Ottův slovník naučný/Prostituce

Ottův slovník naučný
z Prostiboře	Prostituce	Prostná cvičení

Údaje o textu
Titulek:	Prostituce
Autor:	Ferdinand Pečírka
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 787–790. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Prostituce

Prostituce. Definice p. kolísá podle různosti hlediska. Moralista, theolog, hygienik, zákonodárce, socialista, historik, ethnograf každý základní rys její kreslí jinak a pojem i význam její kolísá v různých časech i v různých okrscích. Pojem p. souvisí těsně s pojmem manželství, jest téměř jeho korrelátem. Názor o posvátnosti a nerozlučnosti manželství vymezuje nejostřejší profil p. a jinaký jest pojem její u katolíků, jinaký u těch vyznání, kde manželství jest rozlučitelné. U polygamistův a u národův s manželskými styky zcela volnými má význam opět jiný. Přísný moralista zove p-cí přímo každý pohlavní styk mimomanželský a i jen pouhý mimovolný pud, překračující mez manželství. I měře rovně oběma pohlavím stanoví podmínku absolutní čistoty panické před sňatkem a manželské věrnosti nejen fysické, nýbrž i intellektuální. Jiní, nemajíce zření k právnímu i církevnímu pojmu manželství, neshledávají v trvalém konkubinátě povahu p. a spatřují základ její fysický ve střídáni styků s různými osobami buď v krátkých obdobích za sebou jdoucích aneb současně v době téže. Někteří, majíce na zřeteli lásku, nespatřují ve styku pohlaví, ač jestli motivem jeho náklonnost, p-ci a mluví o ní teprve, jeví-li rys ziskuchtivosti, zacházejí zase až tam, že stín její vrhají i v manželství uzavřené ze zisku. Někdy však motivem p. není ni láska ni zisk. V těchto nejřidčejších případech plyne z převládání bujného pudu pohlavního, jenž rozčilen jest abnormně neb i chorobně (typ Messalina). Společnost definujíc p-ci nestejně se má k jednotlivým pohlavím. Mluví se sice o padlé ženě, nikoli však o padlém muži. Pojem viny a nevinnosti jest tu naprosto různý a vidíme ostatně, že kolísá podle různých vyznání, zákonův, u různých národův i v různých časech. Ve starověku setkáváme se s p-cí bohoslužebnou. Kult Astarty Foiničanů, Mylitty Babylóňanův, Afrodity na Kypru byly provázeny p-cí kněžek příslušných božstev. U mnohých národů východních panny bývaly obětovány bohům, zastupovaným svými kněžími. Toto hierarchické jus primae noctis jest obdobné pozdějším zvykům feudálním. P-ci náboženskou ostatně shledáváme v dobách pozdějších i soudobně u některých sektářů (adamité, novokřtěnci, některé sekty ruské). U některých kmenů potkáváme se s p-cí pohostinnou. Hostitel propůjčuje hosti manželku nebo dceru a jest uražen pomíjením jich. Nejčastějším základním rysem p. jest zisk od motivů nejnižších až k nejvyšším a nejobyčejnější definice její jest: propůjčení těla vlastního komukoli za příčinou zisku. Ukojiti hlad, zameziti bídu fysickou, vyhnouti se strádání, odpor k práci, neschopnost uhájiti živobytí, žádostivost pohodlí, náchylnost k přepychu, snaha po úspěchu, vlivu, výsledku ve všech svých nejrůznějších variacích bývají příčinami jejími. Od ubohé Razkolnikovy Soni až ke spanilé Fryně a všemocné Pompadourové lze stanoviti stupnice dlouhé v historii, literatuře i v životě soudobém a základní tón jejich jest zisk a úspěch. Oba nejmocnější pudy lidské si tu vzájemně podávají ruce. Pud pohlavní slouží pudu po sebezachování. Tento poslední jest hlavní příčinou nabídky žen. Naproti tomu u mužů jest hlavní pakou pud pohlavní, jejž obyčejně nelze zmoci tak snadno jak lehce Björnson a Tolstoj předpisují. Život moderní ve všech svých jednotlivostech, literatura i umění probouzejí záhy, možná i předčasně pud pohlavní. Naproti tomu jsou však podmínky k uzavření sňatku čím dále tvrdší a obtížnější. Dlouhá doba přípravná, než muž dosáhne samostatnosti i zaměstnání, veliká soutěž v každé třídě společnosti, vyžadující