Ottův slovník naučný/Quaestor
| Ottův slovník naučný | ||
| Quaestiones extraordinariae | Quaestor | Quaestura |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Quaestor |
| Autor: | Josef Miroslav Pražák |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 1065. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Quaestor |
|
Quaestor (lat., z quaesitor, pátratel). Již v době královské připomínají se dva q-ové jako pomocníci krále, od něho jmenovaní, kteří měli za úkol pátrati po vraždách a vésti hrdelní vyšetřování. Odtud jméno jejich q-es parricidii. Také na počátku republiky shledáváme dva q-y jako pomocníky konsulů, na které tito přenesli čásť své moci. Úředníky obce stali se q-ové teprve r. 447 př. Kr., kdy přestali býti jmenováni od konsulů, nýbrž byli voleni v comitiích tributních. Působnost q-ů na počátku republiky rozšířena také na správu státní pokladny, kdežto činnost jejich ve věcech hrdelních ustupovala víc a více do pozadí, až docela zanikla. Vedle peněz uložených ve státní pokladně (aerarium populi Romani), která byla umístěna v chrámě Saturnově na foru římském, q-ové opatrovali tam také státní archiv a v době míru vojenské prapory. Od této činnosti mají jméno: q-es aerarii, neb také na rozdíl od jiných q-ů, kteří se odbírali do provincií, q-es urbani (městští). Q-ové měli dozor nad účtováním všech státních přijmův a vydání, měli klíče od státní pokladny, přijímali peníze a také vypláceli na poukázání senátu neb konsulův. Proti liknavým dlužníkům měli právo exekuční. K pomoci měli ovšem nemalý počet podřízených úředníkův účetních a pokladních (t. zv. scribae quaestorii). R. 421 př. Kr. počet q-ů rozmnožen na čtyři a úřad ten učiněn zároveň přístupným také plebejům. Noví dva q-ové přidáni byli po jednom vojevůdcům táhnoucím do války a spravovali válečnou pokladnu. Q. vyplácel vojínům plat, vojínové svěřovali mu své úspory a ukládali u něho závěti. V táboře q. měl svůj stan hned vedle stanu vojevůdcova. R. 267 počet q-ův rozmnožen opět a to na osm, Sulla ustanovil počet 20 a spojil se zastáváním quaestury právo vstoupiti do senátu. Caesar r. 45 rozmnožil počet na 40, Augustus však vrátil se opět k dřívějšímu počtu 20. Zmíněné zřízení q-ů vojevůdcovských podrženo bylo také při správě provincií. Každého místodržitele provázel do provincie q. jako úředník finanční (pouze provincie Sicílie měla 2 q-y), a vzdálil-li se místodržitel, zastupoval jej. – T. zv. q-ové italští hájili zájmů státní pokladny v Italii mimo Řím a byli umístěni v místech pro finanční správu důležitých: v Ostii, v kampanském městě Cales a v Ariminu (?). Quaestura byla pokládána za první stupeň k dosažení vyšších úřadův. Uchazeči musili se vykázati aspoň desítiletou službou vojenskou, tak že teprve po dokonaném 27. roce věku mohl někdo tento úřad zastávati. Za doby Ciceronovy posunuta byla hranice věku ještě více; teprve rok 31. opravňoval k zastávání quaestury. – V době císařské byli také 2 q-ové městští, ale ti (vyjma krátkou dobu za cís. Claudia) neřídili státní pokladnu, jejíž správa byla opatřena jinak, nýbrž měli toliko dozor nad státním archivem. Dále byli 4 q-ové konsulů, 12 q-ů provinciálních, ale pouze pro senátorské provincie, a 2 q-es principis (Augusti), tajemníci císařovi, kteří předčítali v senátě jeho reskripty. – Také municipia měla své q-y, rovněž rozličná kollegia a korporace. Pk.
Nyní nazývá se q. (kvestor) na universitách rakouských a některých něm. úředník, který má na starosti věci peněžní, zejména vybírání platů kollejních a j.