Ottův slovník naučný/Praedium

Ottův slovník naučný
Praedisponovati	Praedium	Praeemptio

Údaje o textu
Titulek:	Praedium
Autor:	Josef Vančura, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 386–387. Dostupné online.
Licence:	PD old 70 PD anon 70

Praedium, lat., pozemek. Pro právo římské důležitým byl rozdíl mezi pozemky italskými, p-ia Italica, jež náležely k t. zv. res mancipi a byly jediné způsobilým předmětem vydržení podle práva civilniho, usucapionis, a pozemky provinciálnými, p-ia provincialia, které opět rozeznávaly se na p-ia tributaria, t. j. pozemky provincií císařských, a p-ria stipendiaria, pozemky provincií senátorských. Toliko z pozemků provinciálných musila býti odváděna určitá dávka jako daň pozemková, což odůvodněno bylo theorií, že pozemky ty jsou vlastně majetkem státním, dominium populi Romani, pokud se týče principis, a jenom v dovoleném užívání jejich držitele. Rozdíly tyto odstraněny byly však z části již císařem Diokleciánem, jenž na všecky pozemky, i italské, uvalil daň pozemkovou, a posléze císařem Justiniánem, jenž i vydržení pozemkův upravil podle zásad jednotných; též vlastnost pozemkův italských jakožto res mancipi již před tím pozbyla významu. Naproti tomu ještě v právu Justiniánském jest důležitým rozeznáváni pozemků na p-ia urbana, na nichž byla vybudována nějaká stavba (aedificium) a jež byla podrobena některým omezením řádů stavebních, a p-ia rustica, pozemky určené hospodářství polnímu. J.V.

P. nazývalo se v někdejším právu uhersko-chorvatském šlechtické panství (jus possessionarium), na němž nebyli usazeni sedláci, čili t. z v. pusta. P-ia sluly též statky praedialistů (v. t.).