napětí veškerých sil, a přec poměrně malý výdělek s jedné strany, naproti tomu vypjaté konvencionálné povinnosti v manželství i životě rodinném, předstihování se přepychem v každém směru jsou příčinami pozdního ženění. Celé třídy a ročníky mužů jsou poměry těmito určovány k nucenému osamocení pohlavnímu a následkem toho vyhledávají styky nemanželské. Jest zřejmo tudíž, že p. plyne přímo z poměrů společenských, jest vyhledávána muži, nabízena ženami, u oněch jest příčinou pud pohlavní, motivem těchto jest výdělek. — Někteří autoři (Lombroso, Tarnowská) tvrdí, že podstať p. spočívá ve vrozené náchylnosti asi tou měrou, jako podstať zločince. Zločinec i  prostitutky se rodí a nevznikají poměry. Theorie tato byla i podpírána tvrzením, že na těle prostitutky lze dokázati i příznaky vrozené abnormity. Effektní tvrzení tato jsou vědeckým přeludem. Pojem p. nelze určiti pathologicko-anatomicky ani psychopathologicky a jest dobou i prostorem kolísavý. Proti překvapujícím míněním autorův uvedených lze uvésti přesvědčení jiných, že každý člověk chová v nitru šelmu a každá žena prostitutku. Reálné pojmy stávají se takto imponderabilní. V některých případech ovšem chorobně rozčilený pud pohlavní bývá motivem p. a bývají to případy dědičně zatížené. Ale tu běží o typy pathologické a nesmějí vlastnosti jejich přenášeti se na tvary normální. Řídké tyto případy nezmění převládajícího fakta, že p. vzniká poměry. Moderní nauky kotvící v zásadě přehodnocení všech hodnot zvracejí pojem i význam manželství a tím mění se i pojem p. Mluví se o volné lásce a motiv lásky má býti vůdčím zákonem v otázce pohlavní. Ovšem kriterium lásky podati jest nesnadno a při otázce pohlavní dlužno vždy uvažovati otázku rozvoje společnosti. Uznáním volné lásky padá pojem rodiny i dosavadní společnosti, nastupuje falansterium (srv. Fourier). Dokud volná láska existuje vedle rodiny, jest jen synonymem p.

Dějiny p. sahají v šerou dál. V bibli dočítáme se o krvesmilství dcer Lotových, by se jim dostalo dítek. Týž motiv vyskýtá se u Hágary i u žen Jakubových, any prostituují služky své. Dalila jest příkladem vlády i vlivuchtivé courtisany. Šalomoun si zařizuje určitý harem. Tanečnice i hudebnice Židův jsou zjevy obdobné alimám, bajadérám, gejšám a p. východních národů. Ráz náboženský p. starých národů východních mizí záhy a nastupuje rys pouhého rozkošnictví a ziskuchtivosti. V starém Řecku plyne p. z uzavřeného, podřízeného a omezeného kruhu působnosti manželky a paní domu. Tato, vychována skrytě v domácnosti rodičů, přechází tiše v domácnost svého manžela. O světě jiném nemá zdání a života veřejného se neúčastní, živoří v šerém světle krbu rodinného a brzy přestává manžela interessovati. Úlohu ženy, jež baví, zajímá, oslňuje, zasahá v život politický i umělecký, jež inspiruje umělce výtvarné, rozechvívá básníky, přemlouvá a určuje státníky, přejímá hetaira (v. t.). Ačkoli Solón se snažil upraviti p-ci založiv dikterion obydlené otrokyněmi pod státním dozorem, přece převládá v Řecku p. soukromá. V Milétě i Lesbu byly ústavy vzdělávající děvčata k p-ci výcvikem gymnastiky, tance i hudby. Ve starém Římě nejeví se v prvních dobách p. takto třpytnou. Ve II. stol. př. Kr. však aedilové byli již nuceni, nemohouce p-ci zničiti, ji upraviti. Prostitutky byly opatřeny licencí stupri, což bylo spojeno s občanskou smrtí. Nesměly činiti odkazů, přijmouti poručenství, svědčiti před soudem a z rodinného svazku byly vyloučeny. Později však se potkáváme u Římanů s rozkošnictvím bezuzdným, čehož svědky jsou zachované nevěstince v Pompejích, vedle hojných literárních dokladů básníků, satiriků i epigrammatikův. Za císařů bordely se rozšířily až ke branám paláce. Messalina a s ní mnohá matrona římská dávají se zapsati v listiny aedilův. Prostitutky nosí určitý šat, podobný toze barvy žluté, obuv rudou a počet jejich se rozmáhá nesmírně. Marně Theodosius a Valentinian snaží se zmoci zlo zrušením bordelů. P. veřejná pouze na chvíli se ztajila, ale žila dále bujný svůj život v soukromí. Existenci i vliv její lze stopovati po pádu říše Římské i mezi kmeny, jež stěhováním národů vstupují v popředí historické. Za doby Meroveovců šíři se v nejvyšších kruzích světských i duchovních a Karel Veliký zákonem přísně proti ní zakročuje a ji tresce. Ale účin zákona netrval dlouho. S rozvojem feudality p. opět se šířila, u mnohých dvorů vznikly určité kolonie prostituovaných, jež tu i tam byly podrobeny úředníku zvanému králem nevěstek. Za Ludvíka IX. byly p-ci pařížské vykázány určité ulice k obývání a zavedena opět jakási reglementace. Během středověku shledáváme na různých místech různá opatření proti p-ci. Kdežto na některých místech přísně proti ní pokračováno, i trest smrti jí určován, šířila se jinde beztrestně, podporována jsouc hodnostáři nejvyššími. Rozpor mezi zákonodárstvím a skutečností dere se neustále v popředí. Aby se dosáhlo jakési úpravy, stát nebo samospráva obecní ujímá se mnohde správy bordelův a vybírá i daň z nich. V městech některých p. se organisuje ve svazy podobné cechům a jest podrobena přednostkyni zvané královnou p. — Jakmile se proti ní přísně pokračuje, p. trpěná mění se v tajnou, ale nemizí nikdy a nikde. Každá větší slavnost, každý okázalejší projev veřejný ať radosti neb žalu, každé hlučné shromáždění neb i pohyb větší massy lidstva provázen jest přívalem p. Tato sleduje voje, dostavuje se ke korunovacím i slavným pohřbům, ke sněmům církevním i sjezdům světským, slouží radovánkám velmožův i nízkým zábavám žoldnéřův a Kateřina Medici, obklopujíc se svou létavou eskadronou, užívá ji k cílům politickým. Doba Jindřicha IV. a Ludvíkův XIII. i XIV. vyznačuje se přímým zasaháním vznešených courtisan v system vládní. Jména de Montespan, de Chateauroux, Pompadour, du Barry jsou pověstna. Úsloví cherchez la femme znamená vlastně cherchez la prostituée. — Probírajíce historii konstatujeme fakt, že p. byla vždy, a sledujíce zprávy cestovatelův i ethnografů zříme, že existuje všude, byť ve formě a významu různém. — Zvláštního a netušeného významu nabyla p. po roce 1495, kdy »nová nemoc« zhoubnou epidemií stihla Evropu. Brzy se poznalo, že příčinou této jest styk pohlavní a ohniskem, z něhož sálá, jest p. Již dříve bylo známo, že nákazou pohlavní vznikají některé choroby (kapavka, vředy, vegetace), a reglementace avignonské r. 1347 jeví snahu zabrániti rozvoji chorob těchto. Avšak »nová nemoc« lišila se naprosto od zjevů dosud známých; byla to příjice. Aby se pokroku jejímu co možno učinila přítrž, byla stanovena proti chorobě i proti lidem jí stiženým opatření velmi přísná. Nemocní snažíce se uniknouti cejchu skutečnému i opovržení společenskému tajívali namnoze chorobu svoji a uchylovali se tajně ke skrytým lékařům, kteří léčili ji mastí rtuťnatou. Odtud název mastičkář i Quacksalber. Choroba byla v opovržení a mnohé nemocnice nechtěly přijímati ji v léčení. Naproti tomu v městech, kde zvítězil rozumný názor: Vratislavi, Norimberce, Vídni, Štrasburce, zřízeny byly zvláštní nemocnice příjičných. Nicméně býval osud jejich celkem trudný. R. 1792 v nemocnici Bicêtru v Paříži jeví choroba ohromné číslo 46% úmrtnosti. I ozývali se hlasové, aby stát sám ujal se těchto poměrů neblahých a p-ci upravil. Nejdůkladněji zasazuje se tímto směrem koncem XVIII. stol. Jan Petr Frank ve spise »System einer vollständigen medicinischen Polizey». Stát má míti dozor nad bordely a tajná p. budiž co nejpřísněji potlačena. V Římě a Neapoli byly poměry upraveny již prostřed XVIII. stol., v Berlíně r. 1700 bylo nařízeno, aby nevěstky byly každých 14 dní prohlédnuty a ve případě onemocnění odevzdány do nemocnice k léčení zdarma.

Upravení p. spočívá v zapsání a systematické kontrole prostituovaných. Účelem lékařské dohlídky jest, aby onemocnění venerická včasně byla seznána a v nemocnici odevzdána, aby styk nemocných s obecenstvem byl přerušen. Různíme tudíž p-ci zapsanou od tajné. Kdežto ona jest pod dozorem policejním, vymyká se tato dohledu úplně a přichází jen náhodou ve styk s policií. Mimo to dlužno různiti p-ci počasnou nebo příležitostnou. Tato se rekrutuje mezi ženami majícími sice jistý druh zaměstnání a výživy, jež však buď nepostačuje jejich požadavkům aneb trvá jen po jistý čas, tak u dělnic konfekčních i továrních, švadlen, prodavaček atd., pak manželek mužův se skrovným služným. P. bývá tu zdrojem vedlejších příjmů. Dále mezi p-ci tajnou nutno čítati p-ci kruhů t. zv. lepších, kde není motivu k zakročení úřednímu. Onemocnění tajné prostitutky jest důležito, ježto zůstává dlouho nepoznáno, bývá i tajeno a choroba nejen že volně pokračuje u nositelky, nýbrž šíří se i v jejích stycích bez mezí. P. zapsaná jest buď volná nebo se zdržuje pospolně v bordelech. Tyto bývají buď rozptýleny v postranních uličkách a skrytých částech města, nebo jim jsou vykázány určité ulice. Dozor nad p-cí v bordelech jest snazší a může býti konán pravidelněji, kdežto p. volná častým přebíháním i skrýváním se dozoru se vysmeká, zároveň jest p. v bordelech skrytější a méně aktivná než p. volná. Tato mísí se snadno mezi společnost ostatní a proniká vrstvy veškeré a tím zhoubněji působí, ježto mnohdy ani nebývá poznána. Účelem lékařské prohlídky p. jest rychlé konstatování chorob venerických. Běží tu o sdělný katarrh, sdělný vřed a příjici. Z těchto méně důležit jest prostý vřed sdělný. Jest sice přenosný a může býti sledován nepříjemnými sdruženími (dýměji), ale přec jest chorobou uzavřenou časem a zaniknuv nezůstaví chorobných sledů. Naproti tomu hnisotok jest chorobou vážnější, jež často léčení dosti vzdoruje, mívá komplikace vážné a jest zejména hojnou příčinou chronických nemocí rodidel. Tvářnost choroby této druhdy jen za nepřijemnou náhodu pokládané stává se dobou naší vážnější a významnější. Chorobou touto stižena jest většina prostituovaných. Po uplynutí prvého období akutního jeví se chronickým stadiem, jež nicméně za různých okolností opět vzplanouti a nakažlivým státi se může. Kontagiosita se stanoví nálezem gonokokků. — Ještě důležitějšiho významu jest příjice prostituovaných. Choroba tato vleklá, jež může porušiti kterékoli ústrojí těla, neomezuje se zhoubnou činností svou pouze tělem nositele, nýbrž pokračuje i v organismu jeho potomkův a jest nejnakažlivější v první době svého trvání během dvou až tří let. Později pozbývá ponenáhlu nákaznosti a tvrdí se, že projevy terciérní nakažlivy nejsou. Jest zřejmo, že žena v prvém období choroby jest co do nakažlivosti mnohem nebezpečnější, než nositelka choroby starší. Podle zkušenosti všeobecné jest asi třetina prostitutek již před zapsáním svým stižena venerickými nemocemi, během tří až čtyř let dalších však většina jich bývá zachvácena hnisotokem a příjicí. Z fakt těchto vysvítá důležitost kontroly, neboť každý, kdo s  p-cí se stýká, vydává se v jakési nebezpečí nákazy. Má-li kontrola p. míti praktický výsledek, jest nutno doplniti ji vydatným a dostatečně dlouhým léčením onemocnělých v nemocnici. Tam obyčejně bývají ponechávány, až jednotlivé akutní projevy chorob jejich úplně zmizejí. Dlužno však uvážiti, že možnost recidiv a nových projevů nemoci po propuštění jest na snadě a tudíž o úplném ozdravění prostituovaných mluviti lze jen s reservou.

Z řečeného plyne, že úprava p. jeví mnohou stinnou stránku i v příčině mravnosti veřejné i ve směru hygieny. Fakta tato uvažujíce kruhy některé v různých zemích zasazují se různou energií o úplnou volnost p. Tvrdí, že kontrolou obecenstvo se udržuje v klamném domnění, že prostitutky jsou zdravé a neškodné a že ženština jednou zařazená v listinu povrhelů není nikdy již s to, aby pout ji svírajících a skvrny tíživé se zbavila. Tito abolitionisté domnívají se mnohdy, že zrušením reglementace zmizela by i veškerá p. Domněnka tato jest naprosto klamna, jak učí historie i ethnografie, a zásada, by se upustilo od profylaxe chorob venerických, byť i kusé, není se stanoviska hygieny přípustna. Úplná assanace a vyhlazení p. jest dnes utopickým snem. Mohla by nastati částečně, kdyby se zdařilo dosíci možnosti brzkých sňatků mužů dosud k nucenému coelibatu odkázaných a kdyby vychování všeobecné opatřilo ženám existenci samostatnou a oporu v těžkém víru života. Ale i touto sociální nápravou by p. jen z části byla omezena. Náchylnost k luxu a životu v rozkoši bez námahy by přec zbyla a další podmínky p. skýtala. — Literatura p. jest ohromná. Soupis publikací důležitějších podává Blaschko v Hygiene der Prostitution und der venerischen Krankheiten (Jena, 1900, ve Weylově Handbuch der Hygiene). Peč.