Ottův slovník naučný/Pramen
| Ottův slovník naučný | ||
| Prám | Pramen | Pramice |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pramen |
| Autor: | Cyrill Purkyně, Karel Chodounský |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha: J. Otto, 1903. S. 537–539. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Pramen |
|
Pramen (angl. spring, fr. source, it.fonte, něm. Quelle, rus. источникъ) jest přirozený výtok zpodní vody na povrch zemský; může býti v podobě pouhého, třeba rozsáhlého, prosakování vody na povrch, nebo, a toť p. v užším smysle, vytéká voda v podobě patrného proudu. První podmínkou vzniku stálého p-e jest tedy trvalé nahromaďování atmosférické vody s povrchu prosakující neb i s povrchových vod, řek a potoků, do země se vsakující, na neprostupné, neb vzhledem k horninám, jimiž voda pronikala, méně propustné části kůry zemské. Rozsáhlost té vodu zadržující plochy a mocnost hornin vodonosných mají přední vliv na množství vody nahromaděné, vedle mnohosti srážek, tvaru povrchu zemského a povahy vegetační pokryvky, a odtok vody té, resp. p-y, řídí se sklonem nepropustné plochy, velikostí výtočných cest vedoucích ku povrchu a množstvím v zemi zbývající vody infiltrované. Kde p. povstati může, záleží na petrografických a tektonických poměrech příslušné části území. Kde jeví vrstvy sklon v jistém směru, vždy objeví se obzor p-ů v místech, kde nepropustná vrstva (b) na den vychází celá (II) nebo kde výmol, údolí, v propustných vrstvách nadložních (a) dosahuje ke hladině zpodní vody (I): p-y vrstevné.
Jsou-li vrstvy prohnuty pánvovitě, objeví se p-y na místech, kde nahromaděná zpodní voda přetékati může (III): p-y přepadní; sahá-li porušen vrstev propustných nad středem prohnutí ke hladině zpodní vody, objeví se i tam p. (V), po případě jezero.
Vznik p-ů bývá též podmíněn poruchy vrstevnými, dislokacemi, kde totiž poloha vrstev přerušena jest v tom neb onom směru náhlým snížením podle roviny, jež má směr k vrstvám kolmý neb se sklonem jejich souhlasný neb nesouhlasný. Je-li sklon té plochy dislokační souhlasný se sklonem vrstev, zpodní voda pohybuje se ku ploše té, jevící se ve skutečnosti na př. jako rozsedlina drtí kamennou vyplněná, a po ní stéká do nižšího obzoru a objevuje se konečně v podobě p-ů na výchoze vrstvy nepropustné (II). Ale často obsah rozsedliny dislokační stává se nepropustným (jsa zatmelen sraženým limonitem neb jílem) a tu pak zpodní voda zadržuje se před plochou tou až ku povrchu, kde se objevuje jako p. (IV) přepadní zvláštní formy.
Není-li obsah rozsedliny dislokační zcela nepropustný, může, ovšem, čásť vody zpodní i po ní sestupovati a lokální zásobu zpodní vody na té straně sesíliti. To možno jest i v případě, kde vrstvy jsou prohnuty; zde vznikne p. přepadní jen u b, je-li rozsedlina dislokační propustná; není-li, povstane p. na jejím výchoze (VI); je-li poněkud propustná, mohou se vytvořiti oba druhy p-ů. Je-li směr vržení protiklonný, zpodní voda hromadí se nad nepropustnou vrstvou sníženou a čelem části nesnížené a přetéká pak přes svrchní hranu její a pohybuje se po ní dále, je-li propustná pokrývka dosti mocná nad hranou tou; jinak ovšem objeví se jako pramen (VII) na povrchu. Velmi četné bývají p-y v územích, kde méně propustné horniny pokryty jsou čtvrtohorními nánosy štěrkovými a písečnými, na místech, kde starší podklad jest obnažen, anebo v oboru spoust vyvřelin, na př. žuly, kde pevná nepropustná hornina kryta jest vrstvou propustné vlastní drti. V obou případech p-y objevují se v poměrech podobných, jak obrázkem (IX) jest naznačeno; po případě též voda zpodní prosakuje puklinami v hornině podložní a vyvěrá p-y na místě zpodnějším a třeba též značně vzdáleném. V příčině vzniku p-ů, resp. zpodních vod, mohou totiž propustné vrstvy pískovcové, štěrkové, písečné a j. nahrazeny býti soustavou puklin v horninách třeba velmi nepropustných, jako jsou mnohé horniny vyvřelé i některé pískovce; puklinami dolů vnikající voda může pak na příhodných místech opět se objeviti jako p. z puklin neb hlubokých rozsedlin vystupující: p-y rozsedlinné (IX b), puklinné (IX a).
