Ottův slovník naučný/Relikviář

Ottův slovník naučný
Relikta	Relikviář	Relikvie

Údaje o textu
Titulek:	Relikviář
Autor:	Václav Kozel
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátýprvý díl. Praha : J. Otto, 1904. s. 531. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Relikviář

Relikviář (z lat. reliquiarium), schránka tělesných ostatků svatých. V nejstarších dobách byly nad hroby světců stavěny chrámy a oltáře, od kteréž doby opatřen bývá každý oltář deskou se vloženým a zapečetěným sv. ostatkem. Od konce IV. stol. křesťané v Byzancii jali se ukládati sv. ostatky do zvláštních schránek, stavěli je na oltář a kněží v určitých dnech dávali je věřícím k políbení, kterýžto způsob záhy přešel i do zemí západních. R-e jsou obyčejně umělecky provedeny z drahocenného materiálu. Podstatnou částí r-e jest vlastní schránka neboli capsa, formy rozmanité. Nejčastější tvary jsou: 1. rakev (tumba) pro celé neb alespoň větší čásť těla světcova; 2. skříň (arca, capsa, cista) buď hranolovitá nebo se stříškou, často také v podobě chrámu; 3. skřínka malá (capsella); 4. kalich; 5. krabička, medaillonek, taštička, amulet a p. formy k nošení; 6. figurální forma, buď celá postava, poprsí, hlava nebo paže; 7. monstrance (ostensorium), jíž se užívá hlavně k ukazováni a líbáni. Kzl.