Ottův slovník naučný/Societates
| Ottův slovník naučný | ||
| Societas | Societates | Société |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Societates |
| Autor: | Josef Vančura |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. S. 581–582. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Societa |
|
Societates, společnosti, jsou smluvená spojení dvou nebo více osob k určitému majetkovému podniku; s. rozeznávají se od spolků, korporací, tím, že nejsou právnickou osobou samostatnou, od svých členů rozdílnou, což jest právně důležito zejm. ve směru tom, že jmění společenské nepřestává býti majetkem zúčastněných společníků. Smlouva společenská byla již v právě římském kontraktem konsensualným, dostačovalať k platnosti její pouhá neformální úmluva, kteráž jak co do předmětu společného podniku, tak co do podílů, jimiž jednotliví společníci jsou na něm zúčastněni, mohla míti obsah přerozmanitý. Neplatnou byla však t. zv. societas leonina (v. t.). Podle předmětu jsou s. omnium bonorum, jež vztahují se na veškerý majetek (i budoucí), dále societas negotiationis, společnost k provozování obchodu, societas quaestus, společnost výdělková, societas unius rei, společnost vzhledem k jedinému jednání neb věci. Značné důležitosti bvly v Římě s. publicanorum, společnosti přejímající v pacht státní příjmy z daní, poplatkův a cel, kteréž vládnouce bohatými prostředky finančními domohly se i mocného vlivu na správu záležitostí státních.
Ze smlouvy společenské vzchází pro každého společníka povinnost plniti umluvené příspěvky a práce, uhraditi škodu zaviněnou (culpa in concreto) a vydati vše, čeho nabyl pro společnost nebo z jmění společného. Naproti tomu společník má právo na náhradu nákladu v zájmu společnosti učiněného, jakož i škody, kterou jednaje za společnost utrpěl bez své viny. Dále mají společníci podíl na zisku a ztrátě podle poměru, jenž určen jest smlouvou a nemusí nutně odpovídati velikosti příspěvků. Žaloba směřující k provedení těchto nároků zove se actio pro socio. Na venek nemá societas samostatné existence jako právnická osoba, z čehož plyne důsledek, že vůči třetím osobám jsou za dluhy osobně zavázáni, a pokud jde o pohledávky, oprávněni toliko společníci sami, buď všickni, jednali-li společně neb skrze zástupce, jímž může býti též některý společník, buď jednotlivě, byli-li činní sice v zájmu společnosti, ale za okolností, při nichž nebyly splněny podmínky přímého zastoupení.
Societas zaniká kromě ze všeobecných důvodů (smlouvou, splněním rozvazovací výminky, projitím stanoveného času, dosažením smluveného účelu nebo jeho nemožností) též smrti jediného účastníka, na jehož místo může dědic nastoupiti jen ujednáním nové smlouvy společenské, dále ztrátou veškerého majetku a jednostranou výpovědí, která však nesmí býti dána v dobu nevhodnou.
V moderních právech došla instituce tato neobyčejného rozvoje ve společnostech obchodních, z nichž nejdůležitějšími jsou: společnost veřejná, při kteréž všickni společníci jsou za dluhy společnosti zavázáni přímo a osobně celým svým majetkem, čl. 85 rak. obch. z.; společnost kommanditní, při níž způsobem naznačeným ručí jen jeden nebo někteří společníci (komplementáři), kdežto ostatní (kommanditisté) jsou zavázáni sice též přímo a osobně, ale jen do určité summy, do vkladu (čl. 150 obch. z.); společnost kommanditní na akcie, při niž vedle komplementářů ručí ostatní jen neosobně, kapitálem na akcie rozděleným, čl. 173. obch. z. Sporné jest, zda k s. či ke korporacím náleží akciová společnostt při niž celý společenský kapitál jest rozdělen na akcie a všickni členové jsou súčastněni toliko vklady, akciemi, neručíce osobně za dluhy společnosti, kteráž jest spravována zvláštním představenstvem, jsouc i proti třetím osobám zcela samostatnou; tak jest tonou též při výrobních a hospodářských společenstvech, jež byla v Rakousku upravena zákonem z 9. dub. 1873 č. 70 říš. z. J.V.