Ottův slovník naučný/Praedialisté

Ottův slovník naučný
Praedeterminovati	Praedialisté	Praedikament

Údaje o textu
Titulek:	Praedialisté
Autor:	Karel Kadlec
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. s. 386. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Praedialisté (nobiles praediales, praediales ecclesiarum, nobiles ecclesiae) byli v Uhersku a Chorvatsku (počínajíc od stol. XIII.) svobodní statkáři, usazení na praelátských nemovitostech, kteří měli za povinnost konati místo svých duchovních vrchností vojenskou službu. Byli vlastně vasally svých praelátů, brzo však se domohli postavem podobného, jako měla šlechta. Původně všichni praeláti a světští páni měli právo osazovati na svých pozemcích p-ty, později však zůstalo právo to v Uhrách pouze primasovi arcibiskupovi ostřihomskému, biskupovi a kapitule rábské a arciopatovi benediktinského arciopatství svatomartinského (Sv. Hory Pannonské v Martinsberku) a v Chorvatsku biskupovi záhřebskému jakožto topusskému opatovi. K praediu (statku, který byl p-tovi k užívání darován) náleželo obdarovanému původně jen doživotní právo užívací. Na dědice jeho přecházelo právo to teprv od XVI. stol. a to pouze na dědice mužské. Později připuštěny i disposice mezi živými, ovšem se svolením praeláta. Vedle vojenské povinnosti p. měli povinnost platiti vrchnosti jistý, ovšem zcela nepatrný peněžný plat za užívání praedia. Patentem ze 3. ún. 1855 Č. 27 ř. z. poměr praedialistický byl zrušen, a p. stali se za nepatrné výkupné neobmezenými vlastníky svých praedií. – Srv. Kadlec, Verböczyovo Tripartitum a soukromé právo uherské a chorv. šlechty v něm obsažené (Praha, 1902). –dlc.