Sleďovité ryby (Clupeidae, viz Ryby, tab. III.), čeleď ryb měkkoploutvých z podřadí Isospondyli. Mají po těle tenké šupiny, ale hlavu lysou, ústa bez vousků, hlavu i trup často vezpod v ostrou hranu smáčklé (viz Sleď), v hořejším obvodu úst vězí malé kosti mezičelistní (praemaxillaria) a větší čelisti horní (maxillaria). Ústa jsou ozbrojena ostrými, ale slabými zoubky, jež někdy i scházejí. Pod dolní čelistí není desky hrdelné (gulární). Víčko žaberní jest dokonalé, otvor žaberní veliký a na obloucích žaberních jsou štíhlé ostny, potravu zadržující. Ploutve jsou krátké a nízké, jen řitní bývá dlouhá; malá ploutev hřbetní stojí právě asi uprostřed hřbetu. Tukové ploutvičky s. r. nemají. Měchýř vzdušní jest veliký, u vrátníku jsou četná slepá střívka (appendices pyloricae) a jikry vycházejí z těla dokonalým vejcovodem. Známe nad půl druhého sta těchto ryb obývajících po většině v moři; majíce se tříti stěhují se na pobřežní mělčiny a nezřídka i do řek. Kdekoli v moři obývají, žiji v ohromných hejnech a z té příčiny i pro chutné maso náležejí k nejdůležitějším rybám vůbec. Jsou dravci, živící se drobnými korýši a měkkýši. Ze známějších ryb náležejí sem sardel (v. t.), sleď a sprota (viz Sleď), pak ještě s. r. podrodu Alosa Cuv. Z těch sardinka (Alosa s. Clupea pilchardus C. V., C. sardina L.) dorůstá délky 10—20 cm a má barvu podobnou jako sleď, totiž nahoře namodralou a nazelenalou, vezpod stříbrobílou se žlutavým leskem, někdy také černé skvrny podél postranní čáry, ale na rozdíl od sleďů víčko žaberní paprskovitě pruhované, hřbetní ploutev trochu dále do předu a břišní ploutve buď pod prostředkem hřbetní neb i za ním. Sardinka jest domovem ve Středoz. moři i kolem břehů jihozáp. i záp. Evropy a živí se drobnými korýši, zejména malými garnáty; do obchodu přicházejí sardinky solené, marinované a zejména v oleji zavařené; »ruské« a severoněmecké »sardinky« nejsou leč šproty a mladí sledi. Placky mají také víčko žaberní paprskovitě pruhované; placka obecná neboli podmořanka (Alosa vulgaris Trosch.) dorůstá délky 30—60 cm a má barvu na hřbetě zelenavou, kovově lesklou, na bocích žlutavou, vezpod stříbrobílou a u otvoru žaberního nahoře velikou temnou skvrnu, za níž bývá druhdy 3—5 podobných skvrn menších. Oko jest z části kryto chrupavčitými, poloměsíčitými víčky předním a zadním; na vnitřní, konkávní straně oblouku žaberních jsou četné (po 50–120), husté, dlouhé a tenké lamelly. Tato placka jest domovem ve Středoz. moři, všude při záp. březích Evropy a v záp. Baltu. Majíc se tříti, plove v dubnu a květnu do řek; přichází, ač zřídka, i k nám do Labe a do Vltavy až k Praze. Ve větších řekách vídati již v říjnu mladé placky zdéli 5 cm; do příštího jara dorostou délky 10—15 cm a pak do moře se stěhují. Podobná placka malá (A. finta Yarr.; snad jen odrůda placky veliké) mívá délku jen 30, zřídka 50 cm a má na vnitřní straně oblouků žaberních lamelly nečetné (po 20—45), řídké, krátké, silné a za velikou skvrnou při otvoru žaberním 5—6 skvrn menších. Tento druh jest domovem všude v moři Baltském, v Severním moři a kolem břehů sev. Evropy vůbec. Obě placky se živí nejen korýši, ale i menšími rybami. Fossilní naše A. bohemica Fr. z křídového útvaru (Vehlovice) náleží asi k rodu Syllaemus Cope (A. Smith Woodward). Jiné fossilní s. r. jsou různé druhy rodů Clupea L. (viz Sleď), Engraulis Cuv. (sardel), Halecopsis Woodw. a Diplomystus Cope, jehož pěkně zachovalé druhy pocházejí z eocénu (Wyoming). Jindy býval řazen k s-tým rybám i rod Elops L. (na př. druh E. saurus L. z tropických moří), pak fossilní ryby rodů Elopopsis Heck., Protelops Laube, Parelops Br., Osmeroides Ag. a Halec Ag.; ale teď kladou posléze uvedený rod v čeleď Enchodontidae (spolu s rody Enchodus Ag. a Cimolichthys Leidy), ostatní v čeleď Elopidae, jež bývala jindy pouhou podčeledí s-tých ryb. Br.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Sleďovití