Jindy opět zpodní po nepropustné nakloněné vrstvě se pohybující voda nalézá volný výtok trhlinami v nadložních, jinak též propustných, vrstvách (VIII). Zvláštní poměry v uložení vrstev mohou způsobiti, že se nalézají vedle sebe dva p-y různého složení chemického neb i různých teplot. Jsou p-y, jejichž síla je po celý rok táž, i takové, jejichž síla se mění během roku pro měnící se zásoby vody in filtrované. Kdežto zde vody v p-i nenáhle ubývá a pak zase přibývá, jeví p. t. zv. občasné č. intermittující po nějakou dobu, třeba velmi krátkou, silný výtok rovnoměrný a pak zase vůbec žádný. Takové p-ý bývají v oblastech, kde nalézají se podzemní dutiny, na př. v krajinách krasových, je-li dutina spojena s povrchem průchodem výtočným, tvaru násosky ohnuté. Voda v dutině i v ramenech násosky stoupající počne vytékati, když dostoupí patra horního ohybu násosky; voda teče z pramene, až jest nádržka zcela vyprázdněna, a pak je zase klid, dokud násoska se nenaplnila. Přítok vody do nádržky jest menší než výtok p-e, kdyby byl stejný neb větší, nemohl by povstati p. občasný, nýbrž trvalý.
Teplota vod pramenitých, jež přicházejí z nevelikých hloubek, může býti v různých dobách ročních různá; přichází-li však z větší hloubky, v našich šířkách alespoň z hloubky 20 m, má po celý rok teplotu stejnou, rovnající se střední roční teplotě toho místa; je-li teplota p-e vyšší, pak máme teplý p. čili thermu v nejširším smysle. Za pravé čili absolutní thermy pokládají se však jen ty p-y, jejichž teplota převyšuje střední teplotu roční nejteplejších míst na zemi, tedy je-li stále vyšší než asi 28°C. P-y takové bývají vázány na zjevy sopečné nebo bývají na roz sedlinách, o nichž lze tvrditi, ze sahají do hloubek velmi značných. Teploty vod některých hlavních p-ů teplých jsou: Karlovy Vary, hlavní p. 73.8°, ostatní 49—63°C, Teplice před katastrofou 48°C, Gastein 26—50°C, Mehadia 29—62°C, Wiesbaden 69°C, Baden-Baden 68 až 86°C, Plombières 71° C, Bourbonne-les-Bains 68°C, Abano 84°C, Lucca v Toskáně 54°C, Pjatigorsk pod Kavkázem 29—48°C, Hammám-Meskutin v Alžíru 78—95° C, Chichi Mequilla v Mexiku 96°C, Aquas calientes de las Trincheras ve Venezuele 97°C. Horké p-y jsou též geysiry (v. t.).
Skoro bez výjimky obsahuje voda pramenitá rozpuštěné hmoty nerostné — řidčeji i ústrojné — i pohlcené plyny; je tedy nesnadno stanoviti hranici mezi obyčejnou vodou pramenitou a vodou pramenitou minerální, v níž bývají rozpuštěny látky jiné a ve větším množství. Ke vzniku p-ů minerálních jsou nutný především příznivé poměry fysikální a geologické, vhodné horniny, délka podzemních cest, tlak a teplota vody a též látky již na vzduchu vodou pohlcené, jako kysličník uhličitý a kyslík. Látky v zemi nejdříve vodou rozpuštěné, po případě rozkladem vzniklé, pomáhají pak rozpouštěti a rozkládati jiné součástky půdní a hornin, a tak voda nenáhle obohacuje se roztoky různých solí, jež byly již hotovy v prosakovaném materiálu kůry zemské anebo jež povstávají teprve různými a často velmi složitými ději lučebnými. P-y minerální rozdělují se podle vlastností chemických a léčebných v četné skupiny (viz Minerálné vody, Kyselky, Alkalické prameny, Hořké vody). P-y plynové viz Fumaroly, Mofetty, Solfatara. — Literatura o p-ech jest neobyčejně bohatá; seznam skoro úplný do r. 1890 ve spise: Otto Lueger, Die Wasserversorgung der Städte (Darmstadt, 1890). Pě.
P-y minerálné definovati jest nesnadno, poněvadž nejsou charakterisovány svým obsahem; jsouť v třídu tu pojaty také vody součástkami minerálnými chudší než voda prostá. Nelze také říci, že by to byly p-y k léčení sloužící, poněvadž k témuž účelu po užívá hydrotherapie vody obyčejné. Mnohé z p-ů obsahují látky léčebné v množství takovém, že mají význam přímého léčiva (p-v železnaté, arsénové, bohaté solmi alkalii), jiné vděčí úspěch svůj působení nepřímému, methodám léčebným a, pokud se vztahuje k léčení v místech lázeňských, také činitelům všeobecným, jako jsou podnebí, změněná životospráva, cvik atd. Léčení p-y minerálnými dosahuje zejména v lázních při vleklých chorobách úspěchů nepopiratelných a konstantních. ch.