrista angl. (* 1806 v St. Ninianu, Fifeshire — † 1876 v Edinburce). Z obrazů jeho, jež vyznačují se přesným studiem lidu a teplým koloritem, uvádíme: Vesnická škola (1826); První čtení bible; Porada lékařská (1828); Bitva u Drumelogu (1836); Vesnický učitel (1837); Pohřeb v horách (1844); Hra na ledě; John Bunyan a jeho slepé dítě; Shakespeare obžalován z pytláctví (1872). V posledních létech maloval také skotské krajiny. J-k.

3) H. William Henry, botanik anglický (* 1811 u Limericku — † 1866 v Torquayi), byl prof. botaniky na universitě dublinské a zabýval se soustavným studiem květeny africké a studiem řas angl. a cizích. Napsal o tom namnoze obsáhlé knihy: The genera of South African plants (Kapské Město, 1838, 2. vyd. Londýn, 1868); A Manual of the british Algae (Londýn, 1849); Phycologia britannica (tam., 1846—51, s 388 tab.); Nereis australis, or Algae of the southern Ocean (t., 1847–49); Nereis boreali-americana (New-York, 1858); Phycologia australica (Lond., 1858 - 63, s 300 tab.); Flora capensis (s O. W. Sonderem, Dublin, 1859-65, 3 sv.); Thesaurus capensis or illustrations of the South African Flora (t., 1859 - 63, 2 sv. s 200 tab.).