Ottův slovník naučný/Složení k soudu

Ottův slovník naučný
Słowaczyński	Složení k soudu	Složeniny

Údaje o textu
Titulek:	Složení k soudu
Autor:	Karel Heller
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýtřetí díl. Praha : J. Otto, 1905. s. 470. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Složení k soudu (deposice). Je-li kdo povinen k plnění nějakému vůči druhému, musí plniti tak, aby to odpovídalo smlouvě, příp. zákonu neb rozsudku, a musí plniti právě té osobě, kteréž jest plněním povinen, tudíž peníze musí poslati neb odevzdati věřiteli, věc prodanou odevzdati kupci a pod., jinak povinnost není splněna po zákoně. Výjimkou může dlužník zhostiti se povinnosti své tím, že to, co jinak věřiteli by dáti musil, složí k soudu s účinkem týmž, jakoby plnil přímo věřiteli. Soud tu jaksi zastupuje věřitele. S. k s. s vylíčeným právním účinkem místo má v tom případě, že nelze dluh splniti (zaplatiti) z té příčiny, že věřitel jest neznám nebo nepřítomen, nebo když s nabídnutým plněním není spokojen (bez důvodu), aneb z jiného důvodu důležitého. Stalo-li se s. k s. po právě a věřiteli bylo sděleno, osvobozuje dlužníka od jeho povinnosti a převádí nebezpečí předmětu plnění na věřitele. S. k s. jest tudíž povinností dlužníka, chce-li se ubrániti žalobě věřitele o plnění a chce-li se zbaviti nebezpečí (na př. zkázy nebo ztráty) předmětu plnění; neboť nebezpečí to stíhá dlužníka potud, pokud řádným plněním věřiteli věc dlužnou neodevzdal (neplatil). – Za jistých okolností může deposici cenných papírův u soudu nahraditi deposice u Rakousko-uherské banky. Způsob s. k s. řídí se tím, co jest předmětem plnění; jde-li o odevzdání věci, kteráž se nehodí k tomu, aby v uschování v přesném slova smysle soudem převzata byla, odevzdává se v opatrování soudní způsobem tím, že se požádá o ustanovení osoby, kteráž by – jako soudní orgán – věc převzala (sekvestor). Srv. Depositní řízení. kh.