Ottův slovník naučný/Pravomoc církevní
| Ottův slovník naučný | ||
| Pravomoc | Pravomoc církevní | Pravomocnost |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pravomoc církevní |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 581–582. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Pravomoc církevní (potestas jurisdictionis) jest ona moc v církvi, která se týká udržování pořádku, vlády církevní. Jeť církevní moc dvojí: jedna spočívá ve správě úkonů duchovních (moc svátostná, potestas ordinis), druhá v udržování řádu v církvi (p. c., potestas jurisdictionis). Tyto dvě funkce nejsou vždy sloučeny v osobě jedné a téže; je možno, že někomu náleží moc svátostná bez p-i, anebo opět p. bez příslušné moci svátostné. Proto každé z těchto dvou funkcí odpovídá zvláštní organismus hierarchický: hierarchia ordinis a h. jurisdictionis. Hierarchii svátostnou tvoří biskupové, kněží a sluhové církevní. Hier. jurisdikční pak zahrnuje pod vrchní vládou papežovou celou řadu círk. úřadů, z nichž papežství a biskupství založena jsou v samé církvi, ostatní pak nejsou dogmatickou nutností, nýbrž vznikly teprve časem a podlehly změnám, jež vyžadovaly potřeby církve. Potestas ordinis jest výronem svěcení (ordinatio), jež činí vysvěcenou osobu na vždy způsobilou k vykonávání moci svátostné, tak že nikdo jí způsobilosti té nemůže zbaviti. Naproti tomu jurisdikce uděluje se nezávisle na svěcení zvláštním aktem, obyčejným úředním úkonem, a má jen ty účinky, které mu onen akt přiděluje. Proto také jurisdikce, jsouc podmíněna úkonem právním, může jiným úkonem právním opět býti odňata. Ačkoli p-í c. v širším slova smysle jest všeliká činnost, která se týká vnějšího i vnitřního života věřících, rozumí se p-í čili jurisdikcí církevní v technickém slova smysle jen církevní vláda v oboru života vnějšího (forum externum), tedy činnost, jejímž bezprostředním a nejbližším cílem jest tvořiti a zabezpečovati společenstvu církevnímu veškeré vnější podmínky existence, moc vydávati a vykonávati zákony. Jest to jurisdictio externa naproti působnosti ryze duchovní (jurisdictio interna), jejímž oborem jest forum conscientiae čili forum internum. Vykonávání p-i v technickém slova smysle svěřeno jest círk. úřadům, jež tvoří hierarchii jurisdikce. Vládní moc spojená s určitým úřadem nazývá se p-í řádnou, jurisdictio ordinaria. Přenese-li ten, kdo vykonává p. po právu svém vlastním, výkon její na někoho jiného, který ji pak vykonává nikoli jménem vlastním, nýbrž jménem toho, kdo jej zmocnil, nazývá se p-í přenesenou čili přikázanou, jurisdictio delegata seu mandata. — Viz Rittner, Církevní právo katolické (český překlad v Praze I. 1887, II. 1